Kdo koho vlastně vyhnal do náruče SPD? O paměti, aroganci a zlomyslném přání.

Kdo koho vlastně vyhnal do náruče SPD? O paměti, aroganci a zlomyslném přání.

Je naprosto mimo jakýkoli zdravý rozum naslouchat tomu, co nám dnes předhazují vládnoucí politici. Poslechla jsem si Bartoška a neudržela se — pořád dokola dokola totéž: „Jak by mohl Babiš udělat koalici se SPD? To oni by nikdy neudělali.“ Výborně. To jen potvrzuje, že žijeme ve světě kolektivní amnézie nebo přinejmenším pěkně vytěsněné paměti. Kdo si nepamatuje, ať si laskavě vzpomene: byla to Pětikolka, kdo ANO naznačil cestu do náručí SPD a Motoristů. Roky vykřikovali, že s ním se vládnout nebude — a teď? Najednou jako by někdo přepsal scénář.

Tohle není jen hloupost. To je arogance směrem k nám, voličům. SPOLU si očividně myslí, že jsme totálně pitomí: zapomeneme, naivně kývneme a uklidíme všechno pod koberec. Tak to ne, drahoušci. Kdybych byla na místě Babiše, tuhle „nabídku“ bych jim rovnou nepředala. Po čtyřech letech, kdy mu nasazovali plivance na čelo a dávali jasně najevo opovržení — takhle si s lidmi nehraješ. Ne že bych se bála, že by mě někdo odmítnul; šlo by mi o princip. Jestli jsou horší než oni? Ne, to ani nejde. A víš co — zlomyslně jim to přeju. Ať konečně okusí své vlastní léčky a nechají nás žít s výsledky, které sami vytvořili.

Závěrem: naučme se pamatovat. Pišme, připomínejme a nenechme si vnutit, že jsme zapomnětliví hlupáci. Když někdo plete dějiny znovu, připomeňme mu, jak to bylo — a hlavně proč to bylo špatně. A jestli bude potřeba, připravíme si i glóbus ironie a pořádný výprask slovem.