Jaroslav Svěcený, jeden z nejvýznamnějších a nejznámějších současných českých houslistů, vzpomíná na pana kardinála Dominika Duku.
Vy budete mít dnes příležitost doprovodit pana kardinála na poslední cestě svým hudebním vystoupením. Prozradíte nám, jakou skladbu jste vybral, případně proč?
Je tomu tak. Skladba, kterou jsem zvolil, patřila mezi jeho oblíbené, jmenuje se „Metamorfozy lásky“ a hrál jsem ji před lety ve Svatovítské katedrále na Noci kostelů. Je to mé dílo a pana kardinála vždycky potěšilo, když jsem ji hrál. Právě proto jsem ji zvolil, aby v tom omezeném časovém prostoru zaznělo něco osobního.
V posledních týdnech se toho hodně napovídalo o vztahu pana kardinála k politice. Co jeho vztah k hudbě?
Ono se vždycky píše o tom, co je čtivé, co je výbušné, a hudba z tohoto pohledu asi příliš zajímavá není. Otec Dominik byl člověk nesmírně vzdělaný, sečtělý, jeho znalost historie byla obdivuhodná, ale současně byl velmi pokorný, byl přátelské, otevřené, radostné povahy. Hudbu měl rád, rád navštěvoval koncerty, často je poté ještě rozebíral. Z hudby byl vždycky nadšen, hudbu miloval, byla to součást jeho života.
Znali jste se osobně, čím vás nejvíc oslovoval, co po něm zůstává ve vašem srdci?
My jsme oba dva Hradečáci, od Hradce Králové, takže nás pojilo místo, pojil nás Pouchovský kostel, kde on i já máme hroby svých předků. Spojil nás také příběh chybějícího Pouchovského zvonu, který umřel, když jej Němci za války sundali. Společně jsme začali pořádat benefiční koncerty a na zvon se vybralo, zvon byl odlit v Passau a přivezen a vyzdvižen a opět zní. Takový zajímavý detail: Na tom zvonu máme oba – jako iniciátoři – své rodné jméno, která máme stejné: Jaroslav. Otec Dominik – to bylo jeho řádové jméno – pak přijel zvon vysvětit. A ten zvon tady bude i když my už tu nebudem a bude pořád zvonit a znít. To je krásný zážitek a takových byla celá spousta.
Vážil jsem si jeho přátelské, otevřené, radostné povahy. Setkání s ním bylo vždy neuvěřitelně vlídné a pro mě úžasně obohacující. Vždycky, když mě viděl, říkal: To krásný, vidím krajana! Slovo „krajan“ měl rád, to bylo jeho, zakládal si na tom ukotvení v místě. Dalo by se o něm hovořit celé hodiny, protože to byla zcela mimořádná osobnost, která ním bude scházet.
° ° °
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
