Motorem civilizace je lidská kreativita. Co civilizaci ohrožuje, je chaos. Společnost stagnuje, je-li omezována svoboda jednotlivce, a upadá, jsou-li bezprizorní jednotlivci ponecháni svému osudu. Na dnešní době je alarmující, že současně s všudypřítomnou byrokratickou regulací, jež omezuje svobodu, pozorujeme i alergii systému na regulací poškozené jednotlivce, po kterých se chce, aby se o sebe postarali sami. Stát, který občanům negarantuje životní jistoty (není prý zde od toho), jim současně komplikuje anebo rovnou zakazuje sebeobranu.
Nikdy v historii nedosáhla regulace lidské činnosti tak obludných rozměrů, jaké dnes panují v Evropské unii. Populární bloger Vidlák dokonale zesměšnil unijní zemědělskou politiku konstatováním, že kdo chce dnes prodat hlávku zelí, potřebuje k tomu stostránkový manuál. Bruselští byrokrati svedou zdecimovat automobilový či chemický průmysl anebo prosadit normy, jimiž se docílí nedostupnost bydlení, a současně z jedné vody na čisto likvidují i drobné a střední podnikatele, aby se nepletli pod nohy protežovaným globálním producentům.
Ekonomická totalita přišla ruku v ruce s názorovou totalitou, takže cesta z civilizační krize bude vyžadovat vedle porážky cenzorů také vítězství nad byrokracií. Problém je třeba pojmenovat, aby bylo možné ho řešit. A je třeba ho řešit, nestačí ho pouze pojmenovat. Nabízejí se dvě provizorní možnosti, jak dočasně pořešit současnou kalamitu. Jedna možnost je vrátit se k socialismu, druhá možnost je obnovit kapitalismus. V dnešní mafiánské totalitě, kdy nefunguje ani centrální plánování, ani svobodný trh, je občan obětí globální oligarchie, která nikomu neskládá účty, nikomu není odpovědná.
Návrat k normálu předpokládá zúčtovat s nadnárodními korporacemi: Buďto je znárodnit, anebo zprivatizovat. Představují ekonomickou rakovinu, která nejde dohromady ani se socialismem, ani s kapitalismem. Jejich vymýcení je rychlé a jednoduché jako každá revoluce, ale je to řešení, které dlouho nevydrží. Dlouhodobým řešením je pouze konvergence systémů, tedy nový společenský řád, který bude kombinovat to dobré z různých společenských systémů, co už člověk vymyslel. Lapidárně řečeno, půjde o sociálně atraktivní kombinaci svobody a solidarity.
V období, které je před námi, bude důležité vzít rozum do hrsti a absolvovat otevřenou debatu, jak restartovat evropskou civilizaci. Svoboda projevu bude smysluplnější než cenzura a její sestra autocenzura. Naše civilizace se nachází ve stavu klinické smrti a žádný nápad, jak ji resuscitovat, si nemůže dovolit umlčet. Svět se určitě změní, tento stav je neudržitelný. Jde o to, aby se tento neudržitelně špatný stav nezměnil k horšímu.
