LIBOR ČÍHAL
26. listopadu oficiálně představí v Berlíně Angela Merkelová 736stránkovou knihu životních memoárů, kterou nazvala Freiheit. 99milionovou zálohou za paměti po zásluze přetrumfla většinu plytkých mediálních hvězd současného světa. Z fakt a zákulisních postřehů, které popisuje, bude lidstvo čerpat i v budoucnosti, málokdo byl tak dlouhou dobu v centru dění. Nezvyklý pro knižní průmysl je i postup, který kancléřka a její spoluautorka zvolily, obešly se bez literárních agentů a služeb ghostwriterů, novinářů nebo historiků. Podle úryvků a spousty komentářů, které se v médiích okamžitě vyrojily, kancléřka popisuje zajímavá čtivá fakta, ale nezdá, že by se dokázala od nich odpoutat a v nějaké kapitole to všechno syntetizovat do filozofického nadhledu, který by mohl být pro lidstvo poučnější než spousty psychologických postřehů, když už netoužila stát se novým Spenglerem, aspoň něco ve stylu Emila Ludwiga. Je urážlivé pro bývalou kancléřku i pro zdravý rozum, že některá rádoby seriózní média píší, že Merkelová může být v prodeji memoárů úspěšnější než princ Harry a Britney Spears.
Je známé, že v soukromí Trump považoval Merkelovou za hloupou, v pamětech mu to vrátila: “Když v politice někdo nikdy nepřipustí win-win-možnost, ale vždy aspiruje na vítězství, je to s ním velmi těžké, Trump v realitě vždy viděl jen ta fakta, která mu mohla přinést výhodu a čím víc stran bylo v místnosti, tím větší bylo jeho nutkání vyhrávat. Trump nevěřil, že blahobyt je možné povýšit spoluprací všech. Podle Merkelové Trumpa evidentně fascinoval Vladimír Putin. Kancléřka píše, že po letech se jí vyjasnilo, že Trumpa začarovali politici s autokratickými rysy, ani po letech ji nedošlo, že současná politika na ploše Evropské unie, na čemž má obrovskou zásluhu, spíš než politikou se dá nazvat nulitní rozplizlostí a k fascinování tu nic není. Merkelová tvrdí, že Trump jejím faktům čelil emocemi. Sama moc emocemi netrpěla, ale jí akcentovaná fakta se často podobala pseudofaktům a v případě masové imigrace a Minských dohod nadřadila faktům i lži.
Merkelovou překvapovalo Putinovo přesvědčení o své pravdě a požadavek respektu od ostatních. Píše o jeho slavném projevu na bezpečnostní konferenci v Mnichově 2007: “Seděla jsem v první řadě a zblízka viděla jeho počínání při projevu. Mluvil rychle, z části bez předlohy, pravděpodobně si všechno napsal sám. Nejvíc mě fascinovalo jeho sebevědomí…” Merkelová se stavěla proti přijetí Ukrajiny do NATO, správně vyhodnotila, že Rusko by se s tím nikdy nesmířilo. Píše, že jednat o přijetí Ukrajiny a Gruzie do NATO, aniž by se vzal potaz Putinův náhled, je hrubou neomaleností, je možné, že s Merkelovou v kancléřském úřadě by žádná válka na Ukrajině nebyla.
Jak Merkelová hodnotí bývalou NDR, kde žila velmi privilegovaným způsobem: “Nadřazenost státu v opatřeních a pokusech zastrašovat, stát, který nikdy nevěřil občanům a sám sobě. Výsledkem byla nepřekonatelná míra malicherností, úzkoprsosti, nevkusu a nedostatek humoru.” Není jasné proč to chápe jako něco negativního, když za šestnáct let jejího panování se v Německu nastolil režim, který pod nejmalichernějšími záminkami likviduje politické oponenty a společnost je unifikovaná do té míry, že stačí jedny oficiální televizní noviny pro celý stát. Míra nevkusu je tu tak závratná, že občan je nevkusem totálně pohlcen a ztratil přirozenou distanci od vládnoucí nevkusné šedi, ztratil distanc od režimu, která i jí byla v NDR povolena. Merkelová není schopna racionálně vysvětlit proč velká část obyvatel východního Německa pociťuje velkou nostalgii po poměrech v bývalé NDR.
Ve volbách 2005 dostala CDU o čtyři mandáty víc než SPD a nebylo možné než vládnout v koalici s touto stranou, Gerhard Schröder si logicky nárokoval v polovině volební periody střídání s Merkelovou v kancléřském úřadě, navíc Schröder byl neobyčejně úspěšným kancléřem, který po tragické periodě vládnutí CDU, pravicovou politikou zemi ekonomicky obnovil. Při vyjednávání se projevila hlavní dovednost Angely Merkelové, dlouhé týdny vleklého dohadování, kdy Merkelová neústupně nadřadila svůj egoistický zájem nad zájem Německa a nakonec se ji podařilo vyloučit variantu střídání v kancléřském úřadě. V pamětech to vydává za vítězství rovnoprávnosti ženy na nejvyšším postu ve státě nad přáním úderného kancléře Schrödera.
Podle komentáře německého politologa Alexandra Rara, to nejdůležitější, co v memoárech napsala, je její vyjádření kolem plynovodu Nord Stream: “Snažila jsem se pro Německo zajistit levnou energii, dnes vidíme, jak je pro německou ekonomiku obtížné čelit drahé energii.” Merkelová svoje stanovisko potvrdila i v hovoru s Der Spiegel, i po anexi Krymu považovala ze správné usilovat o dokončení plynovodu z Ruska a to navzdory silnému nátlaku americké strany, pochopila, že ekonomické zájmy státu mají nejvyšší prioritu.
