…Zpočátku poskytoval jídlo a přístřeší desetitisícům ruských žen patřících k bílé emigraci, které se uchýlily na Dálný východ po porážce běloruského protibolševického hnutí během ruské občanské války a po odchodu vojsk Dohody a Japonska ze Sibiře. Přišly o živobytí a většina z nich ovdověla, a tak je Doihara donutil k prostituci a využil je k vytvoření sítě nevěstinců po celé Číně, kde pracovaly v nelidských podmínkách. Užívání heroinu a opia jim bylo doporučeno jako způsob, jak snášet svůj bídný osud. Jakmile se ženy staly závislými, byly využívány k dalšímu šíření užívání opia mezi obyvateli tím, že za každých šest prodaných dýmek opia svým zákazníkům získaly jednu dýmku zdarma.
Získal potřebnou podporu úřadů v Tokiu a přesvědčil japonský tabákový průmysl Micui ze Zaibacu Micui, aby vyráběl speciální cigarety pod na Dálném východě oblíbenou značkou „Zlatý netopýr“. Byly však určeny pouze na vývoz a jejich oběh byl v Japonsku zakázán. Jejich distribuci v Číně a Mandžusku, kam se vyvážela celá produkce, kontrolovaly Doiharovy složky. V náustku každé cigarety se skrývala malá dávka opia nebo heroinu a touto lstí se ke stále rostoucím zástupům narkomanů v ochromené zemi přidávaly miliony nic netušících konzumentů a současně se tvořily obrovské zisky. Podle některých zdrojů odhadovala japonská armáda roční tržbu z narkotizační politiky v Číně, včetně Mandžukua, na 300 milionů dolarů ročně. V roce 1937 bylo ve Společnosti národů zdůrazněno, že 90 % všech nelegálních bílých drog na světě pochází z Japonska. Kendži Doihara se stal nejmocnějším obchodníkem s drogami na světě.
Vzhledem k chaotické situaci v Číně netrvalo dlouho a korupce, kterou Doihara metodicky šířil, dosáhla vrcholu. V roce 1938 bylo popraveno osm generálů, kteří veleli čínským divizím, u kterých se zjistilo, že byli informátory v Doiharových službách.
Během dalších šesti let války, byli popraveni všichni vysoce postavení čínští úředníci, kteří byli shledáni vinnými z nejrůznějších transakcí s Doiharou.
Pro mnoho lidí ze Západu, kteří byli v kontaktu s čínským vedením, však čistky neměly trvalý výsledek.
Doiharovy aktivity sehrály klíčovou roli v oslabení schopností Číny čelit japonské expanzi tím, že vytvořily chaotické podmínky, které zabránily jakékoliv masové reakci v napadené zemi.
V roce 1940 se Doihara stal členem Nejvyšší válečné rady, která téhož roku prosadila v Číně vojenskou politiku takzvaného „trojnásobného ničení“ vyjádřenou heslem – „Všechno spal, všechno ukradni, každého zabij“.
Dne 7. prosince 1941 v 7 hodin 55 minut zaútočila na Pearl Harbor první ze dvou vln japonských námořních letadel, které vzlétly ze šesti letadlových lodí, čímž zcela zaskočily americké síly. Dva tisíce čtyři sta amerických námořníků a vojáků bylo zabito a 1 200 zraněno.
Pearl Harbor byl nejdůležitější americkou námořní základnou v Tichomoří a sídlem tichomořské flotily Spojených států. Útok na Havaj a další americká území vedl k tomu, že Spojené státy den po útoku, 8. prosince 1941, formálně vstoupily do druhé světové války na straně Spojenců.
Do konce války Doihara zastával různé vysoké funkce v japonské armádě, mimo jiné byl jmenován guvernérem státu Johor na jihu Malajského poloostrova a vrchním velitelem japonské Sedmé oblastní armády v Singapuru až do roku 1945.
V době kapitulace Japonska 2. září 1945 byl Doihara vrchním velitelem 1. generální armády.
Po válce byl zatčen okupačními orgány Spojenců a souzen před Mezinárodním vojenským tribunálem pro Dálný východ jako válečný zločinec třídy A spolu s dalšími členy mandžuské správy odpovědnými za japonskou politiku v této oblasti.
Doiharova reakce na úvodní řeč hlavního žalobce byla následující: „I kdyby o mně celý národ mluvil špatně, budu stát pevně jako skála a hodnotu mého života to nijak nesníží.“
Podle obžaloby byli Doihara a jeho společníci nástroji japonských vlád: „… prováděli systematickou politiku oslabování vůle původních obyvatel k odporu … přímým i nepřímým podporováním zvýšené výroby a dovozu opia a jiných narkotik a propagací prodeje a spotřeby těchto drog mezi těmito lidmi.“ Byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením.
Doihara později uvedl, že když byl vynesen rozsudek smrti, všechny starosti ho opustily a téměř okamžitě se začal cítit lépe.
Když byl Kendži Doihara 23. prosince 1948 ve věznici Sugamo v Tokiu popraven, bylo mu 65 let.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#ww2
#historie
#dejiny
#pacifik
#vojna
