Moje pochybnosti o Putinově schopnosti strategicky myslet sahají do roku 2008. Vždy jsem byl obráncem Putina, protože jsem věřil, že agrese Washingtonu byla namířena proti Rusku, nikoli naopak, a že za konflikt na Ukrajině může Washington, nikoli Putin.
Přesto jsem měl zpočátku pochybnosti o Putinově strategické vizi. Mluvil, jako by měl vidění, ale choval se, jako by neměl. Když Američany vycvičená gruzínská armáda vtrhla do Jižní Osetie a zabila obyvatelstvo a ruské mírové síly, ocitl se Putin na olympijských hrách v Pekingu, zřejmě zcela bezradný a zcela nepřipravený. Jak mohl Putin nevědět, že USA a někteří tvrdí, že Izrael cvičí gruzínskou armádu? Co si Putin myslel, že s tím dělají?
Poté, co Rusko porazilo Američany vycvičenou armádu a dobylo Gruzii, Rusko shromáždilo své jednotky a Putin se vrátil do Ruska, zřejmě aniž by dosáhl dohody, že se Gruzie bude držet stranou od NATO a západních aktivit proti Rusku. Přemýšlel jsem o Putinově nedostatku strategického myšlení, ale souhlasil jsem s ním, protože jsem si myslel, že Putin chce ukázat, že věří v nevměšování se do vnitřních záležitostí zemí a využívá příležitosti k tomu, aby ukázal, že nemá zájem na reformě sovětského impéria.
Přesto mě zajímalo, jak je možné, že Putin a Lavrov na jedné straně jasně prohlašují, že Západ chce zničit Rusko, a na druhé straně označují ruské
uznávané nepřátele za „naše západní partnery“.
Další věc, které jsem si všiml, bylo, že Putin buď nevěděl nic o puči, který Washington připravoval na Ukrajině, nebo o něm neměl žádné strategické úvahy. Ruská rozvědka si musela být vědoma toho, že Washington léta naléval miliardy dolarů – podle Victorie Nulandové pět miliard – do západem podporovaných nevládních organizací, studentských skupin a zkorumpovaných politiků v rámci přípravy na převrat. Kde byl tedy Putin, když došlo k převratu? Byl na olympiádě v Soči. (Pozn. Naší Pravdy: Pro ruské vedení je nejdůležitější dolarový zisk oligarchátu, ostatní hraje jen podružnou roli. Ostatně, ze stejného důvodu Rusko záměrně prodlužuje válku na Ukrajině ve jménu zisku oligarchátu. ZDE a ZDE je důkaz.)
Právě Putinova nedbalost způsobila stále se rozšiřující válku na Ukrajině.
A věci se odtamtud zhoršily. Putin, který upřednostňoval papírovou a tudíž bezcennou dohodu se svými nepřáteli před pevnou, odstrašující oporou, přišel s idealistickým plánem Minské dohody. Putin přiměl Donbas a Ukrajince, aby s dohodou souhlasili, a Francie a Německo souhlasily, že budou jednat jako vymahači. Putinův plán Minsk ponechal ruský Donbass na Ukrajině, ale dal Rusům na Donbasu určitou autonomii, aby je ochránili před pronásledováním a vražděním.
Poté, co bylo dosaženo této dohody, o níž německá kancléřka a francouzský prezident později veřejně prohlásili, že ji Západ použil k oklamání nevinného Putina, stál Putin osm let stranou, zatímco Washington vybudoval a vycvičil velkou, silnou ukrajinskou armádu a vyzbrojil.
Když byly zoufalé pokusy Putina a Lavrova o uzavření smlouvy o vzájemné obraně v prosinci 2021 a únoru 2022 brutálně poraženy a ukrajinsko-americká invaze do dvou odtržených ruských republik Donbasu byla na spadnutí, Putin, jako vždy nepřipravený, zasáhl nedostatečnou silou. Ředitelka jeho centrální banky zřejmě Putina přesvědčila, že si Rusko nemůže dovolit válku. V důsledku toho Putinovi chyběly prostředky na účinný zásah, který se nyní vleče tři roky.
Putin měl okamžitě odstranit Ukrajinu. Ale ať už kvůli nedostatečné přípravě, nebo nedostatku strategické předvídavosti, Putin vyhlásil dočasnou vojenskou operaci k vyčištění Donbasu od ukrajinských sil.
Těžko si představit hloupější rozhodnutí, které zcela postrádá strategickou předvídavost. Putinovo rozhodnutí poskytlo Washingtonu příležitost znovu a znovu otestovat situaci a zjistit, zda další provokace vyvolá v reakci více než jen slova.
Takže Putinova naprostá neschopnost myslet strategicky přivedla Rusko do bodu, kdy ruská vláda není schopna uznat, že rakety vyslané do Ruska Washingtonem a NATO jsou válečnými činy.
A teď tu máme zničení Sýrie, země, za kterou Rusko bojovalo 8 let. V Putinově jediné proaktivní akci Putin přesunul ruské letectvo do Sýrie, čímž zmařil rozhodnutí amerického prezidenta Obamy o invazi do Sýrie. Jednotky ruského letectva a syrské armády porazily džihádistické žoldáky CIA, které poslal Washington, aby svrhli Asada.
Na Putinově intervenci mě zarazilo, jak byla omezená.
Předal Washingtonu kontrolu nad zásobami ropy v Sýrii. Dal Turecku kontrolu nad okupovanou severní Sýrií. Putin vytrvale bránil Sýrii používat ruské systémy protivzdušné obrany, aby zabránil izraelským a americkým náletům na Sýrii. Přemýšlel jsem, proč byl Putin takový minimalista v používání síly.
Zničení Sýrie způsobené ruskou a íránskou nedbalostí je katastrofální strategickou porážkou pro Rusko a Írán a velkým vítězstvím pro Izrael a Washington.
Úspěch Washingtonu a Izraele je způsoben nedostatkem strategické vize v Kremlu. Jak lze tuto absenci vysvětlit?
Možná John Helmer ví. Helmer se na Putina nevymlouvá. Helmer říká, že Putin nikdy neudělá dobré rozhodnutí, protože Putin je „balancér“. Zvažuje každý pohled proti druhému a nikdy neučiní nezávislé rozhodnutí na základě skutečných okolností.
Možná někoho napadne lepší vysvětlení. Mezitím čelíme riziku, že Západ bude na Putina nahlížet jako na muže slov, ale ne činů. Jak jsem psal v nedávném sloupku, rok 2025 bude rokem, kdy se dozvíme, zda Putin bude bojovat nebo kapitulovat.
