Jednání v Istanbulu – pokus o analýzu

Jednání v Istanbulu – pokus o analýzu

Vím,  že  v  neděli zkoušet  vydávat, dokonce  ani  ne  analýzu, ale jen pokus  o  ni,  toho, co se  odehrálo na  jednáních  mezi  Ruskem a Ukrajinou v pátek,  je  svým způsobem  nonsens. Protože obrovskou záplavu  slov  už  do mediálního  prostoru  vypustil  každý kdo s i  myslí,  že  má  snad  co  říci a  udrží  prsty  na  klávesnici  nebo v  ruce  mikrofon.  Za  mne  platí  Paretovo  pravidlo  20:80,   tedy ,  že  20%  těch  slov  má  co sdělit a  zbytek  je  blábol. Protože  jde ovšem  o prvořadou  geopolitickou událost  našich  dnů,  troufnu  si tvrdit, že  použití  Pareta  na  hodnocená komentářů  je v  tomto případě  nezřízeně  optimistických!  Vlivem nutnosti  používat  přetvářku, lež a nekorektonost  jako  základní pracovní  nástroje  ohledně  ukrajinské  války, jak jsme  toho svědky už  více  než  tři  roky, v nejzbytečnější  válce  lidských dějin, vypadají komentáře, zejména  těch vždycky  a jedině správných podle  toho. A  těch je  v našem kolektivně  západním informačním  prostoru  naprostá  většina. Ale  neztrácejme  čas je  opravdu  o  čem psát. A  myslím,  že pokud  vydržíte  až  dokonce, nabídnu  vám  i  pár  nových  aspektů /tedy  pokud  jste  náhodou neposlouchali páteční Hodinu  vlka  na Slobodnom/,  takže hrr na ně!

Ještě před  týdnem  by  si na  to, že proběhne  jednání  mezi  Ukrajinou a Ruskem face  to face v  Istanbulu,  by si vsadil  jen  notorický  hazardér. Zelenský  a  jeho  evropští podporovatelé drsně  Putinovu  výzvu  k něčemu takovému  chlapácky  drsně  odmítli a  vydali  shodně  ultimátum,  že  buď do půlnoci pondělí  12.5. Putin přijme  podmínky  okamžitého a bezpodmínečného příměří  nebo že  ho  donutí  až  k pláči. Když  ukáží  jak strašně zlí  umí  být. Že    zavedou  naprosto nebývalé  sankce.  A  dodali, že  vše je projednáno s  USA.  Že  NĚJAKÁ jednání jsou  možná až  po příměří. Nikoliv  před ním.

Nemá  smysl, abych vypisoval  další  historii,  že ultimátum  díky  Trumpovi splasklo  už  druhý  den,  že  Zelenský  začal pokřikovat na Putina, že  je zbabělec a  že  si na něj ve  čtvrtek ráno v Istanbulu počká, že když  nepřijede  s nikým jiným jednat  nebude, a  evropský  Západ po probrání  se  z nového Trumpova  šoku,  chabě  přizvukoval, že  ty hrozně  hrozné  sankce  jsou jen odsunuty  a  že  budou zavedeny, pokud nedojde k jednání  Zelenský -Putin a vše  se nezakončí podle  Zelenského/západních představ. Plus  tahanice o složení delegací , atd. atd. To  už  jste četli  v desítkách  různých  variant.

Já  k tomu poznamenám  jen  to, že  tuhle  přetahovanou a poměřování pindíků  jasně  vyhrál  Putin. Ukrajinci  nakonec  jednali, i  když osobně  nepřijel, evropský  západ ,opět potvrdil, že  BEZ  USA není  ani papírovým  tygrem,  nýbrž  trochu zdivočelým  domacím  gaučovým  macíkem.  Nic  víc , nic  méně.

Pojďme  k tomu  nejdůležitějšímu  – jak  hodnotit  výsledek prvního přímého jednání  Rusů a  Ukrajinců.  Debakl, neúspěch,  plichta nebo  úspěch?  Netuším, co jste od  té  schůzky,  když  už  se ukazovalo,  že se  uskuteční, očekávali  vy,  ale  já  žádná!  Pokud  bych  sázel, pak nejspíše  na variantu,  že  během půlhodinky jedna  nebo  druhá strana práskne  dveřmi, kvůli naprosté  neslučitelnosti  postojů a  požadavků a  následně  vypukne  obrovská  interpretační  válka  o to, kdo krach zavinil. Protože  přesně  o tohle  se   zatím hraje! O toho,  komu  zůstane  Černý Petr kaziš…. no prostě  kazimíra!

Protože přesně  tohle  je momentálně  to  nejdůležitější  – dokázat  Trumpovi,  že  za pokračování  války a  za nesplnění  jeho aspirací, být za mírotvorce   a získat  tak Nobelovu  cenu  míru za ukončení ukrajinské  války může  ten  druhý!  A  na  toho  nechť  dopadne  Donieho  hněv a  další,  opravdu tvrdé  sankce, které  jej srazí  do prachu  mezinárodní  arény!

V podstatě  právě  drakonická  verze  americké  sankční eskalace vůči  Rusku  ve  formě  zavedení  tzv. sekundárních  cel,  jak  je  vymyslel dnes  asi největší  rusožrout  na planetě – senátor Lindsey Graham,  tedy že země, které by  od  Ruska  cokoliv  kupovaly,  zatížit  při  vývozech  do USA clem ve  výši 500%!  Což  by  samozřejmě jejich postavení na  americkém  trhu zničilo,  je  to, co by  rád  na Moskvu  hodil jak  Zelenský, tak jej podporující  váleční štváči  – Starmer, Tusk, Macron, Merz Leyenová a  další.

Tuhle  hrozbu  nelze  ani  náhodou  brát  na lehkou  váhu. A v podstatě  je  to  už  to poslední, co  ještě  vyjma  horké  války,  má  tzv. kolektivní Západ  ve  svém  protiruském  arzenálu. Puitn se  tomu  chce  přirozeně  vyhnout. A operuje  proto  velmi a  velmi opatrně. Žádné  silácké  výroky. Ani  on, ani  nikdo z  jeho okolí, s výjimkou  Medvěděva. To  je  ruský  zlý policajt.

Samozřejmě,  že  Zelenský a jeho klaka  jak ještě   během jednání  obou delegací, tak okamžitě po  jeho konci  pouštěli do světa  silná prohlášení,  že  jednání  jsou před  krachem, že krachují a nakonec , že zkrachovala. Samozřejmě  vinou  ruské  strany, která  tam poslala zcela  nedůstojnou  delegaci, vedenou jakýmsi  kremelským  vrátným,  jak  na ČRo Plus  konstatovali oba tamní  „specialisté“  na  Rusko -Dvořák a  Soukup za  vzájemného bujarého veselí. A okamžitě  Zelenský  a  evropští  rusožrouti , sedící společně  v  Tiraně , volali okamžitě  Trumpovi,  aby  s těmi zdrcujícími sankcemi na potrestání Putlera  okamžitě  začal, protože  Rusko předložilo  zcela  neakceptovatelné požadavky.

Jenže  Trump   nic!  Prostě  nic. Až v sobotu se ozval,  že nevidí důvod  k  zavádění  čehokoliv. Momentálně.  A podle  posledních zpráv se  chystá  kontakt  amerického a ruského prezidenta. Když  ne  rovnou osobní,  tak určitě  telefonický. A  brzo. Uvidíme, co bude následovat.

Ale  ještě  dlužím  odpověď  na otázku – jak hodnotit tu istanbulskou  schůzku?  Za mne osobně  úspěch. Hned  úspěchů  několik.

1- že  se vůbec uskutečnila, když  to  Zelenský a  jeho donátoři  tolikrát rozhodně  vyloučili!

2- že jednání  okamžitě  nezkolabovalo

3-že se obě strany  dohodly  na  dalším pokračování

4- že  se dohodly  na dosud  vůbec největší  výměně  zajatců 1000 : 1000.  Jakkoliv  Kyjev požadoval  tzv. všechny  za  všechny. Jak jinak – oprávněně  a nezištně. Ovšem jaksi pozapomněl dodat, že na jednoho zajatého  Rusa připadá  6-7 zajatých Ukrajinců…. Ale  my  víme, co  je  správně.

Já  si osobně  stanovil jako  benchmark ABSOLUTNÍHO  úspěchu  Istanbulu to, jestli  jednání  budou následně pokračovat  nebo nikoliv. Takže  za mne, v tuto chvíli -super!

Přidejte  k  tomu   celkově  2 000 šťastných  rodin…

Pár  slovy  je potřeba  popsat složení obou  delegací.  Ukrajina  tam poslala  o level  reprezentativnější  sestavu než  Kreml. To je  pravda. Ale  není  to nic proti ničemu. V  čele obou stáli proti sobě  staří známí  z dubna  2022-  za  Ukrajinu  ministr obrany  Umerov, tehdy  řadový  člen  týmu, a za  Rusko Medinskij, jenž  vedl  Rusy  i  před  3mi roky.  A zjevně  to mezi nimi  funguje. Dokonce do  té  míry, že  ačkoliv  Zelenský  plival oheň a  síru  na  žádný  výsledek, Umerov  si na  tiskovce  jednání a jeho výstupy  veřejně pochvaloval!!!  Zajímavé,  že?  A  Rusko je  zjevně  také  spokojené!  Opakuji  –  z mého pohledu  maximální  úspěch. Více prostě  bylo mimo jakoukoliv  realitu!  Ostatně  – nemyslím si  to jen  já, ale  i řad a dalších. Například  hlavní  politický analytik RAND  Corp.  -Samuel Charap. Který  doslova a  do písmene  zastává úplně  stejný  názor. Podotýkám, že od něj neopisuji!

A  to  i  kdyby  jednání  vedli  naprosto proti  zdravému  rozumu  – oba  prezidenti!  Takhle  totiž  takováhle  jednání  neprobíhají a nikdy neprobíhali. tedy kromě  bájí a pohádek. Standardní postup  při podobných procesech  je,  že  se  někde  v  hlubokém   stínu sejdou  vyjednavači  znepřátelených  stran a  to s  co nejnižší  oficiální  hodností, ale  vysokou mírou  důvěry  svých  vlád a  nikoliv  nejmenšími kompetencemi  a  nastartují  rozhovory. Pokud  ty k něčemu  vedou, jsou později nahraženi  vyššími  šaržemi.  A když  i teď  jednání  postupují žádoucím směrem, přizve  se řada  expertů /pořád  v hlubokém stínu a bez informování  veřejnosti/ a  takhle  je případná dohoda  dofinalizována. Až pak se o  tom  dozví veřejnost  a přijedou  nejvyšší  papaláši, aby  dohodu  před  kamerami,  s velkým humbukem podepsali. A  sklidí  slávu,  jen ovšem patří těm  neznámým  myším z hlubokého  stínu.   Zelenský  i Putin  tohle  dobře  vědí a  znají.  Jen ten první, který prohrává a jeho pozice  je  čím dál problematičtější, stejně  jako všech těch  Leyenových, Macronů a  Starmerů, potřebují  světla  ramp, aby  dál předváděli  svoje  silácké postoje.

Pojďme  nyní k onomu slavnému příměří,  na kterém, po totálním kotrmelci,  nyní tak rajtuje  jak  Zelenský,  tak  jeho  evropští podporovatelé.  Nahlas  vykřikují,  že  bez příměří  nemohou  být  jednání  o míru. A  západní a  zejména  tuzemský  mainstream  to po nich  tupě  opakují.

Nepodezírám  Starmera  ani  Macrona,  že  by  neznali  ani  moderní historii  vlastních  zemí. Starmer  to  jak  se britská  vláda  dobrala  ukončení  nejprve  války  na  Irském ostrově  před  vznikem  Irské  republiky  a po té, v 70.  letech ukončení  občanské  války  v Severním  Irsku. Vždycky  to začalo tajnými  jednáními,  za  naprosto pokračujících  bojů,  které  ustaly, až  když se  dosáhlo  dohod. Žádné příměří!  To  bylo  výsledkem  tajných  jednání, když se  střílelo. A ještě  lépe  to  ví  Macron. Jestli  tedy  disponuje  úplně nejzákladnějším povědomím  o  francouzsko  alžírské  válce. To  byl  dlouhý a  mimořádně  brutální konflikt, kdy  Francie  se nechtěla  vzdát  kontroly  na  Alžírskem, respektive  především na  tamním  plynem a  ropou.  Alžířané  zase  měli plné  zuby  nafoukaných, prolhaných a hrabivých  Frantíků.  Zdálo se,  že  válka  je  bez konce. Jenže  nebyla. Konec  přišel. Obě  strany  spolu  totiž, bez jakéhokoliv  příměří  jednaly  dlouhá léta  v Evianu.  Až  nakonec  dospěly  k míru. Totéž  platí o ukončení  války  ve  Vietnam, kde tajné  rozhovory  hostila  Paříž!   A příklad  poslední? No přece  Afghanistán! NATO  údajně přineslo TRVALOU  SVOBODU  do Afghu,  kde se, krom jiného  pod Kábulem bojovalo za Prahu,  ale  Trump  už  dávno tajně  zahájil  mírové  rozhovory  s vedením Talibanu. Aniž  by  o  tom se zmíniti ráčil svým  evropským spojencům!  A  po nějakém příměří  ani nevzdychl.

Příměří obvykle  NEFUNGUJE!  Stačí se  podívat  do Gazy, kde těch příměří mezi  Izraelem a  Hamasem už  bylo alespoň  5, ale  každé  vydrželo  jen  do té  doby, než se  Netanjahu  rozhodl,  že  s emu nehodí.  Totéž  platí pro Ukrajinu  a  podvodech jménem Minsk I a Minsk II.  Osobně vím jen o  jediném, jenž  funguje  dlouhodobě – na Korejském poloostrově.  Kde zastavilo  válku – drží  už  72 let.  Ale  také se vyjednávalo převážně  tajně. Vlastně  existuje ještě  jedno  – Mezi Ruskem a Japonskem. Tam také schází  mírová  smlouva a  funguje  ještě  déle. Nicméně  tam Japonsko v srpnu 1945 nemělo na  výběr.

Takže  závěr – kdo tvrdí,  že  nejprve  je potřeba  zavést  bezpodmínečné  příměří a pak začít  jednat, lže!  Jednoznačně  lže!  V drtivé  většině takových  situací  je  to naopak.

Proč  Zelenský a váleční  štváči  trvají  na  příměří?  Těch  důvodů  je hodně. Zkusím  vyjmenovat  alespoň  ty hlavní:

1- Trump  si  usmyslel, že  dosáhne  rychlého  výsledku. A věděl,  že  mírová  dohoda, vzhledem k pozici obou stran  je  obrovsky  zkomplikována. A on si předsevzal  rychlé  body. Takže  se umanul  na příměří. s tím, že  ta  smlouva  potom. Ovšem šlo  o  účet  bez  hostinského. Protože

2- pro  Rusko příměří  neřeší  vůbec  nic!  Válku  začalo jako poslední možnost, aby  zabránilo Ukrajině  vstoupit  do  NATO, aby  se na Ukrajině  rozmístily  jednotky  NATO a  jejich zbraně prvního  úderu,  aby ochránilo  ruskojazyčné obyvatelstvo  východní  Ukrajiny,  aby v Kyjevě  nemohly pokračovat  fanaticky protiruské  vlády, prostě  aby  se Ukrajina  nestala  trvalou  hrozbou pro existenci  Ruska. Příměří , navíc  bezpodmínečné,  nic  z  toho Moskvě  negarantuje!! Ani co by  se za nehet  vešlo. To,  že  Trump  nyní  říká, že  Ukrajina  se  vzdá  členství v  NATO  pro  mne platí. Nicméně jen do nástupu  jiného prezidenta. Rusko chce  trvalou  jistotu. Putin  tu  válku  začal proto, aby  naplnil  bezpečnostní  limity  Ruska. A  tu  válku  neskončí, dokud  se tak  nestane. To  by  měl chápat  každý, kdo neprodělal  lobotomii  mozku.  Odhaduji,  že  Rusko bude mít  na  mrtvých a těžce  zraněných  nejméně  500 000 ztrát. Tihle  mrtví a zranění  by se obětovali zbytečně, stejně jako obrovské ruské ekonomické ztráty, kdyby  Putin  kývl na ono  příměří, tak jak si ho maluje  Zelenský  a  evropský  Západ. Vše  by  snadno skončilo rozpadem  Ruska.

3- Navíc  jde o past  na Moskvu. Zavedení příměří  totiž  vůbec  neznamená  ZAHÁJENÍ  mírových  rozhovorů.  Ty  lze  pod  různými záminkami odkládat  do nekonečna. Stále  a stále. A ještě  snáze  ho lze porušovat  a následně z  toho obvinit  druhou  stranu. Však jsme nedávno  tohle  dvakrát na Ukrajině  zažili!  Jednou na  Velikonoce, jednou kolem 9.5. A  Ukrajina  tohle ovládá  mistrovsky. Viz Minsky!   Pokud  by  Moskva  následně  příměří ukončila  a  začala  znovu bojovat,  okamžitě  by  dostala  cejch toho, kdo si nepřeje  mír. Prostě  dokonalá past! Zejména, když  vezmeme  v úvahu

4- že  Kyjevu  se na  bojišti  hrubě  nedaří. Rusové  nedosahují  průlomů, ale  vytrvale postupují  každý  den. Berou  vesnici po vesnici a když  to  takhle půjde dál, fronta  jednou praskne. Pokud se  Rusko nezhroutí  dovnitř. Ukrajině  docházejí  lidé, Evropskému západu zbraně, které  lze  na frontu poslat.  Příměří by  se moc  hodilo  k  doplnění lidí, přeskupení formací, výstavbě opevnění a  akumulaci zbraní a zásob.  Moskvě  nic  takového netřeba!

Tohle  jsou  ty  nejhlavnější  důvody, proč  Zelenský, Starmer, Macron,  Leyenová, Tusk a  Merz tolik  řvou  o příměří a odmítají  rovnou mírové  rozhovory! Navíc jim to  dává za

5- možnost  snadno vmanévrovat  rusy  do pozice  kazimírů. Jak jsme  si již  vysvětlili. Neskonale  jednodušeji, než  když se nastartují opravdové mírové  rozhovory. Protože  ty jsou  definovány  cílem – podepsáním mírové  smlouvy. Ukrajinsko britsko  francouzské  příměří  není limitováno  vůbec ničím!

Za  mne  by  jediným, opakuji  JEDINÝM cílem všech  mělo být  nalezení  trvalého míru,  což předpokládá odstranění všeho, co  vedlo k  téhle  nesmyslné  válce. Jestliže  je  nyní pro kolektivní Západ  dělatelné  vyloučení účasti  v NATO, jak to,  že  to pro  něj  nepřicházelo v  úvahu  těsně před  vypuknutím  téhle  války?  Jestliže  dnes  už  i Zelenský prohlašuje,  že  nejspíš  nelze  vrátit  ztracená  území  silou a  USA  jsou ochotné  uznat  ruskou suverenitu  nad  Krymem  i  de jura a  ostatní  osazená  území  de  facto, proč  to nešlo v  závěru  roku  2021???? No protože  to změnila  situace  na bojišti!!!

Mimochodem,  Putinovi se povedl skvělý  taktický a při tom vrcholně  filigránský a ekvilibristický  tah ohledně  toho příměří.  Trumpovi  v praxi předvedl, jak s Ukrajinou  ne/funguje. Sám o  sobě  vyhlásil těsně po sobě  hned  dvě. Jedno na  Velikonce, druhé kolem 9.5.

Obě Zelenský  odmítl. Prý jedině  to 30ti denní. Žádné  kratší. To velikonoční  nakonec  odsouhlasil. To květnové  nikoliv, navíc  vyhrožoval, že  zaútočí 9.5.  na  Moskvu. Na  Moskvu  sice  nezaútočil,  ale  ani jedno Ukrajina  nedodržela. A  vždycky prohlašovala, že  za  tom odpovídá  Rusko, oni nic  oni se bránili. A  Západ  to papouškoval  dál. Slepě  a dementně.  Dejme  tomu, že  by to na  Velikonce  tak  bylo. Prostě podlý  krvelačný  Rusák! Však je známe!

Ale  proč  na  9,5. když  v Moskvě  šla  přehlídka a  Putin opravdu  stál  o to, aby  ji nic  nenarušilo?!!  Jak to,  že  si tuhle  otázku pokládám snad jen  já?  Ale  Trump  určitě  není hloupý, aby  si  toho také nevšiml. Jak  asi funguje příměří po  kyjevsku!

Jediným  řešením, jestli se  máme  garantovaně  vyhnout   peklu  jaderné  války  kvůli Ukrajině, je dosažení  skuteční mírové smlouvy.

Ale  to prý  není  možné protože  Rusko prý klade  zcela  nestydaté  požadavky!!! Protože  nechce  mír!  Sleduji  dění  kolem Ukrajiny mimořádně  důkladně. Takže  s plnou odpovědností prohlašuji,  že  Moskva požaduje  pořád  to samé.  A  to od  roku 2008!!!  Nikoliv  od  2022 či  2014!  Od  2008!  A  vždycky  signalizovala,  že členství  Ukrajiny  v  NATO  nebo existence  psychopaticky protiruského režimu  v Kyjevě povede  k  válce.  chápali  a  sdělovali  to  tak mnozí. Včetně  velvyslance  USA  v Moskvě  v  roce  2008 Williama  Burnse,  který se Bidena  stal ředitelem CIA. Ale  třeba  i  jeho  kolegy  v moskevském  velvyslanectví Matlocka. Rusko  jen  nyní  doplnilo  svoje představy  na základě  podvodu Merkel -Hollande a  územních zisků z  téhle  války . Nic  víc  nic  méně. A i  když  Stramer a  kumpáni  dělají,  že  nechápou a pohoršují  se  nad  ruskými požadavky, velmi dobře  chápou  jejich logiku. Ostatně, Zelenský a Ukrajina  se  ruským nárokům  snadno mohli  vyhnout. Kdyby  respektovali  závazky  z Minsků  nebo  kdyby  došla  úspěšného konce  už  skoro hotová  Istanbulská  dohoda z  dubna  2022. Která  Ukrajině zaručovala  většinu  toho, co  by  ráda  dnes!!!  Bez ztrát na  životech, bez zničené  země,  s  Rusy na hranicích  z  23.2.2022. Stačilo málo. Ovšem tehdy  to Západ, jenž nebyl připravený  na mír a  dnes prý  je připraven na okamžité příměří s  Kyjevem  neodstřelili.

Rusko nelze  k míru  donutit  silou. Rusko je  jaderná supervelmoc a tedy  chráněná  před jakoukoliv porážkou!  Tohle je  holý  fakt!  Jenže  Starmerové, Macroni a ti další a především Zelenský  hrají  o  svou elementární  budoucnost. Zelenský  o fyzické přežití,  ti  dva   cukroušové o  přežití politické. O  to, aby  zbytek  života  nemuseli  chodit  londýnskými resp. pařížskými kanály. Co  je proti jejich osobnímu údělu nějaká  ta  jaderná válčička.

Proto  příměří.  Ona  totiž mírová  jednání  jsou  snáze  kontrolovatelná a především  od  určitého  bodu už  nezvratná.  Jakmile  je  tento  bod  dosažen,  pak  doopravdy  skončí vypracováním a podepsáním mírové smlouvy.  S příměřím je  to  přesně  naopak. V čase  slábne, až se vyčerpá a  vede k nové  válce. Jak nám plasticky  ukazuje  Gaza. A na  to přesně  Zelenský,  Starmer  a jejich klika  hraje. A  cílem, jak už několikrát  řečeno, je  získat  Trumpa  na  svou stranu. Aby  zavedl  ta  drtivá  cla nebo  naopak  dupl  na Ukrajinu  nebo se  alespoň  stáhl z jednání a nechal, aby  si  to Zelenský s  Evropou na straně  jedné a  Ruskem na  té druhé,  vyřídili mezi sebou. Což  je pro  Ukrajinu  i  evropské  štváče  ten úplně nejhorší  scénář.

Na  úplný konec  jsem si nechal okomentování  to  Grahamova  nápadu na  zdrcující sekundární  cla  na ty , co  odmítají  bojkovat  obchod  s Ruskem.  Znovu  říkám  – zavedení  něčeho takového by skutečně  představovalo  těžkou  ránu  ruské ekonomice. Ovšem nikoliv  bez  rizik. Pro  ty co  by zavedli.  I kdyby  dosáhli absolutního úspěchu a  Moskvě  se její hospodářství  začalo  sypat před  očima,  co  by  se  asi tak v konci  stalo? Ptám se  vás. Nikoliv  svalovce  Grahama. Který  má  nejspíš  místo mozku  dlažební  kostku. Co  že  to  řekl kdysi Putin na  otázku některého z novinářů, zda  by  v kritické  situaci  sáhl po jaderném knoflíku?  Který  by  odstartoval  zničení planety?

Myslím, že  jej  cituji přesně  – na  co by  nám, Rusům,  byla planeta, když  by na ní  neexistovalo  Rusko? Ví  ten  nafoukaný  americký  hlupák  o  této  Putinově odpovědi. Říkám  znovu – tahle  je zbraň je nejspíše pro Moskvu  vrcholně  nebezpečná. Ale  jestli  zabere, pak se  to nebezpečí obrátí proti těm, co  to vymysleli!!! Žasnu  nad  idiocií  těch,  co  si ten nápad  veřejně pochvalují. Třeba  takového Saši  Vondry!

Je pravděpodobné,  že  by Trump  přes  zmíněné  riziko po  těch sekundárních clech  sáhnul?

Obávám se, že  ano.  A  teď dám  k lepšímu  to, čím se zaobírá  už  pár  dnů a  co poprvé  ode mne uslyšeli posluchači  Hodiny  vlka  v  pátek na  Slobodnom vysielači.

V  uplynulých  dvou  týdnech se  staly  v  americké  zahraniční politice  4 nečekané  události. Které  byly okomentovány  vždy  každá  zvlášť. Bez návaznosti  na  cokoliv  dalšího.  A už  vůbec ne  na  Ukrajinu.  Vyjmenuji  je:

1- dohoda  USA  a Hutiů  o  ukončení  vzájemného  nepřátelství. Trump  to prodal tak,  že  Hůtis  před ním kapitulovali,  což  není žádná pravda. Hůtiové  například  na Izrael  útočí s plnou  silou  dál. TAkže  žádná  kapitulace

2- zdá se, že  rozhovory  /samozřejmě  bez příměří Starmere!/,  mezi  Iránem a  USA  o nové tzv. jaderné  dohodě,  zdárně pokračují. I přes  stále platné a  dodržované protiiránské sankce – žádná  úleva  z  nich Starmere!  A  že  zbývá už  jen dohodnout , zda se  Irán  vzdá  veškerého obohacování Uranu, jak požadují  USA  nebo zda mu tato možnost zůstane  do  určitého procenta  zachována, jak požaduje  Teherán.  Ale  tihle  dva snad  ještě nikdy  si nestáli  tak  blízko.

3- úspěšná  završení  rozhovorů  mezi  USA  a Čínou  o  vzájemném  snížení  cel.

4- doslova  pompézní a  to  naprosto v nebývalém  rozsahu,  návštěva  Donald a Trumpa  v  ropných monarchiích  na  Arabském poloostrově – v Saudské  Arábii, Kataru  a Emirátech!  Kde to bylo samý  úsměv a  a  vzájemný  obdiv. S velkými  americkými investicemi  do  tamních ekonomik a se speciálním bonusem pro Saudy  – zrušením  amerických  sankcí  proti  Sýrii, kterou  vede  od  Asadova svržení  člověk, kterého Amerika  má  na seznamu  nejhledanějších  teroristů  světa  stále  za něj  nabízí  jednotkovou  odměnu  USD  10 000 000!

Jak  řečeno  – výsledky americké  zahraniční politiky  za poslední  dva  týdny. Události komentované  nezávisle  na  sobě  a už  vůbec  to nikdo nespojuje  s Ukrajinou.

Já  ano. Zkusme  si představit,  že  Trump  sáhne po nápadu Lindseye  Grahama  a  ty  sekundární  sankce přeci jen zavede, v rozhodnutí potrestat  Putina.

Položme  si  otázku,  za jakých předpokladů je lze  zavést a udržovat? Moje odpověď  zní  – minimálně  za  splnění těchto podmínek:

1- je nutné  zajistit  na  trhu  dostatek  ropy  a plynu. Pokud  vím, tak  když vynechám Spojené  státy, pak největšími ropnými producenty jsou:

Saudská  Arábie

Rusko

Irán

Venezuela.

Pokud  by  Rusku bylo znemožněno obchodovat na trhu s  ropou, vypukla  by ropná panika. Ceny okamžitě  explodují. A  držely  by  se  tak  hodně  dlouho. S poškozením západních ekonomik, včetně  té  americké.Protože  už  jsou  embargováni Irán a  Venezuela. Caracas  v izolaci  zůstane a  spíš  se  tato  vystupňuje. Rusko by  tam spadlo!

Pak  je  nutné  dostat k  udržení  cen  , zabránění  panice a katastrofickým  škodám na  západních  ekonomikách zajistit  náhradu  za  ruské  dodávky!

Což  zcela  dokonale  vysvětluje  náhlý  obrat  v  americko iránských jednáních,  ty pompézní Trumpovy  návštěvy v ropných monarchiích  Blízkého východu,  americké investice  tamtéž,  přivinutí  hledaného  teroristy  na  americkou  hruď , jakož  i odstranění  sankcí  vůči  dnes  těžce islamistické  Sýrii i  prudké  zhoršení  vztahů  mezi  Trumpem a Netanjahuem!!!!

Pouze  ropní  monarchové a Irán  nahradí svou  těžbou, která  by  šla  na trh,  ruské  výpadky!!!

Někdo  může  namítnout,  že  by  šlo  Rusko nechat  vykrvácet  přes  ropu stejným způsobem, jako  to  Amerika předvedla  v 80. létech, kdy se se Saudy  dohodla  na  nadprodukci a  tím sražení  cen , což  Rusko  neustálo.  Odpověď  je  jednoduchá  – to dnes není možné. Amerika se  stala největším světovým producentem. Ale  jen  díky  zavedení  metody  frakování  břidličných podloží.  Což  je  metoda  docela  nákladná.  Efektivní, ale  nákladná!   A  jestli si  dobře pamatuji.  začíná se vyplácet  až při ceně  min.50 USD  za  barrel. Kdy  tedy  USA  dnes  zkusily  totéž  co kolem roku 80.  zkolaboval  by její  ropný a plynárenský  sektor. Financovaný  na  dluh.  Čili  sekundární  cla potřebují  zahraniční  nadprodukci!!!  Jako náhradu  ruského  výpadku.

A jak  s tím souvisí  Hutiové a  Čína?

Ti první tak, že jde  o  to, aby  v případě  zavedení  té supersankkce vůči  Rusku, nezačali ostřelovat  tankery  plující  s  nákladem ropy  z Perského  zálivu  směrem k Suezu. Stačilo by  pár  zásahů a  hořících lodí  a opět  – vypukne  panika.

A  Čína?  Trump  velmi  dobře  ví, že  pokud  by  Čína  bojkotovala  americkou  supersankci,  může  si  jí i s  Grahamem,  strčit  libovolně  kam. A pokud  Čína a její  výnos podléhal  v USA  150%  cla , pak  už  pro Peking nehrálo sebemenší  roli,  jestli se  to zvedne  o  dalších  350%  nebo  ne. To  už  není  ani  směšné,  to  je  úlet.

Proto ten  bleskový  únik  na  30 procent!  S dalšími  vedlejšími benefity!  Jak pro USA , tak pro Čínu.

-americký  vývoz  do ČLR už  nebude  zatížen  125% , nýbrž jen  10%, takže američtí  exportéři  jsou  spokojeni, vrcholně

-čínská potřeba  a nutnost  dovážet  energie – ropu  a plyn, by  odblokováním  sankcí  vůči Iránu zůstala  vykryta  a  to  i  omezením ruských  dodávek!!

Sečtěno a podtrženo  samé úspěchy  sociální, omlouvám se  sankční  úspěchy!

Mně  to  vychází  jako Trumpova  předpříprava  na použití  té  supersankce.  Může  být,  že  slyším  trávu  růst a  hluboce se mýlím. Moc  často  se mi to nestává, asi jen  v  5%  mých odhadů, dlouhodobě.  A nic  se nepřeji víc, než  aby  to opravdu  byl  další omyl. Protože  bych s e zbavil  velké  noční můry  – že  to sekundární clo  zavede, Rusku se nepodaří ji obejít a dojde na jadernou  konfrontaci.  Jaderná supervelmoc  totiž  žádnou válku  neprohraje. Ani  když  je proti ní použita  supersankce!

Věřím,  že  v takovém případě  se všichni  Grahamové, Starmerové, Macroni, Leyenové Zelenští, Tuskové, merzové, Fialové, Rakušanové. Černochové,  Pekarové  Adamové, Vystrčilové a  jejich mediální poskoci  budou v  jaderném plameni, se  svými  blízkými smažit v  jaderném plameni  s blaženým  úsměvem  na  rtech za  sborového  zpěvu Roll  on The  Barrel  nebo  Long Way  to Tipperary