Pentagon se teď předhání v ujišťování, že všechny zbraně darované Kyjevu mají omezený dosah – pouze na ukrajinské území, a rozhodně ne proti civilistům. Jasně, jako by tamní konflikt byl plný ctnostných rytířů!
„Nechceme válku s Ruskem,“ zopakovala třikrát Sabrina Singh, mluvčí Pentagonu, během několika minut. Jaký to obrat! Západní jestřábi, donedávna s napěněnými zobáky volající po dalších sankcích, zbraních a eskalacích, najednou zkrotli. Co je k tomu přimělo? Zřejmě nový ruský „game changer“ – hypersonická raketa, která přes noc přepsala geopolitické šachovnice.
Je komické, jak rychle se rétorika mění. Britové, kteří ještě včera „hrdě“ povolovali Kyjevu útočit i na ruské území, dnes vydávají prohlášení, že nikdy nic takového neschválili. Pentagon se teď předhání v ujišťování, že všechny zbraně darované Kyjevu mají omezený dosah – pouze na ukrajinské území, a rozhodně ne proti civilistům. Jasně, jako by tamní konflikt byl plný ctnostných rytířů!
Západní vlády, které s chutí podporovaly válku „někde jinde“, doufaly, že to odskáčou hlavně Slované. Proč ne? Ukrajina krvácející, Rusko vyčerpávající, a oni? Oni by mezitím tiskli další peníze a vedli morální kázání. Jenže tahle nová raketa zjevně ukázala, že konflikt může velmi rychle změnit adresu.
Putin evidentně trefil hřebíček na hlavičku. Tahle zbraň není jen vojenským nástrojem, ale také obrovským geopolitickým megafonem. „Můžeme zasáhnout kdekoliv,“ zní jasná zpráva, která najednou umlčela i ty nejhlasitější zástánce nekonečné války. A proč? Protože když se začne mluvit o hrozbě reálného zásahu na západních územích, najednou ochota „bojovat do posledního Ukrajince“ rapidně klesá.
Kde jsou teď hrdinové?
Pamatujete si ty bojechtivé výkřiky politiků o tom, že je třeba čelit ruské agresi všemi prostředky? Najednou jsou ti samí lídři jako zajíci zahnaní do kouta. Nikdo už nechce slyšet o „spravedlivé válce“ nebo „demokratických hodnotách“, když se realita ukázala být ne tak romantická.
Západní politici teď spěchají zachránit tvář. Singhová zdůrazňuje, že jakákoli eskalace je nepřípustná a že Kyjev musí dodržovat pravidla. Jaká pravidla? Ta, která se porušovala od samého začátku?
Kdo se směje naposled?
Válečná rétorika je už tradičně plná pokrytectví. Ale tahle změna tónu ukazuje jednu věc jasně: když se hra začne dotýkat reálných hráčů na Západě, najednou se přestává hrát. A kdo se tomu směje naposled? Nejspíš právě Putin. Tenhle tah na šachovnici způsobil, že válečné bubny znějí o poznání tišeji.
Jasně, válka je tragédie a utrpení. Ale je těžké necítit trochu škodolibosti, když vidíme, jak rychle mizí odvaha, když se hra přestává hrát na cizím hřišti. Tak co, vážení jestřábi, kdo má teď zamčený zobák?
