Proslulý silák a československý Němec s pseudonymem Milo Barus. Zvítězil ve vůbec první světové soutěži o nejsilnějšího muže světa, konané v Paříži roku 1930. Byť svou vlast proslavil za hranicemi, byl zcela vysunut z prvorepublikových dějin a dnes je v Čechách prakticky zapomenut.
Vlastním jménem Emil Bahr (1906-1977), pocházel ze Staré Červené Vody na Jesenicku, rodiny zaměstnance železnic. Brzy se ale i s rodiči přestěhoval do Vidnavy a začal se učit mlynářem. Již v osmnácti letech zápasil v ringu a předváděl silácké kousky. V roce 1926 byl odveden do armády a sloužil na východním Slovensku. Po dvou letech se vrátil do civilu a začal působit pod pseudonymem Milo Barus. Spolu s dalšími siláky vystupoval v Evropě i v zámoří. V roce 1930 dostal pozvánku k soutěži o nejsilnějšího muže světa. V Paříži zastupoval Československo a během tří dnů porazil 42 soutěžících ze 16 zemí. Titul pak ještě pětkrát za sebou obhájil, naposledy v roce 1935 v New Yorku.
V Buenos Aires předvedl poprvé jeden ze svých nejslavnějších kousků, když vzal na svá záda koně a vystoupal s ním na vrchol sedmimetrového žebříku. Dalším oblíbeným číslem Mila Baruse bylo číslo, při němž visící hlavou dolů udržel v zubech na řetězu desku s klavírem a pěti hudebníky. V jiném zdokumentovaném čísle dokázal nadzvednout tramvaj z kolejí.
Roku 1935 přišel při vystoupení v New Yorku o všechny přední zuby a utržil další zranění. Osm týdnů strávil v nemocnici, načež se vrátil do Evropy. Při vystoupení na olympiádě v Německu v roce 1936, byl zatčen nacisty a odsouzen za vlastizradu na pět let do vězení. Přitom se jednalo o světoznámého československého občana (!) Není zcela jisté, čím si nacisty pohněval, ale některé zdroje uvádějí, že byl členem v německé organizaci “Revoluční socialisté”, která údajně aktivně bojovala proti Henleinově Sudetoněmecké straně. Jisté je, že byl výrazně levicově zaměřeným antifašistou.
Milo Barus byl odsouzen lidovým soudem pod vedením dr. Springemanna a trest si odpykal ve čtyřech věznicích. V roce 1941 byl propuštěn a vrátil se do Vidnavy, kde žil pod policejním dohledem. Pracoval jako brusič kamene a oženil se s vdovou, čímž vyženil dvě děti. Na konci války získal funkci v polovojenské správě města a pomáhal s identifikací nacistů. Byť jako antifašista nebyl odsunut z Československa, vzhledem k protiněmeckým náladám v zemi, rozhodl se připojit k poslednímu transportu do Německa. Kvůli neshodám s ostatními vyhnanci v Bavorsku, roku 1952 uprchl do NDR. Po krátkém zatčení a věznění se stal i zde celebritou a dál vystupoval. V sedmdesáti letech požádal úřady o povolení k návratu do Bavorska. Bylo mu vyhověno a poslední rok života strávil v bavorském Altöttingu.
Zdroj obrázku Muscle Fitness
