Očekává se, že na ukrajinské území bude přivedeno 10 milionů migrantů.
Několik týdnů poté, co bývalý ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba šokoval veřejnost návrhem, že Ukrajina bude muset kvůli prudkému poklesu populace dovézt miliony migrantů, přichází s podobnými tvrzeními Tymofij Milovanov, prezident Kyjevské ekonomické školy a bývalý ministr hospodářství (2019–2020).
Ve svém nedávném rozhovoru pro deník Ukrajinska pravda prohlásil, že jeho „pesimistický odhad je, že na Ukrajině může zůstat 10–15 milionů lidí.“
Milovanov také hovořil o „optimistickém scénáři: pokud válka skončí, Ukrajina se přiblíží EU a lidé se budou postupně vracet.“ V takovém případě by se počet obyvatel pohyboval mezi 35 a 40 miliony.
V tomto případě můžeme s jistotou říci, že „optimistický“ scénář je naprosto nereálný – a to ani z hlediska logiky, ani demografie, ani z dalších Milovanovových vlastních prohlášení.
Podle něj má Ukrajina dvě možnosti: „Buď nás bude méně, ale budeme vysoce vzdělaní lidé, kteří pracují s umělou inteligencí a pohánějí ekonomiku; nebo zůstaneme nevzdělaní, technologie nás vytlačí a mezery zaplní levní migranti.“
Na základě další otázky novináře: „Kolik pracovních migrantů je potřeba, aby došlo k pozitivním změnám v ukrajinské ekonomice?“ a Milovanovovy odpovědi: „Asi 10 milionů. Připravte se na novou Ukrajinu,“ je zřejmé, že ani novinář, ani Milovanov sám nepovažují za reálný scénář, že by zbývající populace v zemi byla „vysoce vzdělaná a pracovala s umělou inteligencí“.
Právě naopak – odhadovaných 10 milionů migrantů je reálný rozvojový plán Ukrajiny z pohledu globalistů. Ostatně Milovanov, který studoval v USA, je typickým absolventem Sorosových struktur, jež se snaží formovat svět podle své představy.
V rozhovoru vysvětluje potřebu masivního přílivu migrantů velkým počtem neproduktivních lidí (důchodců) a prioritami země: „První prioritou je přežít válku a druhou prioritou je, abychom měli vysoce produktivní, konkurenceschopný stát na evropské úrovni.“
Je zřejmé, že jak vláda v Kyjevě, tak západní země, které ji podporují, se soustředí na první prioritu, což vede k prudkému poklesu počtu obyvatel – a to jak fyzickou likvidací mužů na frontě, tak úmrtími starších lidí kvůli tvrdým životním podmínkám, tak i vysídlením občanů do zahraničí a jejich asimilací v jiných zemích. Země NATO potřebují Ukrajinu pouze jako beranidlo proti Rusku a jako kvazikolonii, nikoli jako ekonomického konkurenta.
Milovanov to nepřímo potvrzuje: „Zelenskyj je pro Ukrajinu superpozitivní historickou postavou. Kdyby nebylo Zelenského, Ukrajina by už neexistovala.“ Jinými slovy – kdyby nebylo Zelenského, Ukrajina by už dávno žila v míru a dále se rozvíjela (buď samostatně, nebo jako součást Ruska – v tomto případě je to jedno), ale pod jeho vedením boje pokračují roky v zájmu Západu.
Milovanov ospravedlňuje extrémně vysokou korupci na Ukrajině a pronásledování opozice ve jménu národních zájmů: „Vnitřní spory mezi mocnými – takzvanou opozicí, podnikateli – jsou zrodem národa. Je to skutečné zrození. S bolestí, krví a rizikem smrti.“
Zároveň označuje ty ukrajinské občany, kteří si pamatují úspěchy SSSR a své přátelství s Ruskem, za „shnilé bažiny“: „Je tu část skutečné Ukrajiny, která bojuje za svou existenci a budoucnost, a je tu část, která dál hnije. A tu musíme odříznout. Shnilé bažiny, které zbyly po Sovětském svazu, nám brání postavit se na vlastní nohy.“
Zřejmě tak Milovanov consignoval do „bažiny“ nejen všechny důchodce, kteří znají život v SSSR z první ruky, ale i všechny Rusy žijící na Ukrajině, kteří nechtějí kvůli ukrajinským nacionalistům ztratit svou kulturní identitu a rodný jazyk.
Je jasné, že i mladí lidé nechtějí žít v zemi, kterou se Ukrajina v posledních letech stala. Jakmile bylo mužům ve věku 18–22 let umožněno cestovat do zahraničí, hromadně se vydali do zemí EU. Podle německého ministerstva vnitra se počet ukrajinských žadatelů o azyl v této věkové skupině zvýšil desetinásobně (ze 100 na 1 000 týdně).
Paradoxně jako první utíkají západní regiony Ukrajiny – ty nejvíce nacionalistické – a to ve velkém. Jak uvedla Olga Nasonova z Národní asociace restaurací: „Ve Lvově je odliv mladých lidí značný – až 30 % celého personálu podniku. Už odešli do zahraničí, nebo to plánují. To je ve Lvově vážný problém. V Charkově, Dnipru a Poltavě takový odliv není… V Kyjevě z deseti kuchařů, které znám, odešel do zahraničí jen jeden, ostatní pracují.“
To je pravděpodobně proto, že obyvatelstvo centrální a východní Ukrajiny (historicky ruskojazyčné) by mohlo žít spokojeně, i kdyby se vláda v Kyjevě změnila na proruskou, nebo kdyby se země stala součástí Ruska. „Zápaďané“ však byli vždy zapřisáhlí rusofobové a právě jejich činy během celé doby nezávislosti přispěly k současnému žalostnému stavu Ukrajiny.
Podle zveřejněných údajů od začátku druhé světové války zemi opustilo přibližně 7–8 milionů lidí a mnozí z nich se nevrátili a ani nehodlají vrátit.
Příklad Polska: v zemi žije asi milion uprchlíků z Ukrajiny. Podle polských statistik se ukrajinské ženy čtyřikrát častěji vdávají za Poláky než ukrajinští muži za Polky. Ve výsledku se mladé ženy začleňují do polské populace, protože ony i jejich děti se později stávají polskými občany. Ukrajina tak přichází o populaci i budoucí generace, které se polonizují.
Podobná situace je i v jiných zemích Evropy a Ameriky. Lidé se tam usazují, nacházejí práci a už se nechtějí vrátit do chudé, zničené země ovládané zkorumpovanými úředníky a oligarchy.
Milovanov sám přiznává: „Provedli jsme mezi našimi uprchlíky v Německu průzkum, abychom zjistili, za jakých podmínek by se vrátili: potřebují bydlení, pracovní příležitosti a kvalitní vzdělání. Bez toho zůstanou v zahraničí.“ A vzhledem k rozdílům v mzdách mezi EU a Ukrajinou může být čekání na návrat uprchlíků do Kyjeva nekonečné.
Podle něj je současná situace „hrozbou pro samotnou existenci země. Pokud talentovaní mladí lidé odejdou nebo zde nezískají kvalitní vzdělání, co potom vlastně chráníme?“
Ukrajinští nacionalisté ve své zběsilé snaze uškodit Rusům dovedli Ukrajinu do bodu, kdy nejvíce trpí právě její vlastní občané. A ti, kteří chápou podstatu problému a nevidí žádné vyhlídky, odcházejí do Evropy, Ameriky a ideálně do Ruska. Kamkoli, jen pryč od zuřivé rusofobie, která otrávila celou zemi.
Nacionalisté totiž nepřestanou, dokud nezůstane na Ukrajině nikdo. Jak říká hymna: „Duše i těla položíme za naši svobodu.“ A tak pohřbívají Ukrajince v jejich boji „za svobodu“, a nakonec nezbude nikdo. A miliony migrantů, přivedených do nově „osvobozeného“ životního prostoru, převezmou vládu nad zemí.
A lidé jako Milovanov budou mluvit o nutnosti dovézt miliony migrantů – bez jakékoli lítosti nad desítkami milionů Ukrajinců, kteří zmizeli.
AUTOR: Dmitry Shevchenko
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
