Trochu jiná odpověď incelovi od ženy – D-FENS

Trochu jiná odpověď incelovi od ženy – D-FENS

proxyLeave a comment

Milý Žirafo,

bylo vcelku odvážné svěřit ses problémy na tento web, a podle odpovědí jsi dostal spoustu rad a spoustu kritiky. S dovolením se přidám, ale pokusím se zdržet rozkazů typu „udělej tohle“ a nadávek.

A proč? Protože tě vcelku chápu, i když jsem na druhém břehu, dlouho jsem řešila stejný problém. Na střední škole jsem nebyla zrovna nejatraktivnější, navíc hrozně plachá, rozhodně na mě kluci nestáli frontu a bylo mi to dost líto. Holky kolem mě s někým chodily, zažívaly a já si přišla totálně druhořadá. Nějaké pokusy proběhly, ale kromě krátkého chození s klukem z tanečních jsem si musela počkat.

Na vysoké škole už mě to štvalo hodně a prostě jsem se rozhodla s tím něco udělat. Škola vás učí, že když se budete dost snažit, výsledek se dostaví – učíte se, dostanete jedničku. A jestli ne, je to prostě nespravedlivé a máte si stěžovat. Jestli jsem vynaložila úsilí a nevyšlo to, chyba přece není ve mně. S takovou logikou jsem se vrhla na vztahy… které ztroskotaly. Až nakonec jsem se stěhovala od kluka, kterého jsem sice měla ráda, ale nešlo to dál. Objektivně vzato na něm nebylo nic špatně, byl to dříč v práci, sportoval, měl kamarády a byl fakt hezkej, ale já se vedle něj pořád cítila jako pes, který čeká na pohlazení. Kromě prvního roku milostnej život už skoro neprobíhal, protože mu na to nezbývala energie po všech aktivitách – zpravidla se zhroutil u televize a usnul. Celkově dával přednost všemu jinýmu přede mnou – práci, koníčku, kamarádům, ve stylu „přidej se, jestli chceš.“ A já blbka doufala, že když se budu hodně snažit, budu milá a vytvořím příjemnej domov, kam se bude chtít vracet, tak mě bude mít radši a bude mi víc vycházet vstříc. Myslela jsem si, že pořád nedělám dost.

Asi se divíš, proč píšu o vztahu, když ty si stěžuješ, že žádný nemáš. Píšu to proto, že je v tom určitá podobnost – nestačí mít „nějaké kvality“, jak ti poradila Šklíba, to je jen začátek. Druhou věcí je „mindset“, smíření se s tím, že někdy prostě nezáleží věci jenom na nás. Nehledej v tom prosím poraženectví, spíš přiznání si, že některé věci prostě nejdou a nemají být. Tím nemyslím, že si nikdy neseženeš holku – ale že ji třeba nenajdeš teď, v blízké době, anebo že to napoprvé prostě nevyjde. Smířit se s tím je strašně nepříjemné, ale svým způsobem osvobozující. Odešla bych tehdy o hodně dřív, kdybych si nemyslela, že to zkrátka nějak „urvu“. Kdybych se dřív smířila s tím, že se k sobě prostě nehodíme, ušetřila bych si spoustu trápení. Na každý vztah jsou potřeba dva lidi a každý y nich má svou hlavu. Moje poučení z téhle lapálie nakonec nebylo „ať dělám, co dělám, neudržím si chlapa“ nebo „příště se budu víc snažit“, ale spíš „člověka nezměníš, aspoň ne moc“.

Neznamená to přestat na sobě pracovat, smířit se s tím, že o mě nikdo nestojí a koupit si kočku. Spíš to znamená vzdát se požadavku na kontrolu situace za každou cenu. Chtěla jsem tehdy, aby ve vztahu byly věci po mém, a když nebyly, snažila jsem se tuhle realitu změnit, zase silou. Mohla bych říct, že to byl kokot a já mu to spočítala, anebo že jsem to prostě měla vydržet a bejt statečná, a když jsem to nevydržela a utekla, tak jsem se vzdala a zůstala na ocet. Pravda je tak trochu obojí.

Nakonec jsem zůstala nějakou dobu single a zpracovávala to. Nebyla jsem zavřená doma, normálně jsem chodila do práce, s kamarády, na různý kurzy (zkrátka mezi lidi) – a štěstí se na mě usmálo, když jsem potkala bývalýho spolužáka a dali jsme se dohromady.  Bylo to štěstí, určitě, ale taky v tom hrála roli nově nabytá ochota přijmout realitu tak, jak je a nesnažit se jí buď ohýbat nebo úplně popřít. A samozřejmě se nevyhýbat příležitostem, naopak, jít jim naproti – třeba i na rande, které vypadá beznadějně.

Přeju ti hodně štěstí a hlavně, abys byl připraven, až tě potká.

 

15.01.2025 Ryska

Související články:


2 414x přečteno