Jméno Eric Zemmour není u nás příliš známé. Tedy pokud nejste specialistou na Francii a tamní dění. Já jej poprvé zaregistroval v posledních prezidentských volbách, kdy po vypadnutí v I. kole následně vyzval k podpoře Marin Le Pen ve finále. Což sice bylo fajn, ale bohužel málo. Tehdy mne začal zajímat, co to je za ptáčka. Wikipedie mi k tomu nestačila. Tam se dozvíte tohle:
Éric Zemmour ([eʁik zemuʁ]; je francouzský novinář a spisovatel. Je znám pro své krajně pravicové názory[1] i ostrou kritiku islámu.[2][3] V prosinci 2021 se stal předsedou strany Reconquête.
Takže jsem si tehdy vyhledal pár jeho krátkých textů, abych věděl. Kdosi mi poslal link na pro mne neznámý francouzský web Valeuractuelles. com, že prý je tam něco, co mne bude zajímat. Měl pravdu.ten web se Zemourem uskutečnil rozhovor o problémech současné Francie, z kterého mi lezly oči z důlků. tady to je:
Eric Zemmour : « La guerre civile a déjà commencé »
podle překladače
Eric Zemmour: „Občanská válka už začala“
Malá Mélanie ubodána k smrti na základní škole, Benoît zavražděn v Daxu, vražda Éliase, nepokoje po vítězství PSG, ty z roku 2023… Co se děje ve Francii?
Eric Zemmour. Pierre Drieu la Rochelle na konci své knihy Le Feu follet píše: „Nastal čas na důsledky a nenapravitelné škody.“ A to napsal ve 30. letech 20. století. Zbytek známe. Všechny chyby, zbabělost a slepota francouzských vůdců v meziválečném období byly draze zaplaceny debaklem v roce 1940.
Za všechny chyby, zbabělost a slepotu našich vůdců za posledních padesát let se teď platí draze. Francie se stále více podobá světu, který popsal Thomas Hobbes před vznikem státu, „války všech proti všem“.
Zaznamenala média všechno, co se stalo po vítězství PSG?
France Inter o tom mluvila tři minuty, CNews a Europe 1 tomu věnovaly hodiny. Právě zde vidíme důležitost a užitečnost mediální skupiny, kterou vytvořil Vincent Bolloré. Nezajišťuje ideologické vítězství pravice, je protiváhou nezpochybnitelné hegemonie levicového narativu. Proto ji levice odsuzuje. Tito velcí demokraté nesnesou, aby byli sebeméně zpochybňováni .
Usmívám se, když v Paříži na billboardech vidím reklamu France Info: „Informace není názor.“ Ve skutečnosti je informace jen názor. Demokracie nespočívá v jejím popírání nebo vnucování vlastního názoru na úkor ostatních jejich démonizací.
Levice tvrdí, že je na straně informací, a pravici odmítá jako stranu názoru. To je obvyklá arogance tábora dobra. Tito lidé nediskutují, nehádají se; jsou to kněží, kteří kážou a exkomunikují.
Jaká roli hraje imigrace v násilí, které prostupuje naší společností?
Často říkám, že imigrace nic nezpůsobuje, spíše všechno zhoršuje. Byl to komplexní školský systém a výukové metody pedagogů, které školský systém zničily, ale masivní imigrace lidí z arabsko-muslimských zemí, z nichž většina rodičů má velmi malý kulturní kapitál a tlumené nepřátelství k francouzské kultuře, značně urychlila propad úrovně školství a růstu násilí.
Byl to 35hodinový pracovní týden a byrokracie, které nemocnice dezorganizovaly, ale neomezený a bezplatný přístup k celé Africe zahltil a potopil francouzský nemocniční systém, který byl ještě před dvaceti pěti lety uznáván jako nejlepší na světě.
Pokud jde o násilí, je to ještě horší. Abychom pochopili, co se s námi děje, musíme se seznámit s konceptem Norberta Eliase o „civilizačním procesu “, který Emmanuel Macron před pár měsíci skutečně zmínil, ale podle mého názoru chybně. Co k tomu říká tento velký německý sociolog? Že Francie, její církev a její králové se v průběhu staletí proměnili z velkých pánů, lupičů a zhýralců v kultivované a zdvořilé dvořany skrze sebeovládání svých vášní, impulsů a emocí.
Buržoazie postupem času napodobovala šlechtu a lid napodoboval buržoazii. A celá Evropa napodobovala Francouze. Evropa, ne svět.
Na druhé straně Středozemního moře, v arabsko-muslimské civilizaci, tento proces popsaný Norbertem Eliasem nikdy nebyl realizován a vášně, impulsy a emoce byly i nadále potlačovány následnou, nelítostnou a brutální represí.
Když se lidé, kteří se naučili ovládat sami sebe, ocitnou na stejné půdě v kontaktu s těmi, kteří očekávají nelítostnou a brutální represi, která nikdy nepřijde, je to pro ty druhé „pampa“, kde se lidé, kteří prošli Eliasovým procesem civilizace, stávají kořistí, vůči které je dovoleno vše.
Bruno Retailleau používá termín „barbaři“ . Jaký termín byste použili vy?
„ Barbaři“ ano, protože neprošli procesem civilizace, který jsem popsal. Ale ve smyslu „barbarů“, jak se říkalo v 17. století, kdy se tak označovali piráti, kteří přišli z Alžíru nebo Tunisu, aby prohledali francouzské pobřeží a získali zde rukojmí, kořist a otroky. To je význam slavné věty z Molièrovy hry: „Ale co měl dělat v této galeji?“ Alespoň tehdy se aspoň barbaři vrátili domů, jakmile byl jejich zločin dokonaný.
Dnes je jejich domov naším, protože naše elity měly geniální nápad zničit právě ty hranice , které nás oddělovaly od této cizí a nepřátelské civilizace, aby jim jejich oběti naservírovaly přímo pod nos. Protože co dělají tito mladí arabští muslimové, kteří kradou, drancují, ničí, znásilňují, kdykoli mohou, jestliže neobnovují zvyky svých předků? „Mrtví vládnou živým ,“ jak řekl Auguste Comte.
Část populace se zdá být „divoce lhostejná“ ke smrti druhých, abychom si vypůjčili výraz od esejistky Thérèse Delpechové; jak můžeme tomuto jevu porozumět?
Velmi mě zajímají všechny vědecké analýzy, které ukazují psychologické důsledky konzumu, závislosti na obrazovce a nutkavé netrpělivosti našeho infantilního krále, kterému nikdy mladá generace neřekla NE. ne, u mladých lidí. Všiml jsem si, že Emmanuel Macron má tento druh analýz rád. Jsem si vědom velmi výstižného výroku Hannah Arendtové: „Každá generace dětí je jako barbarská invaze, kterou mají dospělí za úkol civilizovat.“
Nepopírám existenci zla v člověku, bez ohledu na éru, původ nebo zemi. Každá éra a každá civilizace se pokoušela najít vysvětlení pro zlo. Byl to prvotní hřích nebo sociální bída.
Teď je to konzumerismus, videohry nebo duševní zdraví. Jediným problémem těchto velmi rafinovaných teorií je existence zemí jako Japonsko, Jižní Korea, Polsko nebo Maďarsko, kde technologické, ekonomické a dokonce i amerikanizované morální podmínky nezpůsobily ani menší zmatek, ale kde jsou ulice klidné a věznice prázdné.
Věřím, že ve vědě se říká, že jediný kontrapříklad zničí hypotézu. Všechny tyto země mají společné to, že mají etnicky a kulturně homogenní populaci.
Je třeba znovu zopakovat, že i když je to únavné, tato „lhostejnost“ ke smrti druhých je většinou pozorována – samozřejmě existují výjimky, ale potvrzují pravidlo – je tomu tak u mladých lidí z arabsko-muslimské imigrace, k úžasu dětských psychiatrů, zejména pokud jsou jejich oběťmi „gwerové“ , jak říkají, Francouzům.
Je třeba si uvědomit, že ve světle islámského práva si lidé nejsou rovni, že vražda muslima nemá hodnotu vraždy dhimmiho , tedy křesťana nebo Žida, který má tu smůlu, že trpí vždy oprávněným hněvem následovníka Alláha, neboť sám Mohamed, „krásný vzor“ , jak se praví v Koránu, neváhal masakrovat židovské a křesťanské kmeny.
Ztrácíme, nebo už jsme ztratili, kontrolu nad bezpečnostní situací?
Už dávno jsme nad tím ztratili kontrolu. A to z velmi prostého důvodu, který lze shrnout jedním slovem: spravedlnost. Od 70. let 20. století dva katastrofální skutky učinily soudní systém nezpůsobilým chránit francouzský lid.
Prvním je ideologie, kterou nese Magistrátní unie , ale která pronikla do myslí světa soudnictví, daleko za hranicemi členů unie, a která z delikventa nebo zločince, zejména pokud je produktem imigrace, dělá oběť, kterou je třeba chránit, ať už jsou jeho provinění jakákoli. To je význam fráze žalobce u Kasačního soudu, který po násilí večer v den zápasu PSG a emocích vyvolaných nedostatečností trestů prohlásil: „Existuje mezera mezi fakty viděnými v televizi a realitou.“ Myslel tím, že mladí výtržníci nebyli vinni, protože byli ontologicky oběťmi systémového rasismu Francouzů a chudoby.
Jiný státní zástupce se ve stejném týdnu vyjádřil v jiném médiu s názvem „Moje trestní politika “. Naivně se věřilo, že soudci vykonávají spravedlnost jménem francouzského lidu a že státní zástupci podléhají hierarchické autoritě ministra spravedlnosti.
Spravedlnost, která je ústavně pouze „autoritou“ , se stala nejvyšší mocí, která se vnucuje těm dvěma dalším. Je to politik, který se dostal do čelistí soudního vlka ratifikací četných mezinárodních úmluv, které soudcům umožňují interpretovat víceméně nejasné texty, aby vnucovali svou ideologii lidských práv a obranu menšin ostatním lidem a jejich politickým zástupcům, kteří si nemohou nijak pomoct. Toto je právě definice „tohoto státního převratu soudců“ , o kterém jsem se zmínil v jedné ze svých knih, téměř před třiceti lety.
Je proto nutné znovu vyvážit pravomoci na úkor soudnictví, které na sebe vzalo příliš mnoho úkolů. Jinak budeme trpět tyranií soudců, které se už Montesquieu obával. Generál de Gaulle, předvídajíc tento neblahý vývoj, odmítl ratifikovat Evropskou úmluvu o lidských právech. Jeho nástupci se tímto moudrým varováním neřídili.
Abychom znovu získali kontrolu nad bezpečností, musíme znovu získat kontrolu nad justicí. Abychom toho dosáhli, musíme donutit soudce, aby se vzdali této ideologie zaměřené na oběť a sociální ideologie, a to prostřednictvím skutečných minimálních trestů, zrušení funkce soudce, který vynáší rozsudky, a především změnami v náboru a vzdělávání soudců. Soudci se také musí znovu stát „mluvčím zákona “, jak řekl Montesquieu.
Proto musíme revidovat článek 55 Ústavy, který stanoví, že „ mezinárodní smlouvy jsou nadřazeny zákonům“, a to přidáním výjimky pro „pozdější zákony“. To znamená, že bychom lidu nebo jeho zástupcům umožnili prostřednictvím referenda nebo v parlamentu schválit zákon, který by byl v rozporu se smlouvou nebo mezinárodní úmluvou. Zkrátka, ať se lid opět stane suverénním.
Naše civilizace je založena na zapomínání na své antropologické pravdy. Jsme k nim postupně vraceni.
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Zemour je ve Francii persona non grata! Ale ptám se – neříkejte mi jaký Zemour je, nýbrž to, jestli skutkový stav, jenž popisuje takový je či není! Je ve Francii násilí a zejména migrační násilí a antikultura mogrnatů problémem nebo není! Byly po západe PSG skutečně v ulicích velké nepokoje? Zhroutil nebo nezhroutil se francouzský zdravotnický systém, panuje ve Francii soudcokracie?
A nechci žádné dlouhé litanie a vysvětlování. Jen čisté ano či ne!
Pokud mohu soudit, podle toho, co Zemmour komunikuje ohledně zavedené praxe francouzských soudů a jejich ideového nastavení a porovnám s tím, kam se vyvíjí české soudnictví, musím s ním rozhodně souhlasit! Protože už delší čas, například zrušení vypsání předčasných voleb po pádu Topolánka a řada posledních výroků Baxova Ústavního soudu dokonale Zemmoura potvrzují. I v Česku máme co do činění stále více se soudcokracií než s demokracií.
A to ostatní? Nedávno Kosa převzala texty a grafy z německého portálu Messerinzidenz.de. A tamní data podporují víc než jasně Zemmourovy vývody. O násilí, resp. migrantském násilí. Kdepak jsou dnes ti, co tvrdili, že migranti nás kulturně i jinak obohatí a že je máme přijímat a přijímat. Nějak je nevidím….. Někam se schovali. Protože je před volbami. To pak dokonce i pravdomluvier a jeho Obludárium se svou hodnotovou politikou chtějí teď vůči migrantům a migraci – tedy kulturnímu obohacování a dokonce snad proti migračnímu paktu, který za nás podepsali, se jaksi trochu vymezovat… NA což ovšem zapomenou vteřinu po skončení hlasování.
Zemmour popisuje, co jsme si ZATÍM ušetřili. Ovšem také to, co nás díky hodnotové politice a sdílení úžasných evropských hodnot nejspíš v řádu několika málo let – nevyhnutelně čeká!
