13. októbra 2025
Pokud se hovoří o polských spisovatelích, zcela jistě v jejich výčtu nebude scházet slavný Henryk Sienkiewicz, a to především díky svému historickému románu Quo vadis z dob prvních křesťanů. Je bohužel takřka stejně tak jisté, že nebude vyjmenován Sienkiewiczův současník a přítel, jinak ovšem ideový odpůrce, Teodor Józef Fryderyk Jeske-Choiński.
zdroj: wikimedia commons
Zmíněné opomenutí je ovšem zcela nezasloužené, jelikož Jeske-Choiński po literární stránce za Sienkiewiczem nikterak nezaostával. Co je důvodem této dějinné křivdy? Snad to, že Jeske-Choiński na rozdíl od Sienkiewicze nesdílel dobový positivismus, ale otevřeně jej odsuzoval, možná jeho kritický postoj k vlivu Židů ve společnosti, jeho konzervativismus, ba reakcionářství, kontrarevoluční katolicismus…, nebo jen shoda okolností, jak už to tak v životě někdy bývá. Svou roli zde třeba sehrála i skutečnost, že zatímco polští komunisté hleděli na Sienkiewiczovo dílo přeci jen blahosklonným zrakem, tak Jeske-Choiński se u nich s pochopením nesetkal (všechny jeho knihy byly v roce 1951 dokonce „s okamžitou platností“ staženy z knihoven a byl vydán zákaz jejich vydávání, který v praxi platil až do konce padesátých let, kdy opět vyšly některé jeho historické romány).
Teodor Jeske-Choiński se narodil 27. února 1854 v Pleszewu (Poznaňská pověta) do rodiny soudního úředníka. Maturoval na gymnáziu v Poznani a později studoval silniční inženýrství na univerzitě ve Vratislavi, filozofii v Praze a literaturu ve Vídni. Po skončení studií se usadil ve Varšavě, kde byl po krátkou dobu svázán s pozitivistickými kruhy. V roce 1880 se oženil se zpěvačkou a skladatelkou Lumiłou Mikorskou.
zdroj: wikimedia commons
V té době také zásadně přehodnotil své názory a „přešel“ do tábora mladých konzervativců. Přispíval do řady periodik, např. do literárně-uměleckého dvoutýdeníku Niwa, společensko-vzdělávacího časopisu Ateneum, během svého pobytu v Paříži do cestovatelsko-zeměpisného týdeníku Wędrowiec a později působil jako redaktor lvovského konzervativního společensko-literárního týdeníku Kronika Powszechna. Po vypuknutí světové války se v roce 1915 vrátil do Varšavy, kde později 14. dubna 1920 zemřel.
Jak bylo řečeno, literární tvorba Jeske-Choińského (používal také pseudonymy M. Bogdanowicz, T. J. Orlicz, Pancerny nebo Habdank) byla později odsouzena k věčnému zapomnění. Ostatně už ve své době šel proti duchu „nového věku“, není tedy divu, že jeho dílo nezapadá ani do vrcholného stádia budování liberální demokracie. Jeske-Choiński nesmlouvavě odsuzoval pokrokářské ovzduší fin de siècle. Jako hluboce věřící katolík sváděl neúnavné boje se všemi projevy dekadence ve společenském a morálním životě, stejně jako v literatuře a umění (proto si od odpůrců vysloužil invektivy jako „mluvčí klerikalismu“, „herold tmářství“ a „programový antisemita“).
zdroj: wikimedia commons
Upozorňoval, že pokud společenský život ztratí pevné mravní základy a nabude dodržován přirozený zákon, pak to nutně povede k rozkladu státu. Odsuzoval nový pohled na člověka založený na pozitivismu a modernismu, který ho v posledku zbavuje morálního řádu a společenských závazků a odvrací od kulturního dědictví, náboženství a tradice. Podle Jeske-Choińského nastává „soumrak“ evropské křesťanské civilizace, přičemž svou dobu přirovnával k časům úpadku starověké Římské říše. Tyto názory se odrážely v jeho kritických studiích mj. Na schyłku wieku (1894, Na konci století), Rozkład w życiu i literaturze (1895, Úpadek života a literatury) nebo Dekadentyzm (1905, Dekadentismus). Není třeba dodávat, že pevně stavěl proti sílícímu socialistickému hnutí, čehož výrazem je mj. vtipná antiutopie Po czerwonym zwycięstwie. Obraz przyszłości (1909, česky vyšlo jako Po rudém vítězství ‒ obraz budoucnosti, Praha 1913).
Teodor Jeske-Choiński, talentovaný publicista, literární kritik a dramatik a především autor vynikajících historických románů, narazil ve své domovině ještě z jednoho důvodu. Nejenže se nenechával spoutat myšlenkovými standardy „osvícené“ literatury, ale na rozdíl od Henryka Sienkiewicze a jiných nepsal záměrně „ku povzbuzení srdcí“ a svým pohledem zahrnoval celoevropský rozměr dějinných událostí. (Nezapomínejme, že valnou část Sienkiewiczowy tvorby tvořila „vlastenecká“ historická díla: Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wołodyjowski, Křižáci, Na poli slávy a další).
Jeske-Choiński se ve svých románech snažil zachytit „zdravého ducha“ Evropy a hájil tradiční hodnoty, které mají univerzální rozsah. Jeho přístup se odráží v tématech, o kterých psal. Jednalo se podle něj o klíčové události v dějinách evropské křesťanské civilizace: vítězný postup křesťanského náboženství v Římské říši (ve starověku), tragický konflikt mezi papežstvím a císařstvím (ve středověku) a zhroucení řádu staré Evropy, k němuž došlo mj. následkem tzv. Velké francouzské revoluce (v novověku).
Největší věhlas přinesly Jeske-Choińskému jeho historické romány, a to zcela oprávněně. Především se jedná o dvě skvělá díla z doby starověkého Říma, která líčila boj vyznavačů Krista se stoupenci pohanských „národních bohů“. Prvním bylo Hasnoucí slunce: román z dob Marka Aurelia (1895, česky Praha 1900) a druhým Poslední Římané: román z dob Theodosia Velikého (1897, česky Praha 1914). Oba romány se ovšem setkaly u kritiků s nepochopením a jejich autor (ač byl jinak obecně považován za „zuřivého klerikála“) se dočkal obvinění, že „oslavuje uctívače pohanských božstev“ a snižuje vítězství křesťanství na hru „obyčejných lidských vášní, jež se řídí těmi nejsprostšími a nejnižšími pohnutkami“. Nedokázali pochopit, jak může „zuřivý klerikál“ zaujmout postoj „volnomyšlenkáře“ a vykreslit některé pronásledovatele křesťanů jako spravedlivé a ušlechtilé lidi, kteří byli věrni své vlasti a svým bohům.
Jeske-Choińskému ovšem nebylo cizí katolické pojetí „ctnostného pohana“ a navíc věděl, že sama ctnost spravedlnosti vyžaduje, abychom viděli a uznávali přednosti také u svých nepřátel. Ostatně vše zapadlo do jeho pohledu, že se pádem pohanského Říma naplnila jeho role v plánu Boží prozřetelnosti, tedy zachovat starověký řád pevných řecko-římských základů, které mají sloužit jeho nástupcům, „novým Římanům“, k vybudování křesťanské civilizace.
zdroj: wikimedia commons
Dalším dílem, které Jeske-Choińskému získalo mezinárodní proslulost, bylo Tiara a koruna: román z 19. století (1900, česky Praha 1930). Tento dvoudílný román popisuje dramatický střet „dvou mečů“ v jedenáctém století, čili papežství, kterého představitelem byl Řehoř VII., a císařství, v jehož čele stál Jindřich IV. Jeske-Choiński se snažil přistupovat spravedlivě k oběma stranám, což podle něj byla jeho povinnost „jak umělce, tak vědce“. Jeske-Choiński zastával názor, že obě strany sporu měly ze svého pohledu pravdu, papež Řehoř totiž právem hájil svobodu Církve, zatímco Jindřich právem bránil své zděděné výsady.
„Herold tmářství“ věnoval také bedlivou pozornost události, která, slovy Edmunda Burkea „navždy udusila slávu Evropy“, tedy tzv. Velké francouzské revoluci. Historiosofické názory Jeske-Choińského názory na dané téma dokonale odráží románová trilogie, jmenovitě Błyskawice (1907, Blesky), Jakobini (1909) a Terror (1911, česky 1919). Odhaluje v nich nejen zrůdnost revolučního řádění, ale i mravní úpadek francouzské společnosti v předvečer krvavých událostí. Románům předcházela vynikající populárně-vědecká studie Psychologia Rewolucyi Francuskiej (1906), ve které Jeske-Choiński hájil konstruktivní rozměr konzervatismu a zároveň odsuzoval všechny formy politického radikalismu.
Ačkoliv se Teodor Jeske-Choiński setkával s neporozuměním, nepřestával srdnatě hájit své nejhlubší přesvědčení, že budova naší civilizace spočívá na čtyřech hlavních pilířích: řecké filozofii, římském právu, germánském pojetí královské moci a univerzálním křesťanském náboženství. Jako málokdo svým dílem potvrzoval bonmot britského historika Maxe Caryho, že pokud je pravdou, že „všechny cestou vedou do Říma“, tak rovněž platí, že vedou z Říma. A „pro všechny, kdo se dokážou myšlenkami přenést do vzdálené minulosti, Řím stále představuje ústřední bod všeobecných dějin“.
PODPORTE PORTÁL CHRISTIANITAS
Váš príspevok je životne dôležitý pre udržanie a ďalší rozvoj portálu.
Prosíme Vás, podporte nás sumou:
Bráňme spolu vieru, rodinu a vlasť!
