10. března 2025
Dvě zajímavé myšlenky z posledního článku Gordona Hahna:
Jednou z otázek, které článek řeší, je rozkol mezi USA a Evropou. Jádro této otázky:
Mezinárodní rovina ukrajinského konfliktu se posouvá od bilaterální konfrontace mezi Západem a Ruskem k trilaterální konfrontaci zahrnující Rusko, USA a novou evropsko-ukrajinskou osu, přičemž každá z nich je rozpolcena rozpory, které vznikly v důsledku vnitroatlantické studené občanské války. To vyvolává otázku: Stane se Evropa samostatným pólem v nové multipolární struktuře mezinárodního systému, který se přidá k pólu USA a Sin-Rusko?
Těžko říci, ale pochybuji o tom. Evropa (čímž rozumím Evropskou unii) není dostatečně jednotná, aby se stala skutečným aktérem v multipolární struktuře. Základní projekt „stále těsnější unie“ selhal politicky i ekonomicky. Je to byrokratická pomalost, žádná intelektuální hektika, která ji stále pohání.
Odpor Evropy vůči americkému sbližování s Ruskem a mírovým snahám na Ukrajině znamená stagnaci, která bude jen brzdit její vývoj směrem k autonomnější struktuře.
Další pointa Hahnova článku spočívá v úvaze o budoucím uspořádání vlády v Kyjevě. Je to varování těm, kteří chtějí Zelenského odstranit:
Navzdory oslabené pozici Zelenského na domácím i mezinárodním poli může být tento přinejmenším částečně nelegitimní prezident posledním nebo předposledním přežívajícím pilířem majdanského režimu a ukrajinského státu. Přes všechen svůj narcismus, egoismus, korupci a narůstající autoritářství Zelenskyj v současnosti drží ukrajinskou elitu pohromadě a je tváří Ukrajiny v zahraničí, v Evropě stále velmi oblíbenou. Zůstává postavou, která minimálně uspokojuje všechny různé frakce v ukrajinské politice a je schopen držet na uzdě opoziční elementy, z nichž mnohé vykastroval zákazem stran a médií a donucením jejich vůdců k odchodu do exilu nebo jejich zatčením (např. bývalý prezident Petro Porošenko a Viktor Medvedčuk).
Z těchto a možná i dalších důvodů byl sám Vladimir Putin velmi opatrný a neusiloval o Zelenského odstranění, ani ho jako potenciálního partnera pro jednání rázně a definitivně neodmítl.
V současné době existují pouze dva potenciální náhradníci za Zelenského. Ukrajinský velvyslanec v Londýně a bývalý velitel ukrajinských ozbrojených sil generál Valerij Zálužný. Jeho hluboké vztahy s radikální (fašistickou) pravicí na Ukrajině by ho mohly přimět k neochotě hledat mír. Druhým kandidátem, méně populárním, je ředitel Správy vojenské rozvědky (HRU) generál Kyryll Budanov. Ten má své vlastní vztahy s fašistickou pravicí, která je v Kyjevě u moci.
Zalužnyj je mužem Británie, zatímco Budanov je plodem CIA. Oba by mohli být využiti k přerušení Trumpova plánu nahradit Zelenského poddajnějším politikem ochotným uzavřít mír s Ruskem:
Toho [by] mohli využít ti, kdo řídí tajné operace. Nejenže by CIA mohla realizovat jakýkoli příkaz, který [Trump] vydá, aby dosáhla alternativních cílů Deep State, ale CIA by mohla předběhnout Bílý dům tím, že zorganizuje vlastní operaci převratu, možná vedenou Budanovem a zahrnující síly, které má k dispozici jako šéf HRU, ale také mnoho zklamaných vojenských jednotek trpících rukama Zelenského a jeho využívání války k osobním politickým a politicko-propagandistickým cílům. Pokud CIA nastolí skutečně neofašistický ukrajinský režim, který nahradí částečně neofašistický režim vzešlý z Majdanu, pak by se válka těchto extremistických živlů mohla táhnout ještě dlouho, zejména pokud jim protitrumpovská Evropa bude dodávat zbraně, o vojácích nemluvě. Takový vývoj by také zasel nedůvěru mezi Trumpem a Putinem, což by možná pomohlo zhatit sbližování USA a Ruska. A to je přesně to, co si globalisticko-wokistická frakce na Západě přeje.
Hahn zmiňuje CIA a Budanova pouze ve schématu „deep-state“ puče v Kyjevě sabotujícího Trumpovu politiku.
Za pravděpodobnější iniciátory nastolení věčně válčícího režimu v Kyjevě považuji kombinaci britské MI6 a Zalužného.
Vložil b 10. března 2025 v 15:48 UTC
Překlad Deepl
