Donald Trump naznačil možnost, že pokud by panamská vláda byla příliš neústupná při jednání o průplavu, mohla by to taky vyřešit americká armáda. Na první pohled je to strašlivé, ale pak se člověk zamyslí, jak by to probíhalo za jiného prezidenta. Kdyby byl u moci solidní prezident, tak by Spojené státy žádný nátlak nevykonávaly. Kromě toho by ale zjistilo, že panamský prezident je krutý diktátor, který navíc ohrožuje mír v celé oblasti. Pak by se panamským bojovníkům za svobodu podařil palácový převrat, zrovna náhodou ve chvíli, kdy by bylo na místě americké komando a spousta agentů. Ale to by byla jenom taková náhoda. Média by byla plná nadšených komentářů, viděli bychom záběry jásajícího davu a drastické popisy z věznic, kde měli maličké mučírny na mučení koťátek. Nový panamský prezident by jako svůj první akt prodal průplav nějaké americké firmě.
Když se mluví přímo, má to spoustu výhod. Například, že se dá vyjednávat, smlouvat a hledat kompromisy. A ať se nám to líbí nebo ne, Panama leží v americké zájmové sféře. Stejně jako v americké zájmové sféře leží Česká republika. Je dobré vytyčovat nezávislost a národní suverenitu jako ideál, ale všichni rozumíme tomu, že máme jen omezené možnosti. I v rámci těch omezených možností se dá manévrovat a vyjednávat. Něco provádět s nadšením a něco jiného tiše sabotovat. Podpořit jednu frakci deep state proti jiné. Konec konců, Maďarsko nebo nenápadné Rakousko jsou dobrými příklady, jak se ta hra dá hrát.
V Panamě se to budou muset naučit. Mohou toho uhrát dost, ale jít do přímého konfliktu se Spojenými státy je nesmyslné. Donald Trump jen řekl nahlas, co všichni vědí. A dobře, že to řekl.
