Svatý rok v průběhu dějin a novoty roku 2025 –

Martin R. Čejka

20. januára 2025  

Cirkev História
  CZ, Komentár

Byl zahájen Svatý rok zvaným též Milostivým létem či Jubilejním rokem. Obě poslední označení odkazují až na starozákonní doby, kdy se o „jubilejním roku“, alespoň teoreticky, měly rodiny smířit, půda vrátit původním majitelům, otroci měli být propuštěni na svobodu a dluhy prominuty. Jak uvádí kniha Levitikus: „Světiti budeš padesátý rok tím, že prohlásíš jej za rok svobody pro všecky obyvatele země své. Bude to rok jubilejní; tu dosáhne každý opět svého majetku a vrátí se každý k rodu, z něhož pochází. Bude milostivým létem padesátý rok…“ (Lv 25,10–11). Pojmenování „jubilejní“ pochází z hebrejského slova jobel (případně jovel), „beran“, odvozeně se tak označovala i trubka z beraního rohu, jíž se oznamovalo „milostivé léto“.

První Svatý rok

První milostivé léto, s nímž se vázala možnost získání odpustků, bylo vyhlášeno papežem Bonifácem VIII. v roce 1300. Papežův rádce kardinál Giacomo Gaetani Stefaneschi ve svém pojednání De centesimo seu Jubileo anno liber uvádí, že Bonifác VIII. dal na naléhání jistých starých poutníků, kteří ho přesvědčili, že zhruba před sto lety byly v Římě všem poutníkům uděleny velké odpustky. Je pravdou, že o Vánocích roku 1299 dorazily do Věčného města tisíce poutníků, jež kromě osobní zbožnosti vedly obavy z neklidné doby a v nejednom případě patrně i zvědavost a vzrušení, které přelom století obvykle doprovázejí. Podle některých zpráv se měly v Evropě navíc rozšířit nepodložené zvěsti, že kdo v roce 1300 navštíví svatopetrskou baziliku, dosáhne úplného odpuštění hříchů. Není zcela zřejmé, co měli „staří poutníci“ na mysli. Jedinou krátkou zmínku nacházíme u cisterciáckého kronikáře Alberika z Trois-Fontaines, který napsal: „Praví se, že tento rok (1208, nikoliv 1200) byl na římském dvoře slaven jako padesátý rok, aneb rok jubilejní, rok odpuštění.“

Nicméně papež Bonifác VIII. se rozhodl vyjít věřícím vstříc. 22. února 1300 se v průvodu vydal z baziliky sv. Jana v Lateráně do baziliky sv. Petra, kde na něj už čekal zástup poutníků. Papež vystoupil na ambonu a po kázání oznámil svou bullu Antiquorum habet fida relatio, kterou vyhlásil první Svatý rok v dějinách všeobecné Církve. V ní se uvádí:

„Biskup Bonifác, služebník služebníků Božích, na trvalou památku. Věrohodné starobylé podání říká, že návštěvníkům úctyhodné baziliky v Římě, zasvěcené Knížeti apoštolů, byla udělena velká prominutí hříchů a hojné odpustky. My tedy, kteří z povinnosti uložené nám naším úřadem toužíme po spáse věřících a nadmíru rádi k ní přispíváme, všechna i jednotlivá taková prominutí a odpustky přijímáme a z nich se radujeme, je apoštolskou svou mocí stvrzujeme a schvalujeme a je obnovujeme a tímto listem je sdělujeme. – Aby však blažení apoštolové Petr a Pavel byli tím více uctěni, s čím větší zbožností věřící jejich baziliky navštíví, a z druhé strany aby věřící pocítili, že z takové návštěvy se jim dostalo hojnějších duchovních darů, My pro milosrdenství všemohoucího Boha, spoléhajíce na zásluhy a moc oněch apoštolů, na radu našich bratří a z plnosti své apoštolské moci udělujeme a udělíme ne pouze plné a hojnější, ale zcela úplné odpuštění všech hříchů těm, kdo v tomto nynějším roce tisíc tři sta, který začal o nedávném uplynulém svátku Narození našeho Pána Ježíše Krista, a v budoucnosti každý stý rok navštíví ony baziliky s opravdovou lítostí nad svými hříchy a když se z nich vyzpovídali…“ (překlad Mons. Jaroslav Václav Polc, Svaté roky (1300–1983). Praha 1998).

Historik a opat z Monte Cassina Louis Tosti ve své knize Storia di Bonifazio VIII e de‘ suoi tempi (Historie Bonifáce VIII. a jeho doby) píše: „Bazilikou se rozlehl jásot a rukopis bully byl slavnostně přenesen k oltáři sv. Petra. Jak dokládají všechny dobové kroniky, jednalo se o událost, která neměla v dějinách křesťanství obdoby. Onoho roku do Říma dorazily dva miliony věřících. Toto první jubileum skončilo na Štědrý den roku 1300 a bylo jedním z nejpodivuhodnějších projevů víry ve středověkém křesťanstvu.“

Mezi těmito dvěma miliony poutníků byli například františkánský umělec Cimabue nebo slavný malíř Giotto. Ten druhý navíc zvěčnil vyhlášení Svatého roku 1300 na své fresce v lateránské bazilice. Zúčastnil se i básník Dante Alighieri, ačkoliv osobně papeže Bonifáce VIII. příliš nemiloval a umístil ho dokonce ještě za jeho života do osmého kruhu svého Pekla. Ostatně v Dantově Božské komedii najdeme nejednu narážku na události související s tehdejším Svatým rokem. Snad nejpatrnější je to ve verších: „Jak Římané to mají v obyčeji / pro velké davy v jubilejním roku / na mostě, by lid přešel, obracejí / Ti čelo k hradu a jdou v plném toku / k svatému Petru, kdežto z druhé strany / jdou druzí směrem k hoře v svorném kroku…“ (Peklo XVIII).

A ty další…

Ačkoliv papež Bonifác VIII. ve své bulle Antiquorum habet fida relatio určil, aby se Svatý rok slavil „každý stý rok“, následující byl vyhlášen už o padesát let později, tedy v roce 1350. Avignonský papež Klement VI. ustoupil naléhání zbožných duší, mj. sv. Brigity Švédské nebo básníka Petrarcy, a bullou Unigenitus stanovil, že se má Svatý rok konat každých padesát let. Poněkud pikantní bylo, že papež nebyl v Římě osobně přítomen a zastupoval ho arcikněz svatopetrské baziliky kardinál Annibaldo Caetani di Ceccano. Klement VI. také k bazilikám sv. Petra a sv. Pavla přidal jako jubilejní zastavení baziliku sv. Jana v Lateráně. Ovšem ani tato lhůta nebyla dodržena, neboť Urban VI. ohlásil Milostivé léto na rok 1390 a rozhodl, že se Svatý rok má slavit každých třiatřicet let s odkazem na délku Spasitelova pozemského života. Následující papežové se tímto spíše neřídili a dávali přednost kulatým výročím. Nakonec papež Pavel II. v roce 1470 stanovil, aby Svatý rok probíhal co pětadvacet let, jak je tomu dodnes, a sám jej také na rok 1475 vyhlásil.

Pak se Svaté roky konaly v dané lhůtě víceméně pravidelně. Výraznou výjimku představovalo s ohledem na politickou situaci devatenácté století. Jediným řádným Milostivým létem bylo to v roce 1825. V roce 1850 se Svatý rok nekonal kvůli vyhlášení tzv. Římské republiky a dočasnému vyhnanství papeže Pia IX. Na rok 1875 sice bylo jubileum vyhlášeno, ale proběhlo bez jakýchkoli okázalejších obřadů, přičemž na slavnostním zahájení byl přítomen pouze klérus. Svaté dveře zůstaly zavřené a poutníci přišli do Říma většinou spíše proto, aby podpořili papeže, který se nesmířil s anexí Říma, než aby získali odpustky.

Jak již bylo naznačeno, kromě řádných Svatých roků se konaly i mimořádné. Například Pius XI. ohlásil Milostivé léto vykoupení na rok 1933 v upomínce na rok smrti a vzkříšení Pána Ježíše. Tehdy do Říma přibylo stejně jako o prvním Svatém roce na dva miliony poutníků. Posledním mimořádným Svatým rokem byl rok 2015, který papež František ustanovil Mimořádným jubileem milosrdenství.

Podmínky získání odpustků v Římě roku 2025

Apoštolská penitenciárie uvedla, že letos pro získání plnomocných odpustků během Svatého roku v Římě platí obvyklá pravidla, mezi něž patří vyloučení náklonnosti ke hříchu, svátost pokání, účast na mši, svaté přijímání a modlitba na úmysl Svatého Otce, navíc je nutné projít „Svatou bránou“, čili navštívit jednu ze čtyř hlavních bazilik, tj. sv. Petra ve Vatikánu, sv. Jana v Lateráně, Panny Marie Větší, sv. Pavla za hradbami.

„Zlí jazykové“ tvrdí, že další podmínkou v roce 2025 je přijetí „znamení“ v podobě QR kódu. K návštěvě zmíněných bazilik je totiž nutná digitální „karta poutníka“, kterou věřící obdrží po online registraci. K tomu je zapotřebí uvést: jméno a příjmení, e-mailovou adresu, telefonní číslo, druh průkazu k identifikaci, číslo daného průkazu (např. pasu), adresu bydliště a datum narození. Poutníci si musejí nainstalovat mobilní aplikaci a obdrží QR kód. Pouze s tímto QR kódem pak budou moci projít Svatou bránou, a tím pádem obdržet v Římě odpustky u příležitosti Svatého roku.

Útěchou je, že ke vstupu do Nebe není žádného QR kódu zapotřebí, „postačí“ milost posvěcující…

PDF (formát pre tlač)