Všimněte si, že v civilizačních okruzích, které procházejí úspěšnými obdobími, převládá optimismus. Lidé se těší na budoucnost a zejména se těší na budoucnost spojenou s novými technologiemi. Chtějí slyšet o nových vynálezech a těší se, jak ty vynálezy a vědecké objevy zlepší život jejich a jejich dětí. Když slyší o něčem novém, jako první jim naskočí nějaké pozitivní využití. Jsou tak optimističtí dokonce i tehdy, když jsou hodně nespokojeni s momentální vládou, momentálním politickým režimem nebo vidí křiklavé nespravedlnosti.
I Evropané to tak měli od průmyslové revoluce do konce 20. století. Nebo téměř do konce 20. století – navzdory krátkým epizodám rozbíjení strojů. Dnes jsou takhle optimističtí v Indii, Číně a možná i jinde. U nás převažuje pesimismus a deprese. Někdo může říkat, že jsme vyspělejší, poučenější a realističtější. Možná na tom něco je, nicméně přesto platí, že technologický pesimismus je znakem úpadku.
Že se trend úpadku změnil v regeneraci, to poznáme – mimo jiné – podle obnovy technologického optimismu.
Mimochodem, když slyšíte o čipech implantovaných do mozku, co vám naskočí jako první? Řešení pro invalidy s nehybnými končetinami nebo ovládání lidí?
