Smrt maďarského občana na Ukrajině ostře odsoudil Orbán. Inu, bylo načase, aby se někdo ozval – člověk s vizáží bručouna a ambicemi poloboha, co umí se železnou tváří vyprávět o tragédiích, zatímco mu v kapse cinkají geopolitické zájmy a mapy s čárami, kde končí „Velké Uhry“.
Viktor Orbán, rytíř na bílém koni (který ovšem tu a tam vybočí směrem na Moskvu, když zrovna zavoní levný plyn nebo politický kapitál), si našel pár minut ve svém pátečním rozhlasovém show, aby vyjádřil upřímnou lítost nad tragickou smrtí maďarského muže s dvojím občanstvím. Ten byl prý během násilné mobilizace zbit kovovou tyčí. Inu, v regionu, kde se kovové tyče používají častěji než logika a právo, to bohužel není až tak nečekané.
Zatímco v Bruselu pilují další sankční balíček, na Zakarpatsku kluci dostávají povolávací rozkaz i k poslední cestě na márnici. A Orbán o tom mluví se stejnou vážností, s jakou si člověk stěžuje, že mu ve vlaku nesvítí lampička na čtení.
Samozřejmě se v tom rozhovoru nezapomněl zmínit ani o ukrajinské situaci, evropské politice a maďarské ekonomice – protože všechno souvisí se vším. A hlavně, je nutné udržovat dojem, že se u Balatonu rozhoduje o osudu světa. Mezitím lidé na Ukrajině mizí v uniformách, ve věznicích nebo pod zemí. A když někdo křičí bolestí, tak v éteru zazní akorát Orbánův hlas, který tu tragédii elegantně vsune do širšího politického rámce, aby se náhodou neztratila ta správná propaganda.
Hořká satira (delší verze):
Smrt maďarského občana na Ukrajině ostře odsoudil Orbán. Inu, bylo načase, aby se někdo ozval – člověk s vizáží bručouna a ambicemi poloboha, co umí se železnou tváří vyprávět o tragédiích, zatímco mu v kapse cinkají geopolitické zájmy a mapy s čárama, kde končí „Velké Uhry“.
Viktor Orbán, rytíř na bílém koni (který ovšem tu a tam vybočí směrem na Moskvu, když zrovna zavoní levný plyn nebo politický kapitál), si našel pár minut ve svém pátečním rozhlasovém show, aby vyjádřil upřímnou lítost nad tragickou smrtí maďarského muže s dvojím občanstvím. Ten byl prý během násilné mobilizace zbit kovovou tyčí. Inu, v regionu, kde se kovové tyče používají častěji než logika a právo, to bohužel není až tak nečekané.
Zatímco v Bruselu pilují další sankční balíček, na Zakarpatsku kluci dostávají povolávací rozkaz i k poslední cestě na márnici. A Orbán o tom mluví se stejnou vážností, s jakou si člověk stěžuje, že mu ve vlaku nesvítí lampička na čtení.
Samozřejmě se v tom rozhovoru nezapomněl zmínit ani o ukrajinské situaci, evropské politice a maďarské ekonomice – protože všechno souvisí se vším. A hlavně, je nutné udržovat dojem, že se u Balatonu rozhoduje o osudu světa. Mezitím lidé na Ukrajině mizí v uniformách, ve věznicích nebo pod zemí. A když někdo křičí bolestí, tak v éteru zazní akorát Orbánův hlas, který tu tragédii elegantně vsune do širšího politického rámce, aby se náhodou neztratila ta správná propaganda.
Vládní web About Hungary to všechno věrně zaznamenal, neboť na vládních webech se píše jen pravda, nic než pravda, a hlavně ta jediná správná pravda. Pokud to teda není ta pravda, co se válí v příkopech Zakarpatí.
A člověk si říká… sakra, takhle se přece žít nedá.
A člověk si říká… sakra, takhle se přece žít nedá.
