…Porušení těchto pravidel se trestalo deseti ranami rákoskou. Seidl dal příslušníkům SS pod svým velením volnou ruku při terorizování Židů. Když povozník Cserba, zaměstnaný u velitelství, zastřelil během hádky v dřevařském skladu ghetta Žida, incident se nevyšetřoval.
Seidl byl často přítomen příjezdu transportů do Terezína a často používal bič nebo rákosku, aby vězně přinutil k rychlejšímu pohybu. Jednou Seidl zbil jezdeckým bičíkem slepého válečného invalidu jménem Oskar Löwy a udeřil ho do obličeje tak silně, že mu rozbil oční protézu. Jediným důvodem, proč ho zbil, bylo to, že se ho Oskar zeptal na možnost uložení svých zavazadel do uzamykatelné skříňky.
Během svého působení v Terezíně dal Eichmann Seidlovi pokyn, aby za pokus o propašování dopisu do vnějšího světa pověsil 16 Židů, a Seidl rozkaz splnil.
Když na podzim 1942 zemřely v ghettu tisíce starých lidí, komentoval to Seidl slovy „Hodiny tikají správně“.
Pod Seidlovým velením bylo do Terezína deportováno 121 083 lidí, z nichž asi 25 000 zemřelo tam a téměř 44 000 lidí bylo deportováno dále na východ, kde byla většina z nich zavražděna.
V červenci 1943 byl Seidl převelen do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde byl jmenován táborovým inspektorem. V době jeho příjezdu bylo v táboře, který se teprve budoval, asi 400 vězňů. Seidl byl odpovědný zejména za Židy z Jižní Ameriky a Španělska, u kterých bylo možné, že dojde k výměně a bylo s nimi zacházeno přednostně. Má se za to, že během této doby Seidl roztrhal osobní doklady těchto vězňů a řadu z nich zařadil na osvětimské seznamy.
V březnu 1944 Seidl odjel do Budapešti, kde se připojil k 5. Einsatzgruppe SS, polovojenskému oddílu smrti. Poté byl převelen do Debrecína, třetího největšího města v Maďarsku, kde pomáhal zabavovat židovský majetek a připravovat deportace Židů.
V květnu 1944 začaly maďarské úřady ve spolupráci s německou bezpečnostní policií systematicky deportovat maďarské Židy. Adolf Eichmann byl vedoucím týmu „deportačních expertů“, který spolupracoval s maďarskými úřady. Maďarská policie prováděla razie a nutila Židy k nástupu do deportačních vlaků.
Za necelé dva měsíce, od 15. května do 9. července 1944, bylo z Maďarska ve více než 145 vlacích deportováno téměř 440 000 Židů. Většina z nich byla deportována do Osvětimi-Březinky, kde bylo po příjezdu a po selekci na železniční rampě asi 80 procent deportovaných zplynováno. Protože krematoria nebyla schopna zvládnout takové množství mrtvých, byly vyhloubeny spalovací jámy, kde byla těla spálena. S ohledem na zhoršující se vojenskou situaci a tváří v tvář hrozbám představitelů Spojenců, že budou souzeni za válečné zločiny, nařídil maďarský admirál Miklos Horthy 7. července 1944 deportace zastavit. Než k tomu však o dva dny později došlo, téměř celá komunita Židů na maďarském venkově již byla mrtvá.
Koncem července 1944 zůstala v Maďarsku jediná židovská komunita, a to v hlavním městě Budapešti.
V červenci 1944, kdy byla deportace maďarských Židů ukončena, byl Seidl jmenován zastupujícím velitelem SS velitelství zvláštního nasazení se základnou ve Vídni. Zde vykonával kontrolu nad zbývajícími maďarskými Židy v táborech nucených prací, které byly vybudovány ve Vídni a Dolním Rakousku.
Druhá světová válka v Evropě skončila 8. května 1945. Po válce se Seidl pokusil v Rakousku ukrýt , ale brzy byl zatčen tamní policií a v červenci 1945 byl předán americkým okupačním silám. Československo požádalo o Seidlovo vydání, ale rakouské úřady to odmítly s vysvětlením, že mnoho Seidlových obětí byli rakouští Židé.
V říjnu 1946 byl Seidl souzen rakouským lidovým soudem a shledán vinným z vlastizrady a zločinů proti lidskosti z dob jeho působení v terezínském ghettu. Seidl nejprve nechtěl vypovídat a pouze trval na tom, že musel poslouchat rozkazy. Později však mlčení prolomil a svůj „podíl na zvěrstvech“ přiznal .
Seidl byl odsouzen k trestu smrti a byl mu uložen trest propadnutí veškerého majetku. Po vyslechnutí rozsudku se klidně uklonil, ale zbledl a začal se třást. Jeho žena a matka požádaly prezidenta o milost s tím, že má tři děti, ale žádost byla zamítnuta.
Těsně před popravou, když mu na krk navlékali oprátku, Seidl svému katovi řekl, že za zabití Židů, necítí výčitky a že „nemá čeho litovat“.
Když byl Siegfried Seidl 4. února 1947 ve Vídni oběšen, bylo mu 35 let.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1