Tento článek nemá za cíl popisovat situaci na frontě, ani nějaké vojenské strategie nebo konkrétní záměry mocných. Spíš má za cíl popsat následky jednoho z možných scénářů ukončení ukrajinské války konkrétně pro Česko a jeho občany.
Představme si, že se píše rok 2026 nebo později, a ukrajinská obrana se postupně rozloží zhruba podobně, jako se to stalo v roce 2021 tehdejší vládě v afghánském Kábulu proti Talibanu. Ruská vojska nezaberou jenom Kyjev, ale dojdou až do Lvova nebo Užhorodu. Ukrajina jako nezávislý stát přestane existovat.
Rusko bude nově sousedit se Slovenskem, Maďarskem, Rumunskem a Moldavskem, a prodlouží se jeho hranice s Polskem. Přinejmenším první dva státy budou chtít s novým sousedem vycházet dobře a zřejmě se s ním domluví. Situace v Rumunsku je nejasná kvůli zmatku při prezidentských volbách a v Moldavsku do toho může ještě zásadně promluvit otázka neuznaného Podněstří. Je však jisté, že na nové polsko-ruské hranici bude největší napětí a nelze vyloučit ozbrojený konflikt mezi oběma zeměmi.
Představme si optimistický scénář, kdy konflikt mezi Ruskem a Polskem nevypukne a armády obou států budou mezi sebou držet frontovou linii na stejné úrovni, jak je dnes hranice mezi Ukrajinou a Polskem.
Ať už to bude jakkoliv, likvidace nezávislé Ukrajiny povede k masové emigraci přeživších Ukrajinců, kteří nebudou chtít žít pod ruskou nadvládou. Nejvíce z nich půjde do Česka. Důvod je prostý. Díky Fialovi a spol. je Česko známé jako nejvěrnější zastánce Ukrajiny na světě. A již nyní tady žijí statisíce Ukrajinců, kteří se tady usadili a pracují, takže nově příchozí v poslední a největší vlně budou mít zázemí a podporu od svých krajanů.
Česko-ukrajinská družba za první ČSR
Česko-ukrajinské vztahy však mají daleko starší tradici, která sahá již do dob první ČSR. Jistě víte, že ČSR měla s Polskem řadu územních sporů, proběhla třeba i válka o Těšínsko. Československá vláda tudíž hledala možnosti, jak meziválečné Polsko oslabit zevnitř. A našla nástroj – ukrajinskou menšinu v Polsku a nacionalisty z jejích řad. Málokdo ví, že základ banderovského hnutí byl položen právě v první ČSR.
Bývalý plukovník rakousko-uherské armády Jevhen Konovalec založil v červnu 1920 v Praze spolu s dalšími ukrajinskými veterány ze Sičových střelců tzv. Ukrajinskou vojenskou organizaci (UVO). Šlo o teroristickou skupinu, která měla za cíl bojovat proti polské vládě na územích obývaných Ukrajinci. Metody této skupiny spočívaly především v sabotážích, partyzánských útocích a atentátech, zejména na zástupce polské státní moci. Tato organizace se o 9 let později na sjezdu ve Vídni transformovala v notoricky známou Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN), a v té době do ní vstoupil i čerstvě dospělý Stepan Bandera. Jejím předsedou zůstal Jevhen Konovalec až do své smrti v roce 1938, kdy ho zavraždil agent NKVD Pavel Sudoplatov.
Kromě možnosti operovat z československého území proti polské vládě vykonávali ukrajinští emigranti v první ČSR širokou škálu dalších činností. V roce 1922 byla založena tzv. Ukrajinská hospodářská akademie, která měla sídlo na zámku v Poděbradech. Jednalo se o vysokou školu, jejímž vyučovacím jazykem byla ukrajinština. Měla tři fakulty – zemědělsko-lesnickou, strojní a ekonomickou. Během její existence prošlo touto školou 786 studentů ukrajinské národnosti, vyučujících bylo celkem 118. Škola fungovala až do roku 1935.
Právě na této škole chtěl studovat i Stepan Bandera. Jeho přihláška byla přijata, nicméně nemohl nastoupit ke studiu, protože mu polské úřady neumožnily vycestovat do Československa. Touha po pomstě byla jedna z příčin pozdější Banderovy radikalizace a účasti na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého v roce 1934, ve kterém Bandera figuroval jako komplic.
Za zmínku stojí rovněž to, že Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) vydávala v Praze svoje vlastní noviny Budování národa (Розбудова нації), které se následně pašovaly do Polska jako podvratný tisk. Jejich vydávání bylo ukončeno v roce 1934, neboť po atentátu na polského ministra Pierackého se upřela pozornost na československou vládu jako na jednoho z možných strůjců atentátu. Pod tlakem rostoucího nebezpečí ze strany nacistického Německa, které vyvolalo potřebu hledat spojence ve světě, musela československá vláda ukončit podporu podvratných aktivit ukrajinských nacionalistů proti polské vládě.
Lze tedy konstatovat, že vláda Petra Fialy z hlediska vztahů s Ukrajinci navazuje na historické dědictví první ČSR. Archivy OUN si pamatují všechno. Připomeňme, že OUN není mrtvá organizace a stále existuje, a to obě její křídla, která vznikla po Konovalcově smrti. Tehdy totiž propukl spor o pozici nového předsedy organizace, a to mezi Andrijem Melnykem a Stepanem Banderou. Vzhledem k tomu, že se nedokázali dohodnout, došlo k rozštěpu organizace na OUN-M a OUN-B. I přes spory z minulosti dnes tato obě křídla mezi sebou aktivně spolupracují.
České vládnoucí elity mají tedy ve zvyku používat Ukrajince jako beranidlo a jejich prostřednictvím si vyřizovat spory se znepřátelenými státy. Před 100 lety to bylo Polsko, dnes je to Rusko. Tato metoda se však může v budoucnu vymstít.
Problémy s integrací vyhnaných Ukrajinců do české společnosti
Výše uvedené dějinné skutečnosti jasně ukazují, že české země byly vždy nejvěrnějším ukrajinským spojencem a tudíž lze očekávat, že naprostá většina vyhnanců z Ukrajiny, kteří nebudou chtít žít pod ruskou nadvládou, půjde právě do Česka. Jiné země nejsou Ukrajincům zdaleka tak pozitivně nakloněny, neboť Polsko mělo s Ukrajinci krvavé zkušenosti (viz např. genocida na Volyni), a rovněž i na Slovensku a Maďarsku převažují spíše protiukrajinské názory. Země dál na západ nejsou pro Ukrajince jazykově příbuzné, není tam tak početná jejich diaspora, a také nejsou příliš přitažlivé s ohledem na zhoršující se muslimský problém.
Vlna nových imigrantů z bývalé Ukrajiny by sice mohla vyřešit problémy na trhu práce, kdy se již teď nedostává pracovníků na všechny profese, nicméně přinese velké množství problémů, a to zejména z hlediska bytové krize. Nedostupnost bydlení se ještě více zhorší a jeho ceny vyletí ještě víc nahoru, neboť nikdo v této zemi není schopen v krátké době postavit dostatečné množství bytů kvůli náročným povolovacím procesům. Může se také stát, že nově příchozí z Ukrajiny žádné bydlení neseženou a budou muset žít jako bezdomovci, protože na bydlení nebudou mít a bude ho málo. Může to vést k napětí ve společnosti a razantnímu zvýšení kriminality.
Lze rovněž očekávat masivní zátěž na zdravotní a školský systém. Zdravotnictví není schopné zvládnout takový nárůst pacientů. Školství bude mít rovněž velký problém, protože do něj přijde velká vlna žáků, kteří se budou teprve muset naučit český jazyk. Řešení by tento problém však mohl mít, a to v podobě zakládání ukrajinských základních škol, podobně jako kdysi v první ČSR existovaly německé základní školy. Mezi uprchlíky z bývalé Ukrajiny by zcela určitě mohli být i učitelé, kteří by tyto školy zvládli provozovat. Nezbytnou podmínkou je samozřejmě to, že na takových ukrajinských školách by se čeština vyučovala jako cizí jazyk, aby se imigranti zvládli začlenit do společnosti.
Z hlediska náboženské struktury lze rovněž očekávat velké změny. I přestože pravděpodobně zůstanou Češi v solidní většině, tak nejvíce vyznávanou vírou v českých zemích se stane pravoslaví a řeckokatolictví, neboť mezi Ukrajinci je výrazně větší podíl věřících lidí než mezi Čechy. Očekávejme, že bude snaha předělávat nevyužívané katolické kostely na pravoslavné chrámy, které již teď v Praze praskají ve švech. Je to ale pořád lepší, než kdyby se předělávaly na mešity.
Společenské zvyklosti se postupem času rovněž promění. Pravděpodobně dojde k velkému nárůstu korupce, protože nově příchozí si svoje zvyklosti přinesou s sebou. Naučte se nová slova z ukrajinštiny: Давай хабара! Neboli: Dej úplatek! A počítejte rovněž i s tím, že stále více sporů se bude muset řešit rvačkami a fyzickými konflikty. Opatřete si zbraně, dokud to jde.
Specifickou skupinou budou veteráni z rusko-ukrajinské války, kteří si často přinesou za sebou traumatickou minulost nebo spáchané válečné zločiny. Historické zkušenosti nasvědčují, že váleční veteráni mají velké problémy s návratem do normálního života a často si přenáší zvyklosti z války i do míru. To samozřejmě může vést k nárůstu kriminality a násilných trestných činů. Možná by stálo za to se zamyslet, zda tito veteráni by nemohli být ještě začleněni do české armády, aby se měli kde „vyblbnout“, což by mohlo být řešení např. pro bývalé členy nacionalistických útvarů, jako je např. pluk Azov. Specifickým případem pak budou zdravotně neschopní veteráni, kteří během války přišli o končetiny a nejsou práceschopní. O tyto veterány se zřejmě bude muset postarat český sociální systém.
Je nějaká šance to zastavit?
Velmi malá. Nedělejme si iluze. Situace na frontě je pro Ukrajinu kritická. Otázkou je pouze to, zda si Rusko ponechá pouze některé části Ukrajiny, nebo zda Ukrajinu zabere celou. Pro Česko by bylo výhodnější, kdyby existovala aspoň nějaká zbytková Ukrajina i nadále, nicméně se na to spolehnout nedá.
Otázkou je, co je lepší. Zda pokračovat ve stávající strategii, kdy se Ukrajině dodávají zbraně a peníze, nebo zda se již teď připravit na totální porážku Ukrajiny a důsledky z ní plynoucí. Bytovou výstavbu potřebujeme rozjet tak jako tak, neboť již nyní máme problémy s dostupností bydlení pro mladou generaci, a příchod milionů nových obyvatel z bývalé Ukrajiny tuto situaci ještě zhorší. Přemýšlejme nad tím, jak může stát tuto situaci vyřešit, neboť situace je urgentní.
Ukrajinizace české společnosti však s sebou nese i výhody. Češi se mohou od Ukrajinců naučit spoustu pozitivních vlastností, a to zejména bojovnost, nezdolnost, odvahu a urputnost. Jedním z největších problémů českého národa je v současnosti přizdisráčství, kdy Čech není schopen se postavit za svoje práva. A podle toho to tady bohužel vypadá. Pokud by se Čech naučil od Ukrajince techniky, jak udělat třeba takový Majdan, tak by možná z toho mohl mít stažené půlky i sám Fiala.
Nadává se na „ukronácky“. Budete se divit, ale většina z nás se s nimi ve spoustě věcí shoduje. Ukrajinci stejně jako my většinou nesnáší migranty z muslimských zemí a jsou asi nejvíc vyhranění vůči duhovým pochodům. Veškeré pokusy o duhové pochody na Ukrajině zpravidla končí rvačkami. Obdobně by to mohlo fungovat i u nás. V podstatě jediná věc, kde s „ukronácky“ se většina z nás neshoduje, je postoj k Rusku a pohled na příčiny rusko-ukrajinského konfliktu.
Učte se ukrajinsky, poslouchejte tamní rockovou a metalovou hudbu. Říkají vám něco skupiny Тінь Сонця, Без обмежень, Океан Ельзи, Веремій, Кому вниз, Біла вежа, Гаспид? A to jsem vyjmenoval jen některé. Stojí to za to, rychle si zvyknete a začne se vám to líbit.
19.01.2025 Pan Hloupej
Související články:
1 311x přečteno
