Všichni jsme někdy narazili na hysterické matky rozmazlených školáčků. Jejich život se točí kolem domnělé geniality jejich dětí (většinou přihlouplých nebo zanedbaných v důsledku vlastní lenosti) a neuvěřitelně agresivně reagují na cokoliv, co by ten obraz mohlo zpochybňovat – včetně snah přinutit ty děti k nějaké práci či učení. Zároveň se svým dětem podbízejí, a žadoní o jejich pozornost a přízeň.
Tohle je s námi desítky let a není to nijak zajímavé. Zajímavější je, že to vstoupilo do další fáze. To dítě už je dospělé, dělá nějakou úplně zbytečnou práci v korporaci nebo neziskovce nebo je aspoň na letním táboře pro „budoucí leadery“, osobní život k ničemu, nic neumí, ale maminka je bez sebe obdivem. Až sem by to bylo docela přirozené. Téměř každá maminka chce vidět své děti v tom nejlepším světle. Moje maminka to tak taky. A její maminka a maminka její maminky to tak měly. Jenže on je s tím spojen naprosto nekritický obdiv k plytkému myšlenkovému světu, a neomezená oddanost jejich politickým ideálům (které ti mladí stejně časem vymění). Z pochopitelné hysterické obrany vlastních dětí je hysterická obrana vlády, hradní party a podobných deviantních skupin. A ta bojovnost! Evoluční biologové říkají, že ochota samic bojovat za svá mláďata roste s věkem a zde se to nejspíš potvrzuje.
… plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.
Článek Druhý pohled z 28.11.: O starých medvědicích se nejdříve objevil na PhDr. Petr Hampl, Ph.D..
