Podle informací, které mám od svých klientů, se situace v reálné ekonomice zcela zásadně a prudce mění – ale navenek to paradoxně je zatím vidět jen málo.
Především v automobilovém průmyslu se situace prudce zhoršuje. Kapitáni českého automotive průmyslu včetně navazujících subdodavatelů mezi sebou mluví o tom, že situace v listopadu se dramaticky zhoršila proti říjnu. Je to vidět jak v náhlém propouštění, tak v silném poklesu zakázek. Vím například o významném českém podniku podnikajícím v automotive, kterému tržby proti září (kdy ještě byly na dlouhodobém normálu) poklesly v říjnu na 70 %, v listopadu na 58 % a doposud uzavřené zakázky a objednávky ukazují na to, že v prosinci dojde k propadu na 37 % dlouhodobého normálu.
Co je ale problém: Vláda a statistici to dosud neví. A tudíž to neví ani široká veřejnost. Jak je to možné?
Údaje z průmyslu přicházejí s dvouměsíčním, ale fakticky vzhledem k vykazování ještě trochu větším zpožděním. Respektive údaje o stavu průmyslu na začátku prosince se dozvíme až v první polovině února. Údaje o míře nezaměstnanosti v prosinci se sice dozvíme již v lednu, ale zaprvé značnou část lidí z průmyslu je schopen absorbovat stále nenasytný stát, zadruhé údaje o nezaměstnanosti v průmyslu se zamíchají do dat za celou ekonomiku a budou i tak vypadat celkem dobře. Jenomže lidé podnikající průmyslu už vědí, že situace se začala hodně prudce vychylovat od normálu.
Podobně jako v automobilovém průmyslu, v tuto chvíli prakticky všechny podniky ve střední Evropě podnikající v hutnictví a zejména ocelářství jsou ve ztrátě, ale opět to nemusí navenek vypadat příliš dramaticky, protože ztráta se objevuje v měsíčních výsledcích, nikoliv nutně na celoročních výsledcích. Známá kauza Thyssen Krupp mluví za vše, ale bylo by chybou myslet si, že je to ojedinělý případ.
Nejvíce se popisu právě probíhající reality blíží takzvané měkké indikátory důvěry, které se zveřejňují velmi rychle po nasbírání dotazníkových odpovědí. Sem patří i index ekonomické důvěry v Německu Ifo. A ten přesně koresponduje s informacemi, které si mezi sebou sdílí zasvěcení lidé z průmyslových kruhů. Nálada v německém automobilovém průmyslu se totiž podle indexu Ifo v listopadu výrazně zhoršila. Index se za listopad snížil z minus 28,6 bodu na minus 32,1 bodu. Podnikatelé hodnotí svou aktuální situaci hůře než v říjnu a na příští půlrok hledí s ještě větším pesimismem. Důvody jsou naprosto jasné, jsou to již opět rostoucí ceny energií a dalších surovin v souvislosti s Green Dealem.
Finanční stránka ekonomiky reprezentovaná třeba cenami cenných papírů by samozřejmě za zdravé situace měla problémy reálné ekonomiky zrcadlit. Ale ve skutečnosti se nůžky stále více rozevírají. Je to stejně absurdní, jako když během pandemie byla ekonomika v lockdownu a ceny akcií rostly. Německý akciový index DAX tento týden poprvé překonal hranici 20.000 bodů. Od začátku letošního roku si index DAX připisuje více než 19 procent. Akciím pomáhají k růstu vyhlídky na další pokles základních úrokových sazeb v eurozóně a ve Spojených státech.
Tím je vlastně řečeno vše: Akcie nerostou proto, že by zrcadlily zisky skutečné ekonomiky. Rostou pouze a jen proto, že si dělají naději na další takzvanou monetární iluzi, tedy situaci, kdy jsou trhy zaplaveny levnými penězi, které ceny cenných papírů zvyšují inflačně.
Ano, je to tak: Inflace je v plné síle zpět, vlastně nikdy neodešla. Akorát není ještě dostatečně vidět ve spotřebitelských cenách. Ale už zase je – stejně jako před rokem 2020 – vidět v cenách nemovitostí a cenných papírů.
