…Původně se jednalo o tábor nucených prací pro Židy. V původním areálu tábora se nacházely dva židovské hřbitovy. Tábor Płaszów byl čas od času SS rozšiřován a své maximální velikosti dosáhl v roce 1944, tedy ve stejném roce, kdy se stal koncentračním táborem. Do té doby tvořili většinu dozorců tábora ukrajinští kolaboranti vybraní ze sovětských vojáků v německých zajateckých táborech a vycvičení ve výcvikovém táboře Trawniki u Lublinu.
Büscher převzal funkci velitele koncentračního tábora Płaszów po Amonu Göthovi, který byl v září 1944 zatčen gestapem. Bývalý velitel čelil obvinění SS z krádeže židovského majetku, nezajištění odpovídající stravy pro vězně, porušení táborových předpisů o zacházení s vězni a umožnění neoprávněného přístupu k táborovým záznamům.
Ačkoli Büscher nebyl žádný světec, zlepšil podmínky vězňů tím, že jim dával více jídla a zastavil časté věšení a střílení, k němuž docházelo za Götha každý den.
V červenci 1944 již Německo válku prohrávalo a SS začalo uzavírat nejvýchodnější koncentrační tábory a deportovat zbývající vězně na západ. Mnoho z nich bylo zavražděno v Osvětimi a koncentračním táboře Gross-Rosen. Současně nacisté plánovali zavřít továrny, které nebyly pro válečné úsilí nezbytné, včetně jedné, kterou vlastnil Oskar Schindler. Schindler, německý průmyslník a člen nacistické strany, chránil stovky svých židovských dělníků tvrzením, že jejich dovednosti jsou pro válku klíčové. Jeho továrna, vzdálená asi 2,5 km od tábora Płaszów, sloužila jako pobočný tábor, kde jeho dělníci přes týden pobývali. Do Płaszówa se museli vracet pouze o víkendech, což je chránilo před drsnými podmínkami tábora.
Kdyby Schindlerova továrna skončila, všichni jeho židovští dělníci by byli posláni do plynových komor v Osvětimi. Aby udržel továrnu v provozu, přešel Schindler od výroby kuchyňského nádobí k výrobě protitankových granátů, čímž se jeho práce stala pro válečné úsilí nezbytnou. Využil také úplatků a svých vyjednávacích schopností, aby přesvědčil nacistické úředníky v Berlíně k přesunu své továrny a dělníků do Brněnce. Nová továrna se nacházela v Sudetech, pohraniční oblasti bývalého Československa s velkým počtem etnických Němců, kde se Schindler narodil a vyrůstal a kde měl mnoho kontaktů.
Schindlerův židovský účetní spolu s administrativním asistentem velitele tábora Płaszów pak sestavili seznam známý jako „Schindlerův seznam“. Tento seznam obsahoval jména 1 200 Židů tedy 1 000 dělníků Schindlerovy továrny a 200 z textilní továrny Julia Madritsche. Všichni měli být převezeni na místo nové továrny, čímž by jim bylo zajištěno bezpečí před nacistickou perzekucí.
V říjnu 1944 byl vlak se 700 muži ze Schindlerova seznamu nejprve poslán do koncentračního tábora Gross-Rosen. Poté, co tam strávili asi týden, byli přesměrováni do Schindlerovy továrny v Brněnci.
Tou dobou již byl velitelem koncentračního tábora Płaszów Arnold Büscher, který vystřídal Amona Götha. Postavil se na odpor snaze Oskara Schindlera dostat 300 židovských žen ze seznamu na práci do jeho nové továrny v Brněnci a místo toho je poslal do Osvětimi I spolu s dalšími Židy z Płaszówa. Osvětim I byl hlavní tábor osvětimského komplexu. Navíc, možná proto, že Schindlera neměl rád, požádal Büscher velitele Osvětimi I Richarda Baera, aby do Schindlerovy továrny poslal 300 jiných židovských žen. Schindlerovi se však podařilo Baera podplatit a dosáhl toho, že dostal původních 300 žen, které si vybral.
Když se Sověti přiblížili ke Krakovu, nacisté tábor v Płaszówě rozebrali a zůstalo jen prázdné pole. Všechna těla, která byla předtím pohřbena v hromadných hrobech, exhumovali a spálili. Když 20. ledna 1945 dorazila Rudá armáda, našla jen neúrodnou zem.
Pokud však Arnold Büscher očekával, že unikne spravedlnosti, mýlil se.
8. ledna 1948 začal u Krajského soudu v Krakově proces s osmnácti bývalými členy personálu tábora Płaszów. Byli obviněni z vražd vězňů, jejich fyzického týrání a krádeží jejich majetku. Mezi obžalovanými byl také Arnold Büscher. Ten se k obviněním nepřiznal a svůj podíl na zločinech bagatelizoval navzdory usvědčujícím výpovědím svědků. Po několikadenním procesu soud 23. ledna 1948 odsoudil Büschera k trestu smrti oběšením. Pokusil se proti rozsudku odvolat a požádal o prezidentskou milost, ale oba pokusy selhaly.
Když byl Büscher 2. srpna 1949 v Krakově oběšen, bylo mu 49 let.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2
