
Pavouci prý přinášejí štěstí. No jo, ale vysvětlujte to někomu, kdo k nim má odpor, nebo trpí rovnou arachnofobií.Pavouci, pavoučci, křižáci, johany, je jedno jak jim říkáme. Jen málo lidí považuje tato stvoření, patřící do řádu členovců, za roztomilá. Většina se, už jen při pohledu na ně, oklepe. Ale proč vlastně? Prostě se jich tak moc štítíme. Někdo se jich vyloženě bojí, v některých lidech vzbuzují hrůzu až takovou, že zapomenou na chvíli i dýchat a propadají záchvatům paniky. To už je potom arachnofobie.
Filmy s touto tématikou strach z pavouků ještě podporují. Pavoučí invaze pohlcující celá města, obří rozměry těchto osminohých kreatur a filmová podání jejich krvežíznivosti a jedovatosti, děsí i vyložené statečné jedince.
Jedinou oblibu pavouci trošičku zaznamenali, když se na plátna kin a pak do televize dostal film Spiderman.
Na pavouky můžeme v domácnosti narazit prakticky kdekoliv a kdykoliv. Je jedno jestli bydlíme v panelovém bytě, nebo v domě. Nějakou tu pavučinu vymete čas od času ze svého bydlení každý. Pavučina v rohu u stropu a vstávají nám vlasy hrůzou na hlavě. Do sklepa spousta lidí radši ani nechodí.
Nic nás ovšem nevyděsí víc, než-li pavouk na dně vany.
Těšíme se po celodenním maratónu na trochu té relaxace, ve vaně napuštěné po okraj horkou vodou. Nakloníme se přes okraj vany ke kohoutku a v tom málem dostaneme infarkt. Na dně vany sedí pavouk. Co pavouk, hotová tarantule. Jasný, v tu chvíli se i celkem malý osminožec, bude zdát jako obří pavoučisko. Člověk v takové situaci nemusí být snad ani arachnofobik, aby se pořádně vyděsil. Řev, který se v tu chvíli ozve z lidského hrdla, bývá k nepřeslechnutí. Ženské zase spustí jekot, že sirény při poplachu, jsou proti tomu libé tóny.
Pavouka na dně vany prostě nejde přehlédnout.
Jak se tam ale dostal?
Vylezl z odpadu?
Ale jak?
Někdo sebere odvahu, pavouka do něčeho nabere a vynese ho ven. Méně odvážní jedinci, třesoucí se rukou vezmou sprchu a nebohého pavoučka spláchnou do odpadu proudem vody.
Ovšem pokud se nepoužije přímo vařící voda, má takový pavouk, poměrně slušnou šanci tobogán potrubím přežít.
Všeobecně se traduje, že pavouci se nám do vany dostanou tak, že vylezou z odpadu. Prostě si to k nám nakráčejí z kanalizace vodovodním potrubím. Tak to však většinou není. Pokud jsme ho tam sami nespláchli, je to jen málo pravděpodobné. Pavouci nám do koupelny vlezou nejčastěji oknem, větrací mřížkou, prasklinami v oknech nebo ve zdivu. Jsou poměrně ohební, takže si umí poradit. Do vany většinou jen chudáci spadnou a hladký povrch koupací nádoby, jim nedává možnost se zachytit a vylézt ven. A tak tam jen sedí, nebo zmateně pobíhají po dně a čekají na možnost se dostat z této pasti.
Když vezmete do ruky sprchu a se štítivým pohledem namíříte proud vody na pavouka, vězte, že to ani zdaleka nemusí znamenat, že tento boj s osmi-nohou nestvůrou vyhrajete. Pavouček je totiž stvoření, které se má dost rádo na to, aby svůj život vzdalo lacino. Jakmile na něho dopadnou první kapky vody, okamžitě se sbalí do klubíčka, respektive z nožiček skrčených pod tělíčkem vytvoří jakousi vzduchovou kapsu. Tím pádem se neutopí. Navíc i pokud by se mu nepodařilo zachytit se hned někde u prvního kolínka odpadních trubek a dostal se až do kanalizace plné vody, ke dnu nepůjde. Zůstane na hladině, kyslík i díky své vzduchové kapse má a tím pádem se někde dřív nebo později zastaví. Pak bude hledat cestu zpátky na denní světlo.
Nožičkami se zachytí, odpočine si a co nejrychleji z potrubí ven. No a kudy je to nejjednodušší? Přesně! Tou samou cestou, kudy se tam dostal. Takže ho můžete mít za chvíli klidně zase zpátky na dně vany.
Pavouci mají čtyři páry nohou a mají chelicery, nebo-li klepítka. Je to jakýsi pár zahnutých drápků u tlamičky, kterými do své oběti vpravují jed, kterou jím usmrtí, nebo paralizují. V zadečku mají pavouci snovací žlázy, ze kterých vypouští vlákno a pomocí nožek z nich dokáží utkat sítě. Pavučiny co nás mohou překvapit svou precizností, pevností a především pravidelností. Ve většině případů v nás vyvolají nejspíš odpor, zhnusení a paniku, že je na blízku i jejich stvořitel, přitom to jsou někdy hotová umělecká díla.
Pavučina mezi lučními květy ozdobená kapkami ranní rosy, ozářená prvními paprsky slunce, je vlastně krásná. Ne pro každého, jistě.
Sledujte mě také na:
► Facebook : https://www.facebook.com/Protiproudu-1009887582171





