Nedávné usnesení evangelické církve v Německu zdůrazňuje pokračující neschopnost církve zpochybnit dlouhotrvající koloniální okupaci Izraele.
Synod evangelické církve v Německu (EKD) na svém zasedání ve Würzburgu minulý měsíc schválil rezoluci „Humanitární pomoc lidem na Blízkém východě“. Rezoluce, která přichází po přibližně 400 dnech od rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora (ICJ) je věrohodnou genocidou v Gaze, zdůrazňuje pokračující neschopnost církve řešit naléhavé potřeby regionu poznamenaného dlouhotrvající koloniální okupací osadníků, etnickými čistkami a násilným přemístěním.
Výzva EKD po soucitu a humanitární pomoci je chvályhodná. Rezoluce však neřeší základní příčiny toho, co popisuje jako „utrpení lidí na Blízkém východě“.
Nápadně chybí jakékoli uznání politických a systémových nespravedlností, které podněcují utrpení. Tím, že svou angažovanost formuluje v humanitárních pojmech, se EKD vyhýbá zápasu s izraelskou okupací palestinských území, jeho politikou apartheidu, pokračujícím vysídlováním Palestinců a širším strukturálním násilím zakotveným v historii regionu.
Toto opomenutí je obzvláště znepokojivé vzhledem k historické vině Německa za holocaust. Odhaluje vzorec v rámci EKD: teologický a politický rámec, který upřednostňuje paměť holocaustu a odpovědnost Německa vůči židovským komunitám, zatímco neméně důležitou povinnost řešit porušování mezinárodního práva Izraelem odsune na vedlejší kolej.
Tento jednostranný závazek, pravděpodobně zakořeněný v potřebě odčinit minulost, často vede k nekritické podpoře izraelské politiky a podkopává schopnost církve pravdivě mluvit o těžké situaci Palestinců. Tato nerovnováha riskuje vytvoření formy selektivní spravedlnosti, kde je utrpení jedné skupiny uznáváno, zatímco práva druhé jsou ignorována.
Humanitární pomoc, i když je životně důležitá pro zmírnění bezprostředního utrpení, nemůže být náhradou za prorockou výzvu k akci: naléhavý požadavek na spravedlnost, likvidaci utlačovatelských struktur a snahu o spravedlivý a trvalý mír. Bez této výzvy se EKD vzdává své role morálního a prorockého hlasu vyjadřujícího se proti nespravedlnosti a obhajujícího práva marginalizovaných – čímž redukuje svou roli na roli pasivního přihlížejícího, který nabízí charitu, aniž by se zabýval strukturami, které udržují utrpení, a riskovat spoluúčast na izraelském genocidním programu.
EKD by měla vzít v úvahu prohlášení rostoucího počtu odborníků na genocidu a odborníků na mezinárodní právo, kteří používají slovo genocida k popisu akcí Izraele. Amnesty International je první celosvětově uznávanou nevládní organizací, pravděpodobně ne poslední, která vydala zprávu jmenující izraelskou genocidu. Papež vyzval k vyšetřování. Vůdci dvou církevních denominací na Západě vydali prohlášení pojmenovávající genocidu Izraele: Křesťanská církev (Učedníci Krista) a Sjednocená církev Kristova .
Dokonce i německá vláda je umístěna nalevo od EKD, její kancléř Olaf Scholz se připojuje k britským a francouzským vůdcům ve výzvě k okamžitému příměří a obnovení rozhovorů. „Souhlasíme,“ řekli začátkem tohoto měsíce, „že už nemůže dojít k žádnému dalšímu zpoždění.“
Aby EKD plně ztělesnila svůj teologický závazek spravedlnosti, lidské důstojnosti a lidských práv, musí tuto naléhavost vyjádřit a rozšířit své zaměření. Církev musí zejména čelit spoluúčasti západních vlád, včetně své vlastní, při udržování těchto nespravedlností prostřednictvím diplomatické podpory, politického krytí, prodeje zbraní nebo ekonomických partnerství, která umožňují pokračování okupace a útlaku.
Pouze zapojením se do těchto hlubších, strukturálních problémů přesáhne zapojení EKD v regionu pouhou charitu a smysluplně přispěje k úsilí o mír a spravedlnost. Církev tak může ctít svůj teologický závazek ke globální spravedlnosti – nikoli mlčením nebo vyhýbáním se, ale odvážným a čestným závazkem hájit práva a důstojnost všech lidí bez ohledu na národnost nebo víru.
Úvodní fotografie: Předsedkyně Rady EKD Annette Kurschus promluva na prvním plenárním zasedání synodu Evangelische Kirche v Německu (EKD – Protestantská církev v Německu), 12. listopadu 2024. (Foto: Synod Evangelische Kirche v Německu)
