FB
K českému Štědrému večeru patří po generace již neodmyslitelně filmová pohádka. Bohužel vzrušené očekavaní se již hodně dlouhou dobu po několika minutách obrací v hluboké zklamání, za současného smutného povzdechnutí si, kam pak že se to poděl proslulý český filmařský um, který nám kdysi mnozí tak záviděli…
Kavčí hory už dlouho produkují jako na běžícím pásu jednu stupiditu za druhou, ve kterých exhibují herci s takovým charismatem, že by uspali i člověka trpícího insomnií…
Přihlouplé příběhy, ochotnické výkony, stupidní (mírně řečeno) dialogy, časté laciné pitvoření a přehrávání, spolu se snímáním roztřesenou kamerou díky čemuž máte pocit, že kameramana trápí prostata a on tak přešlapuje z nohy na nohu protože už prostě musí, míchá eintopf, ze kterého se dělá soudnému divákovi šoufl…
Obzvlášť když měl tu čest a pamatuje si Vorlíčka a pár jeho pohádek viděl…
Při té příležitosti nemohu nevzpomenout též na perel typu Pyšné princezny, Šíleně smutné princezny, Prince a Večernice, Byl jednou jeden král a samozřejmě nepřekonatelné Tři oříšky pro Popelku s krásnou a křehkou Libuškou Šafránkovou, která se stala hvězdou nejen v někdejším Československu, ale i v mnoha dalších zemích, kde se tato pohádka stala hitem a Libuška laťkou, podle které budou už navždy hodnoceny všechny další představitelky této postavy.
Je evidentní, že samotný slavný rodič, či absolvovaná filmová škola k úspěchu prostě nestačí, pokud absentuje nejdůležitější ingredience, kterou je talent.
Pohádky se nedají vyrábět jako třeba hřebíky, či cihly a pokud u toho není onen talent, srdce, fantazie, ale i schopnost dívat se na svět tak trochu dětskýma očima, filmový zázrak se nenarodí…Práce sloužící jen k uhrazení hypotéky, k nové filmové legendě prostě nevede…
A tak se žádná budoucí legenda nenarodila ani dnes, kdy ČT uvedla novou pohádku s názvem Tři princezny… Myslím, že spíše naopak, čemuž napovídá i to, že jsem se vydržel dívat asi celých sedm minut a po těchto sedmi minutách ihned zapomněl, co jsem právě sledoval… Nebo přesněji řečeno, moc rád bych zapomněl…
Že jsem netrpěl sám, dokládají i recenze na ČSFD, kde si tento mučící nástroj vysloužil krásných 27% a mraky jednoslovných hodnocení: „odpad!“
Ještě že máme Jiří Stracha a jeho Anděly Páně…To je pohlazení po duši, které se v současné produkci vyjímá asi jako pestrý kolibřík, mezi hejnem krkavců…À propos, na Sedmero krkavců Alice Nelis, bych také nerad zapomněl… I tato pohádka se totiž výjimečně nadmíru provedla a odskočila tak od stávající bídy asi o kilometry, což jen ještě více podtrhuje zmar současné produkce, mimo jiné financované i díky koncesionářských poplatkům, odváděným naší veřejnoprávní televizi…Pokud je ale toto výsledek, pak se neochotě platit více vůbec, ale opravdu vůbec, nedivím…
No nic… Štědrý den je za námi, pohádku jsme přetrpěli (mnozí jako já to ale nedokázali a přepli) a nezbývá než čekat a doufat, že příští rok to třeba bude lepší…
I když to by se asi muselo změnit osazenstvo dramaturgického oddělení ČT a to, co se bude točit začal posuzoval někdo kdo tomu opravdu rozumí, má nos na kvalitní scénář, šikovného režiséra a v neposlední řadě i trochu toho potřebného srdce, které ho dokáže vracet do dětských let a díky tomu vyhodnotit co by se těm malým, ale nejen jim, mohlo opravdu líbit…
Feministické slátaniny či nebinární, či homosexuální princové to ale evidentně nebudou…A netalentovaní ochotníci v hlavních rolích už vůbec ne! Ti možná stačí na role pošťáků, či dovozců pizzy v nekonečné Ulici, nikoliv však na něco, co bývalo vlajkovou lodí svátečních večerů a v čemž excelovali takoví giganti, jako byli Menšík, Sovák, Werich a již výše zmiňovaná, nenapodobitelná Popelka Libuše Šafranková…
Tak mě tak napadá, zda bída těch současných pohádek, nakonec neodráží bídu naší současné společnosti, kde vládne lež, zmar a kde morální hodnoty a pravda přespávají v temných a hlubokých sklepeních.
Těžko totiž napsat dobrou pohádku v zemi, kde pravdu pozřela lež a princ není oslavován za to, že seká hlavy litým saním, nýbrž za to, že se rozhodl odjet na svém koni, aby absolvoval změnu pohlaví.
