19. LEDNA 2025 M. K. BHADRAKUMAR
Vyslanec USA pro Blízký východ Steve Witkoff (R) se setkal s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, Tel Aviv, 11. ledna 2025.
Trump vleče Netanjahua do hluboké propasti
Prezident Joe Biden, premiér Benjamin Netanjahu a jejich klíčový agent v Bílém domě, poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan, beznadějně podcenili rychlou reflexivní akci nově zvoleného prezidenta Donalda Trumpa, který těsně před inaugurací nového prezidenta rozbil jejich démonický plán na rozpoutání války s Íránem útokem na jeho jaderná zařízení.
Trump se měl na pozoru před „reálnou možností“, že by si Bidenův tým mohl vytvořit alibi pro útok na Írán a vyvolat regionální válku v závěrečné fázi předávání moci, která by ho uvrhla do marasmu a potenciálně zmařila celkovou zahraničněpolitickou strategii jeho administrativy.
Jde o to, že právě v západní Asii je Trumpovo prezidentství ohroženo přízrakem zahraničněpolitické bažiny – nikoli v Eurasii nebo asijsko-pacifické oblasti, jakkoli jsou sázky i v těchto dvou oblastech vysoké. Vždyť bezpečnost Izraele se týká i vnitřní politiky USA!
Trump skutečně hrál chladného a nechával si své myšlenky pro sebe. Dokonce nechal volný prostor Netanjahuově velkohubé projekci, že má s Trumpem zvláštní vztah a že ten plánuje vojenskou konfrontaci s Íránem.
Trumpova volba Žida Steva Witkoffa jako jeho zvláštního vyslance pro západní Asii zůstala relativně bez povšimnutí. Witkoff je v Trumpově nastupujícím týmu neznámým politickým nováčkem, ale může to znamenat marginalizaci Jareda Kushnera a pohřbení Abrahámských dohod.
Jistě, Witkoff, miliardář vlastní prací (syn výrobce dámských kabátů v New Yorku), je zajímavou volbou, protože nemá žádné předchozí zkušenosti s mezinárodní diplomacií a jeho odbornost spočívá v bourání nemovitostí, které se přežily, a stavění nových budov a vydělávání na tom obrovských zisků – tj. newyorský developer a investor jako sám Trump. Trump je známý svými tvrdými vyjednávacími schopnostmi, houževnatostí, s níž rozbíjí betonové zdi a uzavírá dohody, a vytvářením inovativních projektů v náročných podmínkách.
Trump viděl ve Witkoffovi právě toho muže, který by mohl Netanjahua ošálit. Byla to situace jako na objednávku, protože Trump byl odhodlán nezdědit katastrofální patovou situaci v západní Asii, kterou po sobě zanechával Biden ve spolku s Netanjahuem – s americkým vlivem a prestiží v regionálním měřítku na dně a s nenapravitelně poškozenou pověstí Izraele na mezinárodní úrovni.
Witkoff se pustil do práce, když přiletěl do Tel Avivu, aby Netanjahuovi předal překvapivý vzkaz, že Trump chce mít dohodu v Gaze hotovou do svého nástupu do funkce. Minulý týden se na izraelském kanálu Channel 12 záhy objevila zpráva, že Trump poslal představitelům Tel Avivu vzkaz, v němž vyzval Izrael, aby se vyhnul jakékoli „zbytečné“ eskalaci a zdržel se prohlášení, která by mohla vést k regionálním konfliktům, zejména v přechodném období před nástupem jeho administrativy.
Kanál 12 dodal, že „Trumpovi asistenti informovali izraelské představitele, že nastupující americká administrativa usiluje o dosažení stability na Blízkém východě a zaměřuje se na podporu ‚míru‘ mezi Izraelem a Libanonem a udržení probíhajícího příměří.
Zpráva dále uvádí: „Při rozhovorech s izraelskými představiteli Trump zdůraznil, že nemá v úmyslu se v prvních dnech svého prezidentství zapojovat do nových válek, neboť hodlá upřednostnit řešení domácích problémů ve Spojených státech.“
Trump zcela zjevně vycítil, že Netanjahu organizuje scénář soudného dne, aby si vynutil jeho účast v době, kdy Teherán opakovaně signalizoval, že nemá v úmyslu vůbec pokračovat v programu jaderných zbraní, a slíbil, že rok 2025 bude rokem, kdy bude možné íránskou jadernou otázku se Západem urovnat. Sám prezident Masúd Pezeskian tento slib učinil spolu s nabídkou k jednání s USA. (Viz poutavý rozhovor bývalého izraelského premiéra Ehuda Baraka pro Politico).
Mezitím se objevil i silný hlas neoconů, který racionalizoval izraelské plány dotlačit Trumpa na válečnou dráhu. Stalo se tak v podobě článku v časopise Foreign Affairs, který vyšel 6. ledna a jehož autorem není nikdo jiný než Richard Haas z Rady pro zahraniční vztahy.
Haas je významnou osobností amerického zahraničněpolitického establishmentu a jeho článek s názvem The Iran Opportunity (Příležitost pro Írán) měl za cíl vyburcovat veřejnost k tomu, aby se Trump nepouštěl do žádného průlomu ve vztazích s Íránem, jak to učinil ve vztahu k Severní Koreji během svého prvního funkčního období. Haas vysílal izraelský signál.
Z věcného hlediska byl Haasův článek velkým zklamáním – opakováním výmyslů a lží, které provázely politiku Washingtonu vůči Íránu v posledních čtyřiceti letech. Důležité je, že bez jakýchkoli empirických důkazů na podporu argumentace trval na tom, že Írán je dnes po převzetí moci v Sýrii islamistickými skupinami značně oslabenou mocností a že se otevřela příležitost k vyřízení účtů s Teheránem. Celkově vzato Haas pod svým jménem doslova reprodukoval izraelské vyprávění, což je úmyslný podvod, který nedělá čest jeho pověsti.
Trumpovi se však nelíbilo, že ho Netanjahu popichuje. Trump si pamatuje, jak ho Netanjahu navedl na strmou polní cestu, aby nařídil atentát na nejvyššího íránského generála Kásema Solejmáního, a pak sám na poslední chvíli zabodoval. (Zajímavé je, že Pezeshkian minulý týden v rozhovoru pro NBC News řekl, že Teherán nikdy žádnou fatvu proti Trumpovi kvůli Solejmáního smrti nevydal).
Trump se nenechal Netanjahuem vyvést z míry a na serveru Truth Special výslovně zveřejnil ostrou poznámku na adresu Netanjahua („ hluboce temný zkurvysyn“), kterou minulý měsíc pronesl americký strategický myslitel profesor Jeffrey Sachs na Kolumbijské univerzitě v rámci hodinové akce pořádané britskou Cambridge Union.
Sachs se hojně zmiňoval o klíčové roli Izraele při vyvolávání regionálních válek a vyslal červenou výstrahu nastupující americké administrativě, že Netanjahu je opět na pochodu – tentokrát s cílem rozpoutat válku s Íránem – a Trump by do této pasti neměl vstoupit.
Není pochyb o tom, že poslední dohodu o Gaze Netanjahuovi doslova vrazil do chřtánu Witkoff. Podle izraelských zpráv volal Witkoff Netanjahuovi do kanceláře z Dauhá, kde minulý víkend pobýval, a chtěl usilovat o schůzku v Tel Avivu, ale dočkal se jen toho, že v pátek je židovský šabat. Načež Witkoff údajně použil expresivní výraz a vyzval Netanjahua ke schůzce. Čemuž Netanjahu samozřejmě vyhověl. Mimochodem, formální souhlas izraelského kabinetu s dohodou o Gaze byl k dispozici již do 24 hodin poté.
Nyní Witkoff, samozřejmě s Trumpovým souhlasem, „plánuje být v regionu téměř nepřetržitě přítomen ve snaze zabránit rozpadu dohody“ a zvažuje návštěvu pásma Gazy „jako součást svého úsilí udržet dohodu o příměří mezi Izraelem a Hamásem na správné cestě, jak uvedl jeden z úředníků přechodné vlády, který je s procesem příměří přímo obeznámen“. (zde)
Trump možná hledí dál než jen k dohodě o Gaze. Pozitivní reakce Teheránu a arabských hlavních měst (stejně jako drtivá mezinárodní podpora) dává Trumpovi podnět k tomu, aby ji dotáhl do konce. Trump chápe, že západní Asie se od jeho odchodu z funkce proměnila k nepoznání a íránsko-saúdské sblížení a následný historický posun ve strategii Saúdské Arábie je zásadní předlohou. (Viz podnětný článek v časopise Foreign Affairs, The Saudi Solution? How Riyadh’s Ties to America, Iran, and Israel Could Foster Stability (Jak by vazby Rijádu na Ameriku, Írán a Izrael mohly podpořit stabilitu).
Velkou otázkou je, jak daleko Trump zajde, aby ohnul oblouk dějin – konkrétně, zda se zapojí do jednání s Teheránem? Není pochyb o tom, že fungují zadní kanály – např. údajné setkání 11. listopadu mezi Elonem Muskem, blízkým Trumpovým poradcem, a íránským velvyslancem při OSN. Existují nejrůznější možnosti.
[1. část článku naleznete zde (česky)].
Překlad Deepl
