napsal Jiří Jírovec
Na Kose se objevilo srovnání důchodů v EU i ve světě. Potíž je v tom, že se ďábel skrývá v detailech.
Uvedené statistiky vlastně neříkaji vůbec nic. Naši ťululumové odmítají uznat, se problém nenazývá „důchodová reforma,“ ale „zabezpečení občanů ve stáří.“ Důchody jsou jednou, ale nikoli postačující složkou. Náš ekonomický velikán Fiala odmítá socialismus a regulace.
Udělám krátkou odbočku: V USA se jeden čas domnívali, že je zbytečné regulovat udržbu letadel. Soukromý sektor to přece vždycky umí líp než vláda. Jenže pak začala letadla padat víc než obvykle a Federal Aviation Asociation (FAA) vrátila do hry -světe div se, tuhé regulace.
Obrovský problém vznikl restitucemi majetku. Jan Petránek kdysi napsal, že se byty měly zůstat v majetku státu a ti, kteří je chtěli restituovat měli být raději státem vyplaceni. To se nestalo a neviditelná ruka trhu se chopila moci a rozdíl mezi platy a nájmy se dramaticky změnil. Platy nevzrostly víc než 15x, ale nájmy víc než 50x. Mám kamarádku, která 55 let žije v relativně malém 2+1. Teď platí ze známosti 10000+energe. Ten byt se za tu dobu nijak nezměnil. Její manžel v něm kdysi nainstaloval etážové topení, majitel nechal vyměnit okna a zaplatil nový boiler do koupelny. Majitel za posledních 25let vyinkasoval nějaké 3 mega za každý takový byt. V domě jich je asi 10. Teď se jeden uvolnil a bude se po rekonstrukci pronajímat za 30000.
Naši důchodoví specialisté přišli s termínem „důstojný důchod.“ Marketérům jde dobře do pera, ale zabezpečení občanů ve stáří (65+) musí být dostatečné a trvalé.
Nepamatuji se, zda jsem na Kosu poslal nástin ontarijského systému zabezpečení občanů ve stáří. Poslal jsem ho postupně všem našim komisím, ale nikdo ani nepoděkoval. Pokud se na něj vůbec podívali, není ideologicky košer, protože v Kanadě je progresivní daňový systém a regulace nájmů. Zde je verze z loňského roku.
Zase „důchodová reforma“
Kdyby hloupost nadnášela politici by se vznášeli jako holubičky. Volně podle Štrosmajera
Je-li základní jednotkou neschopnosti 1B (jeden Bartoš) pak ti, kteří fušují do důchodové reformy se pohybují ve vyšších desítkách B, pokud lze tak vysokou dohlédnout. Problém, který mají řešit se nazývá „Zabezpečení občanů ve stáří.“ V principu jde o soubor řady politických a ekonomických opatření, přičemž důchody jsou jen jednou z jeho částí. Text, který následuje byl postupně zadarmo poskytnut šéfům důchodových komisí Potůčkovi, Maláčové i Nerudové. Vůbec ty politické Hurvínky a Máničky nezajímal. Český problém je mimo jiné v rozdílu mezi individuálními příjmy a náklady na bydlení. Od roku 1989 vzrostly platy 15-20x kdežto cena bydlení i 100x. Náš systém nereaguje na inflaci. Mohu uvést vlastní zkušenost, kdy mi zálohy na (ústřední) topení vzrostly o 6500/měsíc. Jde o byt 1+1. Pokud jde o nájemní byty, vysoké nájmy zvládne dvojice s průměrným příjmem, ale jakmile jeden odejde stane se situaci těžko řešitelnou.
Zabezpečení občanů ve stáří vyžaduje, aby společnost zajistila každému občanu v důchodovém věku takové prostředky, aby měl na bydlení a základní životní potřeby. Základem kanadského systému je progresivní daňový systém a určitá regulace nájmů.
Ontarijský systém zabezpečení občanů ve stáří
Číselné údaje v dalším textu jsou tak přesné, jak se dalo vyhledat pro rok 2022. Je třeba varovat před oblíbenou českou kratochvíli, totiž automatickému přepočítávání dolarů na koruny.
Zásluhové pilíře
Canada Pension Plan (CPP)
je univerzální program, do kterého přispívá zaměstnanec a zaměstnavatel. Mohou do něj přispívat i samostatně výdělečně činné osoby.
Vklad zaměstnance: 5.7 % z hrubého příjmu až do povoleného maxima, totéž zaměstnavatel.
Nárok na vyplácení: 60 let, při odkladu do 65 dochází ke zvýhodnění. Výše penze je odvozena od výše příspěvku.
Maximum 2022: 15000/rok v 65 letech, průměr 6000.
Poznámka: Roční maximum je nedostačující, proto do hry vstupuje nezásluhový pilíř OAS (viz níže)
Registered Pension Plan (RPP)
Tento typ pense je dosažitelný jen pro 60% Kanaďanů. V principu má tři varianty.
Penzijní plán státních zaměstnanců – financovaný ze státní pokladny.
Oborový penzijní plán – viz níže zmíněný penzijní plán (fond) ontarijských učitelů. Jde v podstatě o učiteli vlastněnou investiční společnost, která pracuje jen pro ně a je vázána přísnými pravidly pokud jde o způsob investování.
Penzijní plány velkých podniků. Jejich nevýhodou je, že penzisti zůstávají napojeni na podnikový rozpočet jako (druhořadí) věřitelé. Když podnik zbankrotuje mohou o část nebo celou penzi přijít.
Zmíněné penzijní plány zaručují zhruba stejné benefity. Penze typicky představuje 2% z průměru nejlepších pěti let krát počet odpracovaných let. Protože maximum započítatelných let je 35, nemůže být penze vyšší než 70% onoho průměru.
Jako příklad je uveden Pensijní plán ontarijských učitelů
Vklad zaměstnance: 10.4% hrubého platu
Nárok na vyplácení: Plná penze v 65 letech nebo je-li součet věku a odpracovaných let roven 85. Od výsledné penze se odečítá hodnota CPP. Tím se státu vrací část daňového zvýhodnění.
Maximum: 70% průměru nejlepších pěti let je sníženo o částku rovnou penzi z Canada Pension Plan.
Poznámka: Tři uvedené pilíře mají několik společných prvků. Všechny jsou průběžné a jsou udržitelné. Dalším společným prvkem je to, že příspěvky do plánů jsou odečitatelné z hrubé mzdy a nejsou tedy zdaňovány.
Spořící pilíř
Registered Retirement Saving Plan (RRSP)
Pod tímto názvem se skrývá mechanismus, který spojuje individuální investici se státní podporou. Občan, který má dostatečný příjem, může každoročně investovat určitou částku do akcií a nebo různých finančních produktů. Roční příspěvek je zastropován. Pokud občan přispívá do RPP, může pro investování použít jen rozdíl mezi roční povolenou částkou a svým příspěvkem do RPP. Spojený roční příspěvek do RPP a RRSP je osvobozen od daně, odečítá se od hrubého příjmu. Od daně je dočasně osvobozen i výnos investice. Daň z příjmu se platí až v okamžiku, kdy se nahromaděné prostředky začnou vybírat. Je nutné vysvětlit, že Kanada má progresivní daňový systém, takže odložení zdanění může být výhodné v situacích, kdy je příjem v důchodovém věku podstatně nižší než v době kdy byly příspěvky do RRSP vloženy. Investice do RRSP může být ztrátová, pokud občan investuje příliš agresivně. V Kanadě existuje spousta daňových poradců, kteří ale nenesou za svoje rady žádnou zodpovědnost. Bývají spojeni s bankami a snaží se prodat jejich produkty. Malý, ale zaručený zisk představují vládní dluhopisy (Government Bonds) nebo bankou prodávané Guaranted Income Certificates.
Nezásluhové pilíře
Je-li průměrná penze, vyplácená prostřednictvím CPP, 6 000 dolarů ročně, je zřejmé, že by se významná část populace dostala hluboko pod hranici chudoby, pokud by nedostal určitou finanční podporu. Kanada tuto situaci řeší prostřednictvím nezásluhových pilířů. Tento termín je zřejmě v Česku tabu. Pokud se důchody nějak dorovnávají, jde o příspěvky, o které je nutné žádat.
V Kanadě existují dva nezásluhové pilíře: Old Age Security (OAS) a Guaranteed Income Supplement (GIS). Jsou nastaveny tak, aby občan, který nemá jiný příjem než OAS a GIS měl roční příjem 16 000 ročně. Na OAS a GSI je při splnění určitých podmínek nárok. To je rozdíl proti různým příspěvkům, které známe z Česka, kde hraje roli individuální rozhodování úředníků a kde je příjemce příspěvků společensky stigmatizován. GIS je určen pro občany s velmi nízkým příjmem po dosažení věku 65 let.
Old Age Security (OAS)
Vklad občana: 0
Nárok na vyplácení: věk 65 let, splnění podmínky odžitých let v Kanadě po 18 roku věku (maximum 40 let), roční příjem menší než 114 000
Výše příspěvku: Základní částku, určená vládou je každoročně upravována podle inflace. V současné době je maximálně 6 700, propočítává se podle let skutečně odžitých v Kanadě.
Guaranteed Income Supplement (GIS)
Vklad občana: 0
Nárok na vyplácení: celkový roční příjem menší než 17 100
Výše příspěvku: pro jednotlivce bez jiného příjmu se suma OAS+GIS = 16 000. V ostatních případech závisí GIS na rodinném stavu. Detaily jsou ZDE: ZDE a ZDE
Zde je ukázka praktického využití progresivního daňového systému. V podniku AECL jsem měl poměrně vysoký zdanitelný plat, takže jeho část byla daněna 50%. V té době existovala možnost přispívat na důchodové spoření manželky (už v Kanadě 10 let nežiji, proto ten minulý čas). Příspěvek byl odečitatelný z mého hrubého příjmu pokud nepřevýšil roční limit pro odečitatelné položky.
Vlastní situace: První tři vklady patří vkladateli. Po třech letech se první vklad stává majetkem manželky, která může danou sumu vybrat a zaplatí z ní daň odpovídající jejímu příjmu. Ten jsem mohl opět vložit a tak každý rok odečíst 2500 ze svých daní.
Vklad 5000 – úspora na dani 2500 – stav konta 5000
Vklad 5000 – úspora na dani 2500 – stav konta 10000
Vklad 5000 – úspora na dani 2500 – stav konta 15000
Tento krok se dá opakovat do té doby než se zdanitelné příjmy manželů vyrovnají.
V Kanadě je zdaněn celkový roční příjem včetně důchodů. Většina Kanaďanů má v důchodovém věku nižší celkový příjem než když pracovali. Příspěvky do důchodového spoření a nebo dodatečného pojištění odečítali z nejvyšší daňové sazby, která pro ně platila.
Dodám ještě, že naše Ústava dává právo na majetek, ale nikoli na střechu nad hlavou. To asi na protest proti Wolkerovu špinění milionáře, který „ukradl slunce. V Kanadě neexistují exekuce ani exekuční žluté nálepky na všechno. Banky dávají půjčky s rozmyslem. Mohou převzít dům neplatiče hypotéky.
Takže tolik o důchodovém systému k vždycky kapitalistické Kanadě. Každý si to může srovnat s českou realitou. Zejména tou fialovou. Vlastně Fialovou.
