Přitom jsme pořád ještě naživu a ve spojení. Sdílejme. Pišme. Ptejme se. A hlavně – nemlčme.
Vidím to každý den. Záběry z Gazy, trosky domů v Libanonu, protesty ve Francii, hněv v Německu, hrozby z Ruska, stíhačky nad Čínou, jaderné hlavice v Perském zálivu. A u nás? Ticho. Nic. Zahrádky, hypotéky, fotky grilování na Facebooku a naděje, že to „nějak přejde“.
Jenže ono to nepřejde. Protože to, co sledujeme, už dávno není jen „nějaký konflikt na Blízkém východě“. To, co roste jako metastáza z globalizovaného těla, je tichá třetí světová válka. A kdo ještě spí, ten se možná brzy vzbudí pod sutinami.
Medveděv neútočí, Medveděv varuje
Dmitrij Medveděv není žádný mírotvůrce. Ale tenhle jeho seznam deseti bodů o „úspěších“ amerického bombardování Íránu? To není projev cynismu. To je pitva logiky války, která se nikdy nevede pro mír, ale pro moc.
Jaderná infrastruktura Íránu v podstatě přežila.
Výroba jaderných zbraní pokračuje.
Írán má nové spojence ochotné dodat hlavice.
Izrael je v panice.
USA se zapletly do další války.
Íránský režim posílil.
Kritici íránského vedení se sjednotili s režimem.
Trump – ten „mírový prezident“ – spustil další konflikt.
Svět je proti Americe a Izraeli.
Nobelovu cenu míru si může strčit tam, kam se slunce nedostane.
A tohle všechno říká bývalý prezident, který sám není žádný holubice. Ale něco ví o strategii a propagandě. A jestli má i cynik pravdu, pak je na čase, abychom se z cynismu konečně probudili.
Češi, kde jste?
Já nevím, na co čekáme. Až nám ta bomba spadne do obýváku? Až nám někdo přesměruje proud na tři hodiny denně a chleba bude za stovku? Protože tohle není přehánění. Už teď rostou ceny, mizí potravinová soběstačnost, armáda cvičí mobilizaci a do škol putují nové učebnice války a poslušnosti.
Ale Češi? Stále nic. Ticho. Ticho před čím? Před bouří? Nebo před tím největším selháním národa – lhostejností?
Já v tom sama nebudu a vy taky ne
Já vím, že mě slyšíte. Že někomu z vás už taky hoří koudel u zadku. Tak přestaňme šeptat a začněme křičet. Napište, sdílejte, mluvte se sousedy, poslouchejte, co vám média neřeknou. Neptejme se, jestli přijde válka. Ona už přišla. Jen má jiný kabát: informační, ekonomický, diplomatický, a sem tam i ten letecký.
Tak si sundejme klapky z očí, nastražme uši a otevřeme hubu. Protože ticho ještě nikdy žádnou válku nezastavilo. Jen ji nechalo růst.
Kde jsou naši protestující? Kde jsou naše otázky? Kde je vůbec nějaký zájem?
👉 Vláda mlčí.
👉 Média papouškují.
👉 A lidé… zírají do mobilu a svádí všechno na počasí.
Zatímco jinde hoří města a svět přepisuje mapy, my kupujeme brambory v akci a uklízíme sklep. Možná se někteří probudí, až jim spadne strop na hlavu, ale to už bude pozdě i na ten sklep.
Ticho před bouří? Nebo ticho slabých?
Tahle země už jednou spala v době, kdy svět hořel. Víme, jak to dopadlo.
Tentokrát to možná nebude okupace cizí armádou – ale okupace strachem, lhostejností a záměrným ohlupováním.
Přitom jsme pořád ještě naživu a ve spojení. Sdílejme. Pišme. Ptejme se. A hlavně – nemlčme.
Protože:
Dnes je poslední chvíle zazvonit na poplach.
Zítra už nebude na co zvonit.
🟠 Sdílejte volně, šiřte, kopírujte. Ať se pravda šíří rychleji než rozkazy generálů.





