Chris Hedges – 23. prosince 2024
Více než dvě desetiletí jsem spolu s hrstkou dalších – Sheldonem Wolinem, Noamem Chomskym, Chalmersem Johnsonem, Barbarou Ehrenreichovou a Ralphem Naderem – varoval, že rozšiřující se sociální nerovnost a soustavná eroze našich demokratických institucí, včetně médií, Kongresu, odborů, akademické obce a soudů, nevyhnutelně povede k autoritářskému nebo křesťanskému fašistickému státu. Mé knihy – „Američtí fašisté: Křesťanská pravice a válka proti Americe“ (2007), “Říše iluzí: Konec gramotnosti a triumf spektáklu“ (2009), ‚Smrt liberální třídy‘ (2010), ‚Dny zkázy, dny vzpoury‘ (2012), kterou jsem napsal společně s Joem Saccem, ‚Mzda za vzpouru‘ (2015) a „Amerika: Turné na rozloučenou“ (2018) byly sledem vášnivých výzev, abychom rozklad brali vážně. Nemám radost z toho, že mám pravdu.
„Hněv těch, které opustila prosperita, obavy a strach okleštěné a nejisté střední třídy a otupující osamění, které přichází se ztrátou pospolitosti, by byly zápalnou látkou pro nebezpečné masové hnutí,“ napsal jsem v roce 2007 v knize „Američtí fašisté“. „Pokud by se tito vyvlastnění lidé znovu nezačlenili do většinové společnosti, pokud by nakonec ztratili veškerou naději na nalezení dobré a stabilní práce a příležitostí pro sebe a své děti – zkrátka příslib světlejší budoucnosti -, národ by obestřel přízrak amerického fašismu. Toto zoufalství, tato ztráta naděje, toto popření budoucnosti vedlo zoufalce do náruče těch, kteří slibovali zázraky a sny o apokalyptické slávě.“
Zvolený prezident Donald Trump nezvěstuje nástup fašismu. Zvěstuje zhroucení okleštěné vrstvy, která maskovala korupci uvnitř vládnoucí třídy a její předstírání demokracie. Je příznakem, nikoli nemocí. Ztráta základních demokratických norem začala dávno před Trumpem, což vydláždilo cestu k americké totalitě. Deindustrializace, deregulace, úsporná opatření, nekontrolované dravé korporace včetně zdravotnictví, plošné sledování každého Američana, sociální nerovnost, volební systém zamořený legalizovaným úplatkářstvím, nekonečné a marné války, největší vězeňská populace na světě, ale především pocity zrady, stagnace a zoufalství jsou toxickým odvarem, který vrcholí v zakořeněné nenávisti k vládnoucí třídě a institucím, které zdeformovaly, aby sloužily výhradně bohatým a mocným. Demokraté jsou vinni stejně jako republikáni.
„Trump a jeho družina miliardářů, generálů, polovzdělanců, křesťanských fašistů, zločinců, rasistů a morálních deviantů hrají roli klanu Snopesů v některých románech Williama Faulknera,“ napsal jsem v knize „Amerika: Turné na rozloučenou„. „Snopesové vyplnili mocenské vakuum rozpadlého Jihu a bezohledně se zmocnili vlády nad zdegenerovanými, bývalými otrokářskými aristokratickými elitami. Flem Snopes a jeho rozvětvená rodina – do níž patří vrah, pedofil, bigamista, žhář, mentálně postižený muž, který kopuluje s krávou, a příbuzný, který prodává vstupenky, aby byl svědkem bestiality – jsou fiktivním předobrazem spodiny, která se nyní vyšvihla do nejvyšších pater federální vlády. Ztělesňují morální hnilobu, kterou rozpoutal neomezený kapitalismus.“
„Obvyklý odkaz na ‚amorálnost‘ je sice přesný, ale není dostatečně výrazný a sám o sobě nám neumožňuje zařadit je, jak by se slušelo, do historického okamžiku,“ napsal o Snopesových kritik Irving Howe. „Snad nejdůležitější je říci, že jsou tím, co přichází později: tvory, kteří se vynořují z devastace, s bahnem stále ještě na rtech.“
„Ať se zhroutí svět, na Jihu nebo v Rusku, a objeví se postavy hrubých ambicí, které si razí cestu vzhůru zpod společenského dna, muži, pro něž jsou morální nároky ani ne tak absurdní, jako spíš nepochopitelné, synové křováků nebo mušketýrů, kteří se sem přisunou odnikud a převezmou moc díky naprosté nehoráznosti své monolitní síly,“ napsal Howe. „Stávají se prezidenty místních bank a předsedy regionálních stranických výborů a později se, lehce ulízaní, dostanou do Kongresu nebo politbyra. Jsou to mrchožrouti bez zábran, kteří nepotřebují věřit v rozpadající se oficiální kodex své společnosti; stačí, když se naučí napodobovat jeho zvuky.“
Politický filozof Sheldon Wolin nazval náš systém vládnutí „obrácenou totalitou“, která si zachovala starou ikonografii, symboly a jazyk, ale předala moc korporacím a oligarchům. Nyní přejdeme k rozpoznatelnější podobě totalitarismu, kterému dominuje demagog a ideologie založená na démonizaci druhého, nadřazenosti a magickému myšlení.
Fašismus je vždy nemanželským dítětem zkrachovalého liberalismu.
„Žijeme ve dvoustupňovém právním systému, v němž jsou chudí lidé obtěžováni, zatýkáni a vězněni za absurdní přestupky, jako je prodej balených cigaret – což vedlo k udušení Erica Garnera newyorskou policií v roce 2014 -, zatímco oligarchové a korporace páchají zločiny otřesných rozměrů, od úniků ropy po bankovní podvody v řádu stovek miliard dolarů, které vymazaly 40 procent světového bohatství, se řeší vlažnými administrativními kontrolami, symbolickými pokutami a občanskoprávním vymáháním, které těmto bohatým pachatelům poskytují imunitu před trestním stíháním,“ napsal jsem v knize „Amerika: Turné na rozloučenou„.
Utopická ideologie neoliberalismu a globálního kapitalismu je obrovský podvod. Globální bohatství, namísto aby bylo spravedlivě rozděleno, jak slibovali zastánci neoliberalismu, se přelilo nahoru do rukou dravé oligarchické elity, což podnítilo nejhorší ekonomickou nerovnost od dob robber barons*). Chudí pracující, kterým byly odebrány odbory a práva a jejichž mzdy v posledních 40 letech stagnovaly nebo klesaly, byli uvrženi do chronické chudoby a nezaměstnanosti. Jejich životy, jak je popsala Barbara Ehrenreichová v knize Nickel and Dimed, jsou jednou dlouhou, stresující nouzovou situací. Střední třída se vypařuje. Města, která kdysi vyráběla výrobky a nabízela pracovní místa v továrnách, jsou vybydlené pustiny. Věznice jsou přeplněné. Korporace zinscenovaly zničení obchodních bariér, což jim umožnilo ukrýt 1,42 bilionu dolarů zisku v zámořských bankách a vyhnout se tak placení daní.
Neoliberalismus navzdory svému slibu, že bude budovat a šířit demokracii, rychle vyprázdnil právní předpisy a vydlabal demokratické systémy, aby je proměnil v korporátní leviatany. Označení „liberální“ a „konzervativní“ v neoliberálním řádu postrádají smysl, což dokazuje i demokratický kandidát na prezidenta, který se chlubil podporou Dicka Cheneyho, válečného zločince, jenž opustil úřad s 13% ratingem. Přitažlivost Trumpa spočívá v tom, že ačkoli je odporný a šaškovský, vysmívá se bankrotu politické šarády.
„Permanentní lež je apoteózou totalitarismu,“ napsal jsem v knize „Amerika na rozloučenou“:
Na tom, co je pravda, už nezáleží. Záleží jen na tom, co je „správné“. Federální soudy jsou obsazovány imbecilními a nekompetentními soudci, kteří slouží „správné“ ideologii korporativismu a rigidním společenským mravům křesťanské pravice. Pohrdají realitou, včetně vědy a právního státu. Snaží se vyhnat ty, kdo žijí ve světě založeném na realitě, který je definován intelektuální a morální autonomií. Totalitní vláda vždy vyzdvihuje brutální a hloupé. Tito vládnoucí idioti nemají žádnou skutečnou politickou filozofii ani cíle. Používají klišé a hesla, z nichž většina je absurdní a protichůdná, aby ospravedlnili svou chamtivost a touhu po moci. To platí jak pro křesťanskou pravici, tak pro korporativisty, kteří hlásají volný trh a globalizaci. Spojení korporativistů s křesťanskou pravicí je sňatkem Godzilly s Frankensteinem.
Iluze prodávané na našich obrazovkách – včetně fiktivní postavy vytvořené pro Trumpa v pořadu The Apprentice – nahradily realitu. Politika je burleska, jak ukázala Kamala Harrisová ve své mdlé kampani plné celebrit. Je to kouř a zrcadla, které vytváří armáda agentů, publicistů, marketingových oddělení, promotérů, scenáristů, televizních a filmových producentů, videotechniků, fotografů, bodyguardů, kostymérů, fitness trenérů, průzkumníků veřejného mínění, hlasatelů a nových televizních osobností. Jsme kultura zaplavená lží.
„Kult sebe sama ovládá naši kulturní krajinu,“ napsal jsem v knize Říše iluzí:
Tento kult má v sobě klasické rysy psychopatů: povrchní šarm, velkolepost a sebedůležitost, potřebu neustálé seberealizace, zálibu ve lhaní, podvodech a manipulaci a neschopnost cítit výčitky svědomí nebo vinu. To je samozřejmě etika, kterou prosazují korporace. Je to etika neomezeného kapitalismu. Je to mylné přesvědčení, že osobní styl a osobní rozvoj, mylně považované za individualismus, jsou totéž co demokratická rovnost. Ve skutečnosti se osobní styl, definovaný zbožím, které kupujeme nebo spotřebováváme, stal kompenzací za ztrátu demokratické rovnosti. V rámci kultu sebe sama máme právo získat vše, po čem toužíme. Můžeme udělat cokoli, dokonce i znevažovat a ničit své okolí, včetně přátel, abychom vydělali peníze, byli šťastní a stali se slavnými. Jakmile dosáhneme slávy a bohatství, stávají se vlastním ospravedlněním, vlastní morálkou. Jak se k nim člověk dostane, je nepodstatné. Jakmile se tam jednou dostanete, tyto otázky už se nekladou.
Moje kniha „Říše iluzí“ začíná v Madison Square Garden na turné World Wrestling Entertainment. Chápal jsem, že profesionální wrestling je předlohou pro náš společenský a politický život, ale netušil jsem, že z toho vzejde i náš prezident.
„Souboje jsou stylizované rituály,“ napsal jsem, což by mohl být popis Trumpova shromáždění:
Jsou veřejným vyjádřením bolesti a vášnivé touhy po pomstě. Spíše než samotné zápasy přivádějí davy k šílenství pikantní a detailní ságy, které se za každým zápasem skrývají. Tyto ritualizované zápasy poskytují lidem v arénách dočasné, opojné uvolnění od všedních životů. Břemeno skutečných problémů se mění v potravu pro živelnou pantomimu.
Lepší už to nebude. Nástroje k potlačení nesouhlasu byly upevněny. Naše demokracie se zhroutila už před lety. Jsme v zajetí toho, co Søren Kierkegaard nazval „nemocí k smrti“ – otupení duše zoufalstvím, které vede k morálnímu a fyzickému vyčerpání. Trumpovi stačí k zavedení nepokrytého policejního státu jen otočit vypínačem. A on to udělá.
„Čím horší je realita, tím méně o ní chce okleštěná populace slyšet,“ napsal jsem v závěru Říše iluzí, “a tím více se rozptyluje obskurními pseudoudálostmi o zhroucení celebrit, drby a drobnostmi. Jsou to zhýralé radovánky umírající civilizace.“
*) robber barons (loupeživí baroni)
někdo, kdo zbohatl díky nelítostným a bezohledným obchodním praktikám (původně s odkazem na prominentní americké podnikatele konce 19. století).
„obě politické strany sloužily zájmům korporátních loupeživých baronů“.
Překlad Deepl
