Grónsko hrálo po vstupu Spojených států amerických do války klíčovou roli při transferu bojových letounů z USA na evropské válčiště. Jenže mnoho pilotů mělo při orientaci nad ledovými pláněmi problémy a některé letouny se v mlhách ztratily. O nehody a katastrofy určitě nebyla nouze a není náhoda, že jedna z největších pátracích operací druhé světové války se odehrála právě zde. Pátrání po ztraceném letounu dostalo podobu epické hrdinské ságy.
Přesun letadel ze Spojených států do Evropy měl název Operace Bolero. Probíhal po tzv. Snowball route, která vedla z amerického státu Maine do Newfoundlandu, pak následoval přelet do Grónska, odtud dále na Island, a nakonec do Skotska. Grónsko se svými mlhami a nekonečnými pláněmi se ale stalo ledovou pastí pro nezkušené americké piloty. Již 5. července 1942 se zde ztratilo šest stíhaček P-38 Lightning a dva bombardéry B-17. Letadla při společném přeletu ztratila orientaci a nouzově přistála na ledovci, odkud je vyprostila záchranná výprava na saních tažených psy. Jak se ukázalo, byla to jen předehra daleko dramatičtějších událostí.
5. listopadu stejného roku se ztratil při příletu do Grónska nákladní letoun C-53 Skytrooper. Za kniplem byl Homer McDowell a na palubě s ním ještě další čtyři členové posádky. Cílem byla letecká základna Bluie West One, ale tam letoun nikdy nedoletěl. Ztratil se v mlze a musel nouzově přistát. Všichni členové posádky přežili, dokonce se jim podařilo rádiem spojit s Reykjavikem, kterému oznámili svou předpokládanou polohu.
Rozjela se pátrací akce, do které se zapojila nejrůznější letadla, která byla zrovna k dispozici a po zemi k místu havárie mířil polárník Max Demorest na motorových saních. Zdálo se, že je jen otázkou času, než se havarovaný stroj podaří najít. Jenže dny plynuly a letadlo se nikomu nepodařilo najít. Demorest se musel pro poruchu saní otočit zpět a piloti letadel hlásili, že na předpokládaném místě havárie nic nevidí. Nepomohlo ani to, že McDowell podle domluvy střílel v určitou hodinu světlice z pistole. Situace se stávala kritickou, radiová komunikace již téměř ustala a panovaly všeobecné obavy, že posádka může být brzy po smrti.
V této situaci se do pátrání zapojil bombardér B-17, který zrovna přiletěl po Snowball Route. Zbrusu nový letoun letěl bez výzbroje, jen přeletovou posádkou ve složení kapitán Armand Monteverde, kopilot Harry Spencer, navigátor William O´Hara, mechanik Paul Spina, radista Loren Howarth a Alexandr Tucciarone jako druhý mechanik. Nikdo z nich nikdy v Grónsku nebyl, ale chtěli pomoct v pátrání, a tak se přihlásili dobrovolně do pátrací akce. Jejich první let nic nepřinesl. Podruhé odstartovali 9. listopadu, to bylo čtyři dny po McDowellově havárii. Na palubě byli kromě členů posádky ještě tři dobrovolníci: Lloyd Puryear, Alfred Best a Clarence Wedel. I oni chtěli přispět k hledání ztraceného letadla.
Jejich letoun se ale při pátrání nad zálivem Koge Bay dostal do extrémní bouře. Nezkušený pilot brzy ztratil orientaci, výškoměr navíc neukazoval správnou letovou hladinu. Monteverde věděl, že je ve velkých problémech a pokusil se letadlo otočit, aby vyletěl ze zálivu. Křídlem přitom narazil do země. Byl mnohem níže, než čekal. Letadlo havarovalo a rozpůlilo se na dvě poloviny. Všichni přežili, ale někteří byli zranění. Venku bylo −35 stupňů Celsia, na palubě nebyly téměř žádné zásoby a nefungovalo rádio. Situace byla kritická.
Na Bluie West One brzy pochopili, že jim chybí další letadlo a že nyní musí hledat dva ztracené stroje. Jenže ani to nebylo všechno. O den později se při pátrání zřítil také kanadský bombardér A-20 Havoc. Kapitán David Goodlet, druhý pilot Arthur Weaver a navigátor Al Nash byli v pořádku, ale stejně jako McDowellova a Monteverdeho posádka neměli jídlo ani se jak zahřát. Nařezali padáky a zabalili se do nich jako mumie. Takto strávili několik dní, zatímco kolem panovaly extrémní podmínky. Po několika dnech se vydali na cestu zpět v záchranném člunu Dinghy, což byl naprosto zoufalý pokus. Kanaďané ale nevěřili, že je někdo najde.
Na Bluie West One mezitím pochopili, že se jim situace vymyká z rukou a rozjeli jednu z největších pátracích operací v dějinách. Od McDowella přišla poslední zpráva, která zněla H.U.R.R.Y (spěchejte). Hledal se samozřejmě i Monteverdeho bombardér a také stroj Kanaďanů. Výsledky se nakonec dostavily, když se ze vzduchu podařilo najít po ledě putující kanadskou posádku. Těm vyplul vstříc speciální kutr pobřežní stráže Northland. Kanaďanům byly shozeny zásoby a instrukce, kde se mají s lodí potkat. Jenže situace se vyhrotila, když na místě setkání Northland nikoho nenašel. Viditelnost byla mizerná, ale Kanaďané kotvící plavidlo spatřili. Aby upoutali jeho pozornost, odhodlali se k extrémnímu kroku, když se rozhodli spálit část svého oblečení. Sázka vyšla a Northland nakonec mrznoucí kanadskou trojici vyzvedl.
Foto: Northland při záchranné operaci | Wikimedia Commons / Public domain
Zbylá dvě letadla se ale zatím najít nepodařilo. McDowell už nevysílal, zato radistovi u Monteverdeho se podařilo sestrojit ze součástek primitivní vysílač. Jednu z jeho zpráv skutečně zachytili v Reykjaviku a odpověděli jim, že pro ně posílají záchranný tým. V Monteverdeho posádce zavládlo nadšení. Jenže to opadlo, protože dalších osm dní se nikdo neukázal. Byl to až legendární polárník Bernt Balchen, který sloužil u Pobřežní stráže, jehož letadlo přeletělo nad Monteverdeho vrakem. Věci se konečně mohly dát do pohybu.
Brzy byly trosečníkům shozeny zásoby, rádio a spacáky. Přestože byli objeveni, bylo složité se k nim dostat. Po zemi na místo vyrazil nezdolný Demorest se seržantem Donem Tetleyem na dvou motorových saních. Do akce vyrazil také Northland, který kotvil v Comanche Bay a měl na palubě hydroplán Grumman J2F Duck. Jeho pilot John Pritchard se nabídl, že zkusí přistát poblíž trosečníků a postupně je převeze na Northland. Společně s radistou Benjaminem Bottomsem vzlétli 28. listopadu směrem k Monteverdeho letadlu. Nad místem havárie již kroužil Balchen v C-53. Pritchard naložil první trosečníky a letěl zpět na Northland. Kvůli nepřízni počasí ale musel další let odložit na druhý den.
Foto: Hydroplán Bernta Balchena | Wikimedia Commons / Public domain
Ráno dorazili na saních také Demorest a Tetley. Jenže několik desítek metrů od letadla se Demorest propadl i se sáněmi do několik desítek metrů hluboké průrvy. Všichni se snažili slavného polárníka několik hodin vytáhnout, ale bylo to marné, z hluboké průrvy se nikdo neozýval. Nakonec byly všechny snahy muže najít a vytáhnout ukončeny. Protchard naložil radistu Howartha a odletěli směr Northland. Za letu se dostali do bouře a stroj havaroval a všichni tři muži na palubě zahynuli.
Foto: Grumman J2F Duck | Wikimedia Commons / Public domain
Počasí se opět dramaticky zhoršilo, a tak byly další lety odvolány. Demorest rozhodl, že se zbytek výpravy a trosečníků dostane do bezpečí na jeho sáních. Skupina vyrazila, ale po několika hodinách se přetížené sáně začaly přehřívat. Skupina zastavila a v tu chvíli se propadl do ledu Clarence Wedel. Ani jeho se nepodařilo z průrvy vytáhnout. Skupina se raději dále nepokračovala, protože další postup byl s porouchanými sáněmi nemožný.
Foto: Benjamin Bottoms | Wikimedia Commons / Public domain
Velení převzal Tetley, který byl zkušeným polárníkem. Ten nařídil postavit iglů, ve kterém skupina přečkala další dva měsíce. Teprve tehdy se počasí uklidnilo a poblíž mohl přistát Balchen s hydroplánem Catalina. Počasí se opět několikrát zhoršilo a zlepšilo, celá operace nakonec skončila až 5. dubna, kdy Balchen odvezl poslední trosečníky. Celá ledová odysea tak konečně téměř po půl roce skončila.
Zdroj: Mitchell Zuckoff: Frozen in Time: an epic story of survival and a modern quest for lost heroes of World War II, 2014
