Nedávno jsem četl paměti Vasila Biľaka „Až po mé smrti“ (1). Ta druhá nejzajímavější věc tam se týkala generála Svobody. 20. srpna (1968) zasedal ÚV KSČ. Měli se na něčem dohodnout, ale vždycky do toho někdo hodil vidle. Zasedali ještě k půlnoci. Podle toho, co říká Biľak, to byl čistě surrealistický zážitek: „Co je to za hučení?“ „Nějaká letadla.“ „Zavřete okno.“ Za chvíli zvonil telefon: „Na Ruzyni nasvítili dráhu.“ Volali Dzúrovi na Ministerstvo národní obrany. Dzúr se ohlásil a řekl, že je v pořádku, ale že nemůže nikam jít. Tak volali na Hrad presidentovi. „Pan president šel spát.“ „Vzbuďte ho, […]


Kdo za nás bude po válce vyjednávat s Ruskem?



