Matias De Stefano tvrdí, že ve svém minulém životě žil v kolonii Atlantidy v Egyptě před 12 000 lety a že Atlantidu založily bytosti z jiných světů před 30 000 lety. (Foto: Matias De Stefano)
Naznačuje, že všechny minulé životy se odehrávají současně, protože vše je součástí jediného organismu. Na svůj minulý život Atlanťana začal vzpomínat ve 12 letech. O své kresby a vzpomínky se podělil se svou matkou a popsal život v kolonii Atlantidy v Egyptě před 12 000 lety. Podle něj Atlantidu založily bytosti z jiných světů před 30 000 lety.
Matías De Stefano je známý autor, řečník a učitel, který je uznáván pro své hluboké poznatky o vědomí, spiritualitě a propojení všeho ve vesmíru. Sdílí jedinečný pohled na realitu a vysvětluje, jak můžeme vytvářet své vlastní životy. Jeho filozofie se nazývá „Ater Tumti“ (Nebe na Zemi) a ukazuje, jak můžeme převzít kontrolu nad svou realitou a naučit se ji překonávat.
De Stefano se narodil 12. listopadu 1987 ve Venado Tuerto v Argentině a svou cestu za sebepoznáním zahájil již v útlém věku. Od tří let měl živé vzpomínky na minulé životy a hluboké znalosti o vesmíru. Od 12 do 18 let mohl vidět éterické bytosti, což vedlo k intenzivním vizím, vzpomínkám na minulé životy ve starých kulturách a bolestivým bolestem hlavy. Aby pochopil, co se mu děje, začal hledat odpovědi prostřednictvím Akášických záznamů a svého okolí.
Matias začal komunikovat se svými duchovními průvodci již v mladém věku, kdy si začal vzpomínat na minulé životy, včetně jednoho ve starobylé atlantské kolonii zvané Kehm a druhého na vzdálené planetě jménem Gludok ve hvězdném systému Canis Major.
Věří, že tyto vzpomínky mu pomáhají pochopit jeho současné poslání: přivést nebe na zem, což je v atlantštině známé jako Ater Tumti. Matias inspiroval tisíce lidí, aby se připojili k jeho úsilí o uzdravení naší planety.
Procestoval více než 40 zemí a navštívil klíčová místa, aby „odemkl“ energetické portály a aktivoval čakry Země. Podle Matiase tyto portály zvyšují tok energie pro vše na planetě – nejen pro lidi, ale pro všechny živé bytosti.
Matiasova mise není nová. Říká, že začala před více než 12 000 lety v době Lva. Dnes je této duchovní cestě hluboce oddán a sdílí své poselství s každým, kdo je ochoten mu naslouchat, i když jeho cesta nebyla vždy hladká.
According to Matias, the creation of races was part of a larger evolutionary process driven by cosmic forces. He describes the sixth dimension as crucial because it forms the foundation of all life in the universe, represented by the "Flower of Life" pattern of six spheres. This… pic.twitter.com/3SjcdsXVcZ
— Vicky Verma (@Unexplained2020) December 28, 2024
Ve 23 letech při přednášce ve Španělsku náhle zapomněl vše, co říkal. Uvědomil si, že to byl způsob, jakým mu jeho průvodci čistili mysl pro nová poselství. Krátce poté mu řekli, že 11. listopadu 2011 (11. 11. 2011) musí připravit shromáždění, aby posunul energii na určitém místě. To ho postrčilo k náročné vnitřní i vnější cestě, která ho přivedla k dalšímu kroku jeho poslání – k takovému, který ho málem stál život.
Matias říká, že příběh Atlantidy je hluboce zakořeněn v kolektivním podvědomí lidstva, protože představuje počátek naší současné civilizace. Tvrdí, že si pamatuje svůj život v atlantské kolonii, kde se o Atlantidě dozvěděl z příběhů, které mu v tomto životě vyprávěl jeho dědeček.
Podle Matiase byli Atlanťané směsicí bytostí z hvězd a Země, často označovaných jako Anunnaki, obři, kteří se usadili na Středním východě.
Anunnakiové vytvořili civilizaci tím, že měli děti s lidmi – částečně proto, aby pomohli svému druhu transcendovat, protože jejich planeta umírala. Někteří Anunnakiové se k lidem chovali jako k sobě rovným, zatímco jiní je využívali jako otroky k těžbě nerostných surovin potřebných k přežití.
Matias vypráví, že řecký bůh Poseidon, kterého ve svých vzpomínkách znal jako Stalina, byl Anunnaki, který chránil 12 dětí smíšeného původu. Poseidon je odvedl od ovládajících Anunnaků na Blízký východ a usadil je poblíž Atlantického oceánu, kde založili 12 rodů Atlantidy.
Dodává, že Atlantida byla rozdělena na 12 oblastí, z nichž každou spravovaly tyto rodiny, které nebyly vládci, ale průvodci. Uchovávali vědomosti z hvězd a předávali je zakódované ve své pokrevní linii, aby udržovali vesmírnou moudrost a duchovní rovnováhu. Atlantská kultura, jak vzpomíná Matias, se zaměřovala na to, aby lidstvo hledělo za hranice Země a ke hvězdám.
Matias také naznačuje, že Anunnaki a další hvězdné bytosti byly součástí většího univerzálního experimentu. Ani oni plně nechápali svou roli při stvoření lidstva. Atlantida podle něj sehrála klíčovou roli při vytváření základů pro lidské probuzení a vědomí a vybízí ke zkoumání souvislostí mezi těmito vesmírnými předky, Atlantidou a počátky lidské civilizace.
Podle Matiase bylo stvoření ras součástí širšího evolučního procesu řízeného kosmickými silami. Šestou dimenzi popisuje jako klíčovou, protože tvoří základ veškerého života ve vesmíru, reprezentovaný obrazcem „Květu života“ složeného ze šesti sfér. Tato geometrická struktura má zásadní význam pro konstrukci živých bytostí a odráží způsob, jakým voda krystalizuje v šestistranných formách.
V šesté dimenzi se čas a prostor vzájemně ovlivňují, rozdělují se na šest vzorů času a šest částí prostoru a vytvářejí 12 základních sil nebo bytostí, označovaných jako „Elohim“. Tito Elohim jsou architekty vesmíru a dohlížejí na stvoření života v různých dimenzích, včetně třetí, čtvrté a páté. Ačkoli jsou často představováni jako andělské nebo lidské postavy, Matias popisuje Elohim jako masivní kulovité entity, které se dělí a množí podobně jako buňky v matčině lůně, aby iniciovaly život a stvoření.
Matias považuje Elohim za prvotní síly nebo „semena života“, která pomáhají utvářet vesmír a jeho evoluční cestu.
Matias vysvětluje, jak byly zákonitosti šesté dimenze propojeny se třetí dimenzí (prostorem) prostřednictvím čtvrté dimenze (času). Tento proces vyžadoval, aby bytosti nejprve existovaly ve čtvrté dimenzi, což jim umožnilo rozvinout sebeuvědomění a prožít život ve čtyřech fázích: exprese, experimentování, integrace a transcendence.
Klíčový problém vznikl proto, že bytosti stvořené ve čtvrté dimenzi žily věčně ve stejné podobě, se stejnou osobností a vědomostmi. Tato neměnná existence jim bránila v růstu a zkoumání nových způsobů chápání vesmíru. Aby se to vyřešilo, byla zavedena smrt. Smrt těmto bytostem umožnila ukončit cyklus existence a začít znovu, což umožnilo vývoj a větší přizpůsobivost.
Tento nový systém spojoval vyjádření s narozením, experimentování s plozením, integraci se stárnutím a transcendenci se smrtí. Smrtí mohly bytosti ve čtvrté dimenzi vytvářet život ve třetí dimenzi a používat smrt jako nástroj k ukončení jedné perspektivy a zahájení jiné. Díky tomuto posunu se učení a adaptace staly dynamičtějšími a umožnily větší rozmanitost zkušeností.
Matias zdůrazňuje, že tento evoluční proces nás hluboce spojuje s vodou. Vodní druhy zjistily, že změnou tvaru při zachování své základní podstaty se mohou lépe přizpůsobovat a vyměňovat si informace s vesmírem. Tato schopnost proměny jim zajistila přežití a růst. Lidstvo jako součást této evoluční linie odráží tento princip – zatímco se vyvíjíme a měníme navenek, naše jádro zůstává neměnné. V podstatě jsme jako voda: neustále se měnící ve formě, ale věční ve své podstatě.
Matias vysvětluje, že voda je klíčem k vytváření a formování života, protože dokáže přenášet a uchovávat informace. Aby však voda mohla tyto informace vyjádřit v různých formách, potřebuje minerály, které jí dodají strukturu. V průběhu historie galaxie minerály podmiňovaly, aby voda zachycovala a uchovávala informace z různých částí vesmíru a planety. Bytosti z jiných dimenzí nebo planet také používaly minerály k tomu, aby vodu tvarovaly do struktur, které by mohly uchovávat a přenášet jejich znalosti v čase a prostoru.
Spirála DNA, vytvořená vesmírem, slouží jako nádoba pro uchovávání těchto informací v buňkách, podobně jako planety uchovávají život. Matias říká, že inteligentní druhy, včetně člověka, jsou často považovány za stvořené mimozemskými bytostmi, což je pravda – ale ne ve zjednodušeném smyslu, že mimozemšťané přiletí a vytvoří nové formy života od nuly. Místo toho tyto bytosti strávily miliony let studiem Země, aby pochopily její systémy, podobně jako lidský imunitní systém odmítá cizí entity, které nepoznává.
Tento proces začal ve vodě, kde mimozemské bytosti testovaly spojení informací prostřednictvím DNA a krve se zemskými organismy. Postupem času identifikovaly velrybu jako nejmoudřejší a nejvhodnější bytost pro uchovávání obrovského množství informací. Pokusy zkřížit bytosti žijící ve vodě s pozemskými druhy, včetně savců, ptáků a plazů, nebyly vždy úspěšné. První pokusy vytvořily prototypy bytostí, jako jsou kočky a plazi, ale nedosáhly kýženého výsledku.
Nakonec mimozemské bytosti pozorovaly evoluční vývoj hominidů v Africe. Tyto bytosti rozpoznaly, že hominidé jsou jedinečně vybaveni k přijímání a integraci informací z vyšších dimenzí, což z nich činilo ideální kandidáty na pomoc planetě dosáhnout vyššího uvědomění. Mimozemšťané nemodifikovali hominidy náhodně, ale vybrali si je, protože se již vyvíjeli směrem k vyššímu vědomí.
Jak se měnilo klima, vybíraly si tyto bytosti hominidy z oblastí, jako je jižní Afrika, Kongo, Egypt, Arábie, Blízký východ a Indie. Řídily jejich vývoj na odlehlých místech, například na ostrovech, aby je chránily a připravily. Tímto procesem se zrodili raní lidé, přičemž byly vytvořeny různé prototypy, které byly testovány, aby se zjistilo, který z nich dokáže nejlépe splynout se stávajícími lidmi a přizpůsobit se potřebám planety.
Matias vysvětluje, že rozmanitost a genetická výbava lidstva byla záměrně navržena tak, aby sloužila jako zásobárna univerzálních informací. Uvádí, že některé druhy, jako například Arkturiáni, přispěly k vytvoření a formování lidské genetiky tím, že s lidmi přímo komunikovaly, a to i prostřednictvím reprodukce, namísto provádění laboratorních experimentů. Tento proces zajistil, že se lidé stali druhem schopným hostit rozmanité znalosti a vědomí nezbytné pro vývoj Země.
Popisuje, jak bytosti z jiných míst mísily svou genetiku s lidmi, a to nejen proto, aby vytvořily nové znaky, ale také proto, aby v rámci lidského druhu přenášely různé typy informací. Mezi různými druhy, které byly testovány z hlediska schopnosti přežít na Zemi, se Homo sapiens sapiens ukázal jako nejpřizpůsobivější, a to především díky podobnosti s Arkturiány. Díky této kompatibilitě byli lidé vybráni jako druh, který má nést vědomí a přispívat k většímu univerzálnímu plánu.
Matias zdůrazňuje, že rozmanitost lidských ras hraje v záměru lidstva rozhodující roli. Tato rozmanitost umožňuje tomuto druhu shromažďovat širokou škálu informací a přizpůsobovat se různým podmínkám. Připravuje také lidi na jejich případnou expanzi mimo Zemi, kde jsou určeni k osídlení a přizpůsobení se životu v jiných částech galaxie. Vysvětluje, že rozdíly mezi lidskými rasami slouží k uchovávání širšího spektra údajů a perspektiv, které jsou pro tuto budoucnost nezbytné.
Matias zdůrazňuje, že rozmanitost lidských ras hraje v záměru lidstva rozhodující roli. Tato rozmanitost umožňuje tomuto druhu shromažďovat širokou škálu informací a přizpůsobovat se různým podmínkám. Připravuje také lidi na jejich případnou expanzi mimo Zemi, kde jsou určeni k osídlení a přizpůsobení se životu v jiných částech galaxie. Vysvětluje, že rozdíly mezi lidskými rasami slouží k uchovávání širšího spektra údajů a perspektiv, které jsou pro tuto budoucnost nezbytné.
Číslo 33 má v tomto procesu velký význam. Představuje vyrovnání a osvícení a také spojení mezi myslí, tělem a emocemi. Matias vysvětluje, že lidé mají v páteři 33 obratlů, což odpovídá 33 energetickým kódům nebo uzlům na Zemi. Tyto kódy jsou také spojeny s 33 odlišnými genetickými krevními liniemi, které integrují kolektivní znalosti 22 mimozemských ras spolu s příspěvky Země. Toto sladění umožňuje lidem přístup k univerzální moudrosti a její usměrňování.
Lidstvo bylo vybráno, aby fungovalo jako „zahrada galaxie“, centrum, kde se sbíhají genetické a kosmické informace. Tato role lidstvo vybavuje k tomu, aby se rozšířilo po celé galaxii, kolonizovalo planety jako Mars a Jupiter a nakonec dosáhlo hvězdných systémů, jako je Sírius a Plejády. Matias tvrdí, že lidstvo je díky své rozmanitosti a zakořeněným znalostem pro tento osud jedinečně uzpůsobeno.
Jak se lidé budou vyvíjet a budou více vyrovnaní, moudrost v jejich DNA se uvolní a umožní jim komunikovat s galaxií jako jednotný a osvícený druh. Matias zdůrazňuje, že lidstvo má potenciál k individuálnímu i kolektivnímu osvícení a jeho role ve vesmíru sahá daleko za hranice Země.
Minulé životy se odehrávají současně
Matias vysvětluje, že to, co vnímáme jako minulé životy, nejsou oddělené události v čase, ale spíše spojení s konkrétními informacemi existujícími v jiné frekvenci. Naznačuje, že všechny minulé životy se odehrávají současně, protože vše je součástí jediného organismu.
Tuto myšlenku přirovnává k lidskému tělu, kde každá buňka představuje jednotlivého člověka. Každá buňka obsahuje stejnou genetickou informaci, ale specializuje se na plnění specifické funkce v rámci orgánu. Podobně každý člověk disponuje stejným univerzálním věděním, ale zaměřuje se na konkrétní roli v kolektivním organismu lidstva. Tato specializace brání jednotlivcům, aby si pamatovali všechno, protože by to mohlo vyvolat zmatek ohledně jejich účelu.
Proto je zapomínání minulých životů nebo univerzálních znalostí záměrné – umožňuje jedincům soustředit se na jejich specifické role. Někteří lidé, jako Matias a další, však fungují jako neuronová síť nebo nervový systém kolektivního těla, komunikují a připomínají ostatním jejich záměry. Tito jedinci slouží jako spojení nebo impulsy, které pomáhají ostatním „buňkám“ pochopit jejich role a zůstat v souladu s větším organismem.
Matias zdůrazňuje, že rozdíly v paměti nebo uvědomění mezi lidmi jsou způsobeny jedinečnými úkoly, k jejichž plnění byl každý z nich v rámci tohoto propojeného systému stvořen.
Zdroj: howandwhys.com
Článek Chlapec tvrdí, že žil v Atlantidě před 12 tisíci lety, kterou založily bytosti z jiných světů se nejdříve objevil na AC24.cz.
