Různé Asijské armády využívaly raket v boji již od 13. století. Významně se do historie zapsaly rakety z Maisúrského království. Jednalo se o království v jižní Indii založené pravděpodobně roku 1399 v oblasti Maisúru v dnešní Karnátace. Království, kterému vládla dynastie Odejárů, bylo nejdříve vazalem Vidžajanagaru. S úpadkem Vidžajanagaru (okolo 1565) získalo Maisúrské království nezávislost. V 16. století nastala územní expanze Maisúrského království, jehož součástí se staly rozsáhlé oblasti dnešní jižní Karnátaky a části Tamilnádu. Vrcholu království dosáhlo v 18. století. Rakety vyrobené z kovu a odstřelem až 2,5 km, zavedl do tamní armády vládce Hyder Ali Khan (1720-1782) a velice efektivně je nasadil jeho nástupce sultán Fateh Ali Khan Bahadur Tipu (1750-1799), proti Britské Východoindické společnosti a to během tažení v 80. a 90. letech 18. století. Samotný dostřel byl neskutečný, jelikož starší typy vyrobené z papíru měly dostřel pouze 500 metrů. Indické rakety způsobily britským silám velké problémy a vedly k porážce v bitvě u Polliluru (1780).
Po pádu Seringapatamu našli Britové 600 odpalovačů, 700 funkčních raket a 9 000 prázdných raket. Inspirován jejich úspěchem, vyvinul plukovník Congreve z Královského arzenálu ve Woolwich vlastní typy raket, které nesly jeho jméno. Královské námořnictvo využilo rakety roku 1812 pro ostřelování francouzských lodí v Buloňském a Kodańském přístavu. Díky nim se podařilo doky a samotné lodě zapálit. Ač tyto rakety byly velice nepřesné, byly nasazovány ve velkých počtech, čímž se tato nevýhoda eliminovala. V květnu 1813 bylo rozhodnuto využít rakety i na kontinentu. Raketometná brigáda britské armády byla rychle vypravena a přistála v Stalsunde na pobřeží Baltského moře. jejím velitelem byl kapitán Richard Bogue (1782–1813). K prvnímu nasazení došlo 18. září v bitvě u Görde, severozápadně od Danenbergu v dnešním Dolním Sasku. Polovina brigády se zúčastnila bitvy, ve které spojenecká síla Hannoverských, pruských a ruských jednotek zničila francouzskou divizi, která postupovala jižně od Hamburku. Po bitvě se jednotka znovu připojili k druhé polovině brigády, která obléhala Wittenberg. Následně se raketová brigáda připojila ke švédské gardě. Měla privilegované postavení a byla nasazena 18. října 1813, třetí den bitvy u Lipska – největší bitvě 19. století. Zde se nejprve zdálo že Francouzi nechá nová zbraň klidnými, ale po té co několik raket explodovalo uprostřed sevřených oddílů pěchoty a zanechaly po sobě neskutečnou spoušť, dávali se na útěk jen co spatřili je přilétat. Ztráty samotné brigády po bitvě, činily 1 mrtvý důstojník, jeden voják, šest raněných a 26 koní zabito nebo utrpělo zranění. Následujícího dne se již do bojů nezapojila a pohřbívala mrtvé. Před bitvou čítala brigáda 142 důstojníků a vojáků, více než 100 koní, čtyři ženy a dvě děti. Oním padlým důstojníkem byl velitel brigády kapitán Richard Bogue. V roce 1814 získala jeho vdova, od švédského korunního prince dar 10 000 dolarů a in-memorial vysoká švédská vyznamenání.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons a GetArchive
