Není divu, že „oni“ mu nikdy nedali Oscara.
Kevin Barrett – 17. ledna 2025
Ron Unz si nedávno povšiml „prudkého poklesu kvality New York Times“. Mohl dodat, že se z Timesů stále můžeme něco dozvědět, když budeme číst mezi řádky, stejně jako Rusové v sovětské éře četli Tass a Pravdu.
To je dobrý způsob, jak číst dnešní nekrolog Davida Lynche. Timesy, stejně jako zbytek amerického establishmentu, považují Lynche za bláznivého uměleckého podivína se zábavně ujetými názory – možná skvělého filmaře, ale těžko ho brát vážně, pokud jde o poznání nejdůležitějších pravd o našem světě. Autor nekrologu, jistý J. Hoberman, se zdá být pobaven Lynchovým „manichejským“ srovnáváním extrémní caprovské nevinnosti se stejně extrémním až kafkovským podezřením na zkaženost. Z pohledu establishmentu se skutečnost, že Lynch byl hledačem pravdy o 11. září, zdá být samozřejmostí. Jistě jeho legendárně paranoidní představivost by samozřejmě zajímalo, co se to plazí pod naším dokonale pěstěným americkým trávníkem.
Lynch však nebyl jen nějaký pouťově štěkající vizionářský blázen. Jeho filmy nás učí, jak vidět. Ta nevinnost Franka Capry nebyla žádná póza. Lynch se jednou ohradil proti typicky dekadentnímu hollywoodskému šizuňkovi, když o sobě řekl, že je „orlí skaut z Missouly v Montaně“. Nebyl ironický. Na rozdíl od hollywoodského producenta, který prý mudroval: „Mám srdce malého kluka. Mám ho ve sklenici na stole,“ David Lynch uměl přísně studovat svět srdcem malého chlapce, očima nevinnosti. Právě tak člověk vidí tu zkaženost. Pokud dovolíte, aby vám stíny cynismu byť jen trochu zatemnily srdce, ztratíte schopnost rozeznat temnotu od světla. Proto se profesionální mainstreamoví novináři, ti nejcyničtější lidé na světě, nedokážou přimět k tomu, aby viděli oslnivě zjevnou pravdu, že oficiální příběh o 11. září je ďábelská psy-op.
Lynchova metoda studovat svět čistýma očima s neposkvrněným dětským srdcem a poctivě referovat o kráse i hrůze, kterou viděl, se projevila nejen v jeho filmech (a pravděpodobně i v jeho obrazech, i když o těch toho moc nevím), ale také v jeho meditaci. Když člověk medituje, putuje skrze klid a dětskou prostotu k blaženému stavu absolutní jednoty. Jestliže se tento čistý, klidný meditační stav, nafs al-Mutma’inna*), podobá dětské nevinnosti, různé duchovní proudy, které jej narušují – některé záměrně -, si lze představit jako bizarní a někdy obludné projevy, které propukají v Lynchových filmech, jež se je pokoušejí vymítit tím, že udržují nerozdělenou pozornost meditujícího/diváka s čistým srdcem a s takovou nepřipoutaností k egu, která umožňuje projevit božskou baraku
Lynch si osvojil sekularizovaný, typicky americký styl meditace, TM, a v knize Catching the Big Fish popsal svou praxi a její přínos pro své duševní zdraví a kreativitu. Je to zajímavé čtení i pro nás tradicionalisty, kteří jsme zastánci duchovních praktik zakotvených v tisíciletých velkých náboženských tradicích.
„Inna lillahi wa inna ilayhi raji’un“: „Vskutku, patříme Alláhovi a vskutku, k Němu se navrátíme.“ Návrat alespoň částečně k Bohu prostřednictvím pravidelné cesty modlitby a meditace nás připravuje na úplnou cestu, která nás čeká a kterou nyní podstoupil David Lynch, Alláh jarmulh.
-KB
Přepis legendárního rozhovoru Davida Lynche k 11. září
Tazatelka: Teorie o Marilyn Monroe je poměrně jednoduchá, ale je to teorie o spiknutí.
Existují také konspirační teorie obrovských rozměrů. A vy jste navrhl, abychom pustili část ukázky z dokumentu Loose Change od Dylana Averyho. A to byl film, který zhlédly miliony diváků, protože jste ho mohli vidět prostřednictvím internetu. Bez poplatků. A ten film svým způsobem shrnuje všechny teorie o tom, že americká vláda naplánovala útoky na Světové obchodní centrum 11. září. Ale pojďme se na něj nejprve podívat. Co si o tom myslíte? Myslíte si, že je přesvědčivé to, co se ve filmu vypráví?
David Lynch: Nejde ani tak o to, co říkají, ale o to, co vás donutí podívat se na to, co jste si mysleli, že vidíte, v jiném světle. A ty věci, které mi vadí, jsou, že díra v Pentagonu je pro letadlo příliš malá, trávník není poničený a vláda neukazuje náraz letadla, když ho snímalo mnoho kamer.
U Světového obchodního centra spadly tři budovy jako po demolici. A dvě z nich zasáhlo letadlo, ale u té třetí řekli: „Chcete, abychom ji sundali?“ A oni ji sundali. A vypadalo to stejně jako ty dvě předchozí. Tyhle věci mi vadí.
V Pensylvánii to letadlo, co spadlo, to byla jen díra v zemi. Nebyly tam žádné trosky. Nebyly tam žádné stopy po skluzu. Nebyla tam žádná trhlina v zemi.
A nikdo to nikdy nezjistil. Takže na každém místě se objevují otázky z tohoto dokumentu. A nemusíte věřit všemu, co je v tom dokumentu, aby se vám stále vynořovaly otázky, a když se ohlédnete zpátky a vzpomenete si, co jste viděli a co vám bylo řečeno, máte zase otázky.
A samotná událost, zdali změnila váš život nebo zda změnila váš pohled na…
Ne. Teď je to jen událost, která má mnoho otázek a žádné odpovědi. A domněnka, že za tím stojí americká vláda? To je pro lidi příliš velké sousto na to, aby o tom přemýšleli. Je to příliš velké.
Co tím myslíte?
Je to prostě, víte, je to něco, o čem nikdo nechce přemýšlet.
Rozhovor s Alexem Jonesem
*)Al-Nafs al-muṭmaʾinna (arabsky: النفْس المُطمَئِنّه, doslova: duše v klidu nebo uklidněná duše) je stav lidské duše nebo já, kdy člověk dosahuje klidu a jistoty, aniž by měl sklony k hříchům.
Překlad Deepl
