Jacob G. Hornberger 21. února 2025
Chcete-li si udělat představu o tom, s čím se potýkal prezident Kennedy se svým mírovým projevem na Americké univerzitě několik měsíců předtím, než byl odstraněn, stačí se podívat na reakce na přátelské projevy prezidenta Trumpa vůči Rusku v posledních dnech. Média hlavního proudu jsou kvůli Trumpovu jednání na nohou. Vynásobte tuto reakci asi tisícem a získáte představu o tom, čemu čelil Kennedy se svým pokusem posunout Ameriku podobným směrem.
První věc, kterou by si měl každý uvědomit, je, že Rusko musí být vždy považováno za hlavního oficiálního nepřítele Ameriky. Je to proto, že to je hlavní způsob, jak ospravedlnit nejen nesmírně velké množství peněz financovaných daňovými poplatníky, které proudí do „obranného“ establishmentu, ale hlavně udržuje Ameriku jako národně-bezpečnostní stát, místo aby byla obnovena její původní, zakladatelská vládní struktura republiky s omezenou vládou.
O to šlo v celé studené válce. Když byli nacisté na konci druhé světové války poraženi, obří vojensko-zpravodajský establishment, který se v rámci války zformoval, se nehodlal vzdát své moci. Aniž by vynechal jediný krok, okamžitě přeměnil Sovětský svaz (tj. Rusko) z amerického válečného partnera a spojence na nového oficiálního nepřítele Ameriky.
Rusové přicházejí! Rusové přicházejí! Rudí byli všude. Severní Korea. Vietnam. Kuba. Hollywood. Armáda. Ministerstvo zahraničí. Latinská Amerika. Čína. Kongres. Martin Luther King. Hnutí za občanská práva. Někteří dokonce tvrdili, že prezident Eisenhower byl agentem rudých.
V průběhu toho všeho byla mysl Američanů prodchnuta představou, že je lepší být mrtvý než rudý. Od první třídy veřejných (tj. státních) škol, kam je rodiče museli posílat, se americkým dětem dostávalo hluboké indoktrinace a strachu z celosvětového komunistického spiknutí s cílem ovládnout svět – spiknutí, které se údajně soustředilo v Moskvě. Byla to indoktrinace, která měla trvat celý život.
Pak přišel John F. Kennedy, který nastoupil do úřadu jako v podstatě standardní studený válečník, ale který pak dosáhl jednoho z nejpozoruhodnějších průlomů v dějinách. Počínaje katastrofou v Zátoce sviní, po níž následovalo nabádání Pentagonu k překvapivému jadernému útoku na Rusko, po němž následovala operace Northwoods a po níž následovala kubánská krize, Kennedy dospěl k poznání, že studená válka je jeden velký nebezpečný a smrtící kravál.
Tehdy se zavázal ukončit hluboké, trvalé a věčné protiruské smýšlení, kterým byl americký lid prodchnut. Bylo načase, aby se Amerika vydala jiným směrem – směrem založeným na mírovém, přátelském soužití s Ruskem. Právě o tom byl mírový projev JFK na Americké univerzitě.
Projev byl vysílán po celém Rusku, což se stalo vůbec poprvé. Ruský lid byl nadšený, když viděl zřetelnou možnost přátelských vztahů mezi oběma národy. Nemohl jsem si na to nevzpomenout, když jsem včera četl článek v New York Times o podobné reakci ruských občanů na možnost normalizace vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy.
Jak je podrobně popsáno v knize FFF Válka JFK s Národním bezpečnostním úřadem: Proč byl Kennedy zavražděn, kterou napsal Douglas Horne, jenž pracoval v komisi pro přezkoumání záznamů o atentátu, bylo to právě Kennedyho rozhodnutí posunout Ameriku jiným směrem, než si přály Pentagon, CIA a NSA, co ho přivedlo k smrti. V důsledku toho, co všemocný vojensko-zpravodajský establishment považoval za slabost, neschopnost, naivitu, zradu a zbabělost, se Kennedy stal vážnou hrozbou pro „národní bezpečnost“, a proto musel být odstraněn od moci dříve, než bude pozdě.
Po operaci Pentagonu a CIA na změnu režimu v Dallasu se vše vrátilo do „normálu“. Rusové a rudí byli opět hlavním oficiálním nepřítelem Ameriky. Stále si pro nás přicházeli. Válka ve Vietnamu se rozhořela, aby domino dále nepadalo. 58 000 amerických vojáků bylo obětováno zbytečně. Pokračovala indoktrinace ve veřejných školách. Američané nadále nenáviděli Rusko a báli se ho.
Pak přišel velký nečekaný šok, když Rusové v letech 1989 až 1991 náhle ukončili studenou válku. Všichni si mysleli, že studenoválečnický rej spolu s veškerou protiruskou indoktrinací bude pokračovat navždy.
„Obranný“ průmysl propadl panice. Najednou se začalo mluvit o „mírové dividendě“, což znamenalo drastické snížení vojensko-zpravodajských výdajů, o čemž se nedávno zmínil i sám Trump. Nikdo zatím nemluvil o úplném zrušení národně-bezpečnostního státu a obnovení republiky s omezenou vládou, ale to by téměř jistě začalo lidem pronikat do mysli zanedlouho.
Pentagon, CIA a NSA se pustily do zoufalého hledání nového oficiálního nepřítele, který by nahradil Rusko. Jednou z velkých věcí, kterou zmínili, byla válka proti drogám, což je přesně to, co dělají dnes. Proto se armáda a CIA tolik zaplétají do dění v Mexiku – aby ospravedlnily svou existenci.
Národní bezpečnostní establishment udělal na 11 let z iráckého diktátora Saddáma Husajna nového oficiálního nepřítele Ameriky. Saddám přichází! Saddám přichází! Zasáhne nás zbraněmi hromadného ničení, stejně jako se to chystalo udělat Rusko během studené války. Ale jakkoli se Američané začali Saddáma bát, nebylo to prostě stejné jako mít Rusko jako velkého oficiálního bubáka.
A pak došlo k útokům z 11. září jako odplatě za zabíjení, které Pentagon a CIA páchaly na Blízkém východě. Národně-bezpečnostní establishment se opět pustil do boje, tentokrát s novým oficiálním nepřítelem – terorismem a do jisté míry i muslimy a islámem. Teroristé přicházejí! Teroristé přicházejí! Přichází staletá snaha o vytvoření celosvětového islámského chalífátu! Právo šaría! Patriot Act. Masové tajné sledování. Nebojte se! Udržujeme vás v bezpečí!
Ale národně-bezpečnostní establishment nikdy nebyl ochoten opustit Rusko jako hlavního oficiálního nepřítele Ameriky. Protiruská nevraživost byla pro Pentagon, CIA, NSA a jejich stále rostoucí armádu dobře placených „obranných“ dodavatelů velkou a věčnou dojnou krávou.
Začali proto využívat NATO, starého dinosaura studené války, který zůstal existovat i po jejím skončení, aby vrátil Rusku jeho náležité místo hlavního oficiálního nepřítele Ameriky. Ačkoli NATO mělo být s koncem studené války vyhnáno na smetiště, místo toho bylo využito k tomu, aby začalo pohlcovat bývalé členy Varšavské smlouvy, což bylo v rozporu s výslovnými sliby, které američtí představitelé dali Rusku, že tak neučiní.
Pentagon a CIA dobře věděly, jaká bude reakce Ruska na takovéto provokace, a tak se NATO stále nezadržitelně přibližovalo k ruským hranicím. Když nakonec pohrozili pohlcením Ukrajiny, byli si jisti, že je Rusko napadne, stejně jako by USA napadly Kubu, kdyby Rusko v této zemi znovu instalovalo jaderné zbraně. Americké provokace připomněly přiznání poradce pro národní bezpečnost Zbigniewa Brzezinského, že v roce 1979 vyprovokoval Rusko k invazi do Afghánistánu, aby mu dal „vlastní Vietnam“.
Když Rusko skutečně napadlo Ukrajinu, Pentagon, CIA a NSA měly zpět svého hlavního oficiálního nepřítele. Rusové přicházejí, znovu! Rusové přicházejí, znovu! Zuřivá protiruská nevraživost byla zpět. Rusové se chystali dobýt Evropu a pak svět – někdy poté, co dobudou Ukrajinu. Protiruská indoktrinace ve veřejných školách byla obnovena. Všechno bylo jako dřív. Národně-bezpečnostní stát byl opět pod kontrolou a „obranný“ průmysl byl opět ve vysoké vatě a do jeho pokladen proudily tuny štědrosti financované daňovými poplatníky.
Od té doby americká mainstreamová média vykřikují proti „nevyprovokované“ agresivní válce Ruska a zároveň mlčí nebo podporují smrtící a ničivou invazi amerického národně-bezpečnostního establishmentu a nevyprovokovanou a nevyhlášenou agresivní válku proti obyvatelům Iráku. O nic nejde. „Děkujeme za vaši službu!“
A pak přichází Trump, který hrozí, že obnovený studenoválečnický rej ukončí. Média hlavního proudu, v nichž nepochybně stále působí aktiva národně-bezpečnostního establishmentu Operace Mockingbird, jsou na nohou – stejně jako když Kennedy posouval Ameriku směrem k ukončení studené války.
Otázka zní: pokud se Trump pokusí posunout Ameriku stejným směrem, jakým ji posunoval JFK, nechá ho národně-bezpečnostní establishment, aby mu to prošlo? Pokud ho skutečně odstraní, jako to udělal v případě Kennedyho, bude mnohem obtížnější skrýt jeho roli vzhledem k tomu, že tolika Američanům došlo, že Kennedyho odstranili za to samé.
Pentagon a CIA však také vědí, že pokud Trumpa odstraní, nikdo s tím nemůže udělat vůbec nic, stejně jako s tím nemohl nikdo nic udělat, když odstranili Kennedyho.
Jedna věc je však jistá: pokud se jim podaří Trumpa odstranit, mainstreamová média se budou podílet na oficiálním utajení stejně rychle a úplně stejně jako v případě atentátu na Kennedyho.
Více informací o operaci změny režimu, kterou v roce 1963 provedl americký národně-bezpečnostní establishment, naleznete zde:
JFK a nevyslovitelné: Proč zemřel a proč na tom záleží? od Jamese K. Douglasse
Kennedyho pitva od Jacoba G. Hornbergera
Uvnitř komise pro kontrolu záznamů o atentátu od Douglase P. Horna
Válka JFK s národním bezpečnostním úřadem: Proč byl Kennedy zavražděn: od Douglase P. Hornea
Setkání se zlem: Příběh Abrahama Zaprudera od Jacoba G. Hornbergera
Jacob G. Hornberger je zakladatelem a prezidentem nadace The Future of Freedom Foundation. Narodil se a vyrostl v Laredo v Texasu, bakalářský titul z ekonomie získal na Virginia Military Institute a právnický titul na University of Texas. Dvanáct let působil jako soudní advokát v Texasu. Působil také jako mimořádný profesor na univerzitě v Dallasu, kde vyučoval právo a ekonomii. V roce 1987 pan Hornberger opustil právnickou praxi a stal se ředitelem programů v Nadaci pro ekonomické vzdělávání. Svobodu a volný trh propagoval v rozhlasových stanicích po celé zemi a také v pořadech Neila Cavuta a Grety van Susterenové na Fox News a pravidelně vystupoval jako komentátor v pořadu Freedom Watch soudce Andrewa Napolitana. Tyto rozhovory si můžete prohlédnout na stránkách LewRockwell.com a na stránkách Full Context. Pošlete mu email.
Překlad Deepl
