Aby bylo jasno – nechci shazovat mladé jako takové. TikTok je jen nástroj. Kladivem můžeš zatlouct hřebík, nebo někoho praštit do hlavy.
Úvaha z frontové linie reality, kde lajky nahrazují soudnost.
Dívám se kolem sebe a říkám si, jestli dřív přiletí hypersonická střela, nebo generace „swipe-up“ konečně pochopí, že se svět neřídí podle trendů a filtrů. Možná je to ale jedno, protože až to bouchne, většina si toho všimne až ve chvíli, kdy to přeruší Wi-Fi.
Ano, mluvím o TikToku. O tom nekonečném proudu krátkých videí, kde se lidé učí vařit z tatarky a lentilek, tancují jako idioti na píseň z roku 2007, nebo se s vážnou tváří dělí o „lifehacky“, které by středověký člověk označil za známky mentální slabosti. Mnozí z těch, kdo tam tráví desítky minut denně, by si bez nápovědy Google neporadili ani s vlastní občankou.
Realita? Nezájem. To je moc dlouhý.
Zkus mluvit s průměrným dvacátníkem o tom, co se děje na Ukrajině, jak funguje rozpočet státu, nebo proč Fialova vláda rozdává peníze z půjček, které bude splácet jejich generace. Oči se zamlží. Pokud to není v tanci nebo meme formě, je to moc složitý, moc dlouhý, moc nudný.
Ale pozor – nemluvím o všech. Jsou výjimky. Mladí lidé, kteří přemýšlí, čtou, angažují se. Jenže jsou jako kytky v betonové dlažbě – krásné, ale ohrožené. A bohužel, hlasité blbosti přehluší i to nejchytřejší slovo, obzvlášť když má hezký obličej a algoritmus v zádech.
Tohle není kritika mládeže, ale systému
Aby bylo jasno – nechci shazovat mladé jako takové. TikTok je jen nástroj. Kladivem můžeš zatlouct hřebík, nebo někoho praštit do hlavy. A TikTokem můžeš šířit vzdělání i debilitu. Jenže co udělá většina, když algoritmus upřednostní jednoduchou, rychlou, emočně nabitou hovadinu před informací, která bolí mozek? No co asi.
A mezitím se tam venku dějí věci.
NATO stupňuje rétoriku, Ukrajina krvácí, Taiwan se připravuje na válku. Izrael málem spadl do občanské války. A v Praze se řeší, kdo měl větší výstřih na koncertě.
Až přijde krize, kdo bude vést?
Když naše generace padne – což jednou přijde, ať už kvůli stáří nebo kvůli tomu, že někdo přestřihne tenký drát reality – kdo převezme otěže? Kdo se postaví do čela? Kluk, co ví, kolik má influencerka v Dubaji sledujících? Nebo holka, co točí video o tom, jak je depresivní, protože jí nedorazilo avokádo včas?
Jestli někdo věří, že se dá civilizace vést přes Instagram stories, tak ať si připraví filtr i na radioaktivní spad. Protože ten den možná nebude trending, ale bude reálný.
Co s tím?
Chci doufat, že se to dá ještě zvrátit. Že vzdělání, rozhovor, smysluplné debaty a kritické myšlení nejsou mrtvé. Ale je to boj. Boj s algoritmy, s pohodlím, s hlukem moderní doby. Je třeba mluvit s mladými, dávat jim prostor, ale i nastavovat zrcadlo. Jinak jednoho dne zazvoní siréna, a místo úkrytu si někdo začne dělat selfie.
A to bude konec. Ne s výbuchem. Ale s TikTokem.
