Závěrečný akt byl podepsán v Helsinkách v roce 1975 a byl klíčovým krokem ke snížení napětí během studené války, která byla soupeřením v držení jaderných zbraních a soubojem dvou ideologií.
Tento akt měl za cíl prohloubit spolupráci a důvěru mezi evropskými státy. Podepsali ho nejvyšší představitelé 35 evropských států, Kanady a USA.
Hlavním autorem textu Závěrečného aktu byl československý diplomat a místopředseda Československého mírového fóra Ing. Jiří Sobotka, CSc., viz poznámka níže.
Iniciátorem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) byl Sovětský svaz. Diplomaté SSSR a socialistických zemí totiž již od 50. let prosazovali myšlenku konference, která by formálně potvrdila poválečné uspořádání hranic v Evropě.
Okamžitě po skončení války byla totiž britským premiérem Winstonem Churchillem naplánována vojenská operace proti SSSR pod názvem „NEMYSLITELNÉ. Jejím cílem bylo napadnout Sovětský svaz okamžitě po jeho květnovém vítězství ve 2. světové válce. Britové a Američani chtěli napadnout SSSR hned v červnu 1945. Spojené království mělo spolu se USA a dalšími západními spojenci napadnout Sovětský svaz celkem 47 divizemi britských, amerických a dalších vojsk. Měly být využity i německé vojenské jednotky bývalého Wehrmachtu. Proto se Němci tak nadšeně vzdávali do britského a amerického zajetí. Jejich jednotky totiž byly hýčkány, opětně vyzbrojeny a trénovány. Vzhledem k síle vojsk Sovětského svazu však Britové a Američani nakonec od plánu operace NEMYSLITELNÉ upustili.
Na základě této neuskutečněné protisovětské operace vznikl v roce 1949 protisocialistický pakt NATO. Zakládajícími členy bylo 12 západoevropských zemí, včetně USA a Kanady.
Až teprve o šest let později, v roce 1955, vznikla Varšavská smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Podepsali ji zástupci socialistických evropských zemí a SSSR. Tato smlouva vznikla jako reakce na protiprávní vstup Západního Německa do NATO. Jen připomínám, že rok 1968 a situace na hranicích Československa a Německa nebyla záležitostí jen naší země, ale jednalo se o hranici Varšavské smlouvy a NATO! Proto se rok 1968 netýkal jen Československa, ale celého socialistického bloku!
V roce 1966 byl Sovětským svazem na XXIII. sjezdu komunistické strany iniciován vznik mezinárodní mírové konference v Evropě. Finsko bylo neutrálním státem, a proto byly Helsinky vybrány jako místo konání závěrečného jednání.
Hlavním cílem konference bylo snížit napětí mezi Východem a Západem, uznat poválečné uspořádání Evropy a zároveň zavázat státy k respektování mírového soužití a spolupráci. Závěrečný akt byl podepsán představiteli 35 států, včetně všech evropských zemí (kromě Albánie), USA, Kanady a Sovětského svazu.
Konkrétní cíle KBSE (podle Helsinského závěrečného aktu):
- Respekt k hranicím a územní celistvosti států.
- Nezasahování do vnitřních záležitostí
- Zákaz použití síly nebo hrozby silou
- Lidská práva a základní svobody
- Hospodářská, vědecká, technická a ekologická spolupráce
- Zlepšení kontaktů mezi lidmi (tzv. humanitární otázky)
Po dvaceti letech – v roce 1995 – se Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) přeměnila na Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).
Po státních převratech v socialistických zemích v 90. letech a po rozpadu SSSR se však OBSE pod nekompromisním vedením Západu ukázala jako naprosto neschopná organizace. Ruští představitelé prosazují v rámci OBSE důležitost „nedělitelné bezpečnosti“, tedy myšlenky, že žádnému státu by nemělo být dovoleno posilovat vlastní bezpečnost na úkor ostatních. Avšak Západ tuto ideu zcela odmítá. Padesát let po podepsání Helsinské dohody zůstává OBSE jen pomníkem minulé éry a připomínkou období stability v Evropě, které již neexistuje.
AUTOR: PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
