PETR VLK
Který titul byste si vybrali, kdyby se vás někdo zeptal na ten úplně největšího a nejtradičnějšího reprezentanta západního mediálního mainstreamu?
Washingtom Post, NYT, Frankfurter Allgemeine, Süddeutsche Zeitung, Le Monde, Le Figaro, Neuer Zürcher Zeitung, Der Standard, El Pais, The Telegraph, Guardian, CNN, BBC, ARD, WSJ, Financial Times, The Economist, Handelsblatt, Reiters, Bloomberg?
Jistě, neudělali byste chybu s žádnou položkou v tomto seznamu. Nicméně já bych ukázal na britské The Times.
Za mne svatý, nedotknutelný grál kolektivně západní žurnalistiky!!!
Odbočím, Kosa už hodně dlouho bije na poplach kvůli rozvratu kolektivně západního řádu, který dlouhodobě řídí neschopná neschopný papaplášský management napříč zejména evropskými státy, dnes s bez/mozkovým centrem v Bruseli. Za uplynulých 20 let tahle toxická kombinace hlouposti, prázdného pozérství, nadbíhání módním trendům, nastolovaných mediokracií a různými nevládkami, nedokázala vyřešit žádný akutní problém našeho světa. Ale přidala k nim řadu umělých, které se tím pádem reálnými staly.
To je prostý, denně jasně viditelný fakt. Tak viditelný , že už ho objevil kompletně západní mainstream. Omlouvám se – kompletně nikoliv – ten český ještě ne!! Naprosto ne. S čestnou výjimkou Echa24.cz a občas Lidovek.
Kdyby ano, nemohl by v tomhle těsně předvolebním čase ten český informační vždycky a jedině správný mediální blok mlátit do bubnu té nejhrubší politické demagogie jako šílený, aby podpořil Fialu a jeho Obludárium, které tuhle nešťastnou zemi huntuje už čtyři roky.
Fiala tvrdí, že jde o všechno a že buď půjdeme na východ k Putinovi nebo s ním a jeho obludami na Západ. Ano, o všechno jde Fialovi a obludám! O tak parádní koryta, doprovázená povinným poníženým předklonem všech přisluhujících už do smrti nezavadí. Rád věřím.
Ale na jaký Západ nás to chtějí vést? Na ten, co je v totálním rozpadu, jak si přečtete v dnešním dvoučísle, věnovaném tomu, co o liberálním řádu a jeho rozvalu v Británii píší právě v Timesech a The Telegraphu? Nejspíš ano, protože britská demokracie byla vždycky dávána za vzor! A Timesy si dovolí napsat, že praská ve švech a zapáchá? A Telegraph, že nacionalista Farage doslova drtí veškerou politickou konkurenci? Ale přečtěte si to sami! Tady je text z The Times
Western liberalism is slowly turning rotten
podle překladače
Západní liberalismus pomalu hnije
Dobrou zprávou je, že téměř žádný ze zjevných problémů, které zemi/Británii -pozn.vlk/ trápí, není specifický jen pro ni. Špatnou zprávou je, že ve velké části západního světa se politika stala dysfunkční a neefektivní. Místní specifika krize se liší spíše stupněm než druhem, ale dohromady vedou k neradostnému závěru: velký poválečný systém, založený na liberální demokracii, se hroutí.
Důkazy o tom jsou snadno dostupné téměř všude. Spojené státy v současné době procházejí kritickými testy samotných základů Unie. Možná přežijí Trumpovu éru, ale ne bez značných ztrát. V Kanadě mezitím státem schválená a urychlená eutanazie každoročně způsobuje narůstající počet úmrtí.
V Británii někteří zastánci eutanazie poukazují na to, jak by mohla pomoci snížit populaci nebo alespoň snížit náklady na Národní zdravotní službu. Je těžké nedojít k závěru, že na tom všem je něco dekadentního: společnost, která si tak snadno zahrává s lidským životem, je náchylná k nezodpovědnosti i v jiných oblastech politiky.
Evropa ale stále umírá – doslova. Průměrný věk v Itálii je 49 let a pracovní síla v mnoha zemích jižní a východní Evropy se v příštích 20 letech zmenší až o 20 %. Kontinent se mění v domov důchodců.
Stále méně pracujících občanů musí podporovat stále rostoucí počet nepracujících obyvatel. V Německu tvoří výdaje na sociální zabezpečení téměř 30 % HDP; ve Francii rezignoval premiér právě proto, že veřejnost odmítla zvýšení věku odchodu do důchodu na 64 let.
Neudržitelnost této situace je zřejmá všem, přesto je nevyléčitelná. Některá řešení jsou v současnosti nemožná. Imigrace je jakousi krevní transfuzí pro umírající společnosti, ale masová migrace je politicky toxická a vyskytuje se všude.
Pomalý úpadek je pohodlnější. Ale vzhledem k tomu, že hrozí, že uvalí další zátěž na již tak smolařskou mladší generaci, nemělo by být překvapeno, když se mladí lidé bouří proti erodujícímu sociálnědemokratickému konsensu, který jsou údajně povinni financovat, aniž by z něj v budoucnu sami měli prospěch.
Zde si můžeme všimnout, že i zastánci členství Británie v EU uznávají, že relativní úpadek Evropy byl nejstřízlivějším argumentem pro Brexit. Úspěch „globální Británie“ bohužel závisel na tom, zda naše politická třída přijme hyperglobalizaci, a to právě v době, kdy se k ní voliči téměř všude obraceli zády. Neexistoval žádný přesvědčivý důvod se domnívat, že se lidé ze Sunderlandu chtějí stát Singapurem na Wearu – a tak se i stalo.
Paradoxně se někdy zdá, jako by konečné vítězství liberální demokracie vytvářelo podmínky pro její vlastní zánik. Politika je série zorganizovaných kompromisů. Každý dostane svůj kus koláče, ale nikdo nedostane tolik, kolik chce. V určitém okamžiku se však příliš mnoho dobrého může stát posledním příliš. Kontrolní mechanismy jsou nezbytnou obranou, ale dovedeny do extrémů se stávají prostředkem k potlačení jakékoli aktivity.
Proč nemůžeme nic postavit? Proč nemůžeme vyřešit problém nelegální imigrace? Částečně proto, že jsme vytvořili systémy, které jsou navrženy tak, aby mařily rychlé rozhodování a rozhodná jednání. To se rozšiřuje i na další oblasti politiky. Vůle lidu omezuje politiky všude a lidé se brání jak zvyšování daní, tak snižování výdajů. Výsledkem je jakási exekutivní zácpa. „Rádi bychom to udělali,“ říkají vůdci, „ale nemůžeme.“
Není divu, že v celé Evropě rostou strany slibující jednodušší, jasnější a rozhodnější politiku. Střed je téměř všude na ústupu. Lze pochopit přitažlivost diagnózy, kterou nabízejí strany krajní pravice a krajní levice, i když je člověk skeptický k řešením, která nabízejí.
Zápach zapomenutých starých lekcí je někdy nesnesitelný. Vygooglujte si to a najdete malé oživení hitlerismu i stalinismu. I když za to mohou pošetilí mladí lidé, kteří šokujícím způsobem pokoušejí o posouzení hranic, celkový trend vyvolává mnohem vážnější obavy.
Stará tabu ztrácejí svou moc. Miliony lidí slýchají názor, že Churchill byl buřič a že Hitlerův zdravý rozum byl podceňován. Revizionismus je často prospěšný, ale někdy je změna postoje primárně a jedinečně toxická.
Instituce onoho poválečného konsensu také hnijí. Organizace spojených národů už přežila svou užitečnost a na Západě se stará spojenectví rozpadají bez jakýchkoli známek náhrady. Slábnoucí závazek USA k evropské bezpečnosti – ztráta, která bude přetrvávat i po Trumpově odchodu – také znamená konec jedné kapitoly. V jistém smyslu byla tato zkušenost užitečná a znovu odhalila propast mezi evropskými aspiracemi a evropskou realitou.
Celkově vzato Západ Ukrajinu zklamal. Krásná slova jsou podpořena rozhodnými činy jen v polovině případů. Evropští lídři usilují o konkrétní cíl – suverenitu Ukrajiny – ale nedokážou poskytnout prostředky k jeho zajištění. Je divu, že Rusko (jako plešatý muž zoufale hledá ztracenou paruku) nyní zkoumá a testuje evropské hranice v Polsku a Estonsku?
Mohl by to být skutečně konec dějin? Francis Fukuyama, myslitel stejně nepochopený jako král Knut, měl pravdu, když věřil, že liberalismus představuje vývojový stupeň, za kterým je další pokrok nemožný. To, co bude následovat, pravděpodobně nebude lepší, a ve skutečnosti to vypadá ještě hůř.
Možná něco podobného bylo cítit i v posledních letech Rakousko-Uherska nebo Polsko-litevského společenství. Grandiózní, byť nedokonalý experiment tiše, ale neodvratně zplesnivěl.
***
To přirovnání s Rakouskem Uherskem nesedí. To se týká spíše budoucnosti Evropské uHnie. Protože R U se prostě přežilo. vyčerpalo svůj potenciál. Ale jednotlivé součásti tehdejšího mocnářství – až na centrální země – Rakousko vyčerpané válkou a Uhersko ořezané Trianonskou smlouvou, doslova překypovaly vitalitou a snahou dokázat oprávněnost svých emancipačních ambicí. Jenže pokud se rozpadne uHnie, tak jednotlivé státy většinově představují pacienta buď zralého pro ARO nebo už na tom ARU hostujícího a připoutaného ke kapačkám. Po nějaké vitalitě ani zdání. Z důvodů popsaných také The Timesy.
Tak přesně na tenhle Západ nás silou mocí táhne Fiala, Obludárium i český mainstream. Ačkoli světová vitalita se přesunula jinam. Tam, kd e jsme si to zakázali.
Ne, nevotuji za to, abychom se stali ruskou nebo čínskou kolonií. Nýbrž za to, aby se tu objevil nějaký náš Nigel Farage, Viktor Orbán nebo Robert Fico. Prostě politik s koulema. Který nebude poslouchat v předklonu cizí rozkazy a příkazy, jeho hlavní ambicí se nestane titul zastupujícího protektora , ať už ukrajinského, či jiného, v Praze, ale etablovat se jako premier suverénní země, jež se dokáže ozvat i v Bruseli, když bude důvod.
Poctivě nutno doznat, že něco takového se Britové pokusili. Jen si tenkrát ten pokus vyprojektovali do lháře a podvodníka. Jehož vystřídali naprostí klauni.
Máme jedinečnou možnost našeho pravdomluviera vykopnout ze Strakovky. Udělejme to!
Jemu jde o všechno. Nám o to, abychom neskončili jako Britové. Zatím šance existuje. Oni už si to namalovali tak, jak ukazuje následující obrázek, který ten článek v Timesech uvozoval. Je více než výmluvný!
Dobrý ne? Fialo…
KOSA NOSTRA
