Berliner Zeitung jsou opravdu noviny k nezaplacení!!! Do slova do písmene! Mainstream, který se evidentně nebojí a klidně jde s kůží na trh! Jako s kouskem, který vám hned nabídnu. Určitě mu budete rozumět do posledního písmena! Proč? Protože pro nás všechny i jeho autorku platí Mauglího zákon džungle – jsme jedné krve ty i já! Ale pro naše vnuky a děti? tak ti už mají jinou krev… Pokud vůbec nějakou. Ale přesvědčte se sami!
Die Reisebeschränkungen nach Russland – wie ein Déjà-vu aus DDR-Zeiten
Omezení cest do Ruska – jako Déjà-vu z dob NDR
V té době vám nebylo dovoleno cestovat na Západ, dnes už byste neměli jezdit na Východ, podle nových protiruských sankcí.
Kdybych dnes měla psát dystopický román, jmenoval by se „2025“, což je samozřejmě odkaz na Orwellův román „1984“. Paralely mezi minulostí a přítomností jsou pro mě stále znatelnější, i když v jiném kontextu.
V roce 1984 jsem cestovala na Západ s Jugendtourist, východoněmeckou státní mládežnickou turistickou agenturou. Několik měsíců jsem čekala na povolení a vyplňovala nespočet papírů. Stasi samozřejmě ověřovala, zda mě mohou bezpečně pustit na Západ a zda nehrozí můj útěk z republiky. V té době jsem byla studentkou žurnalistiky na Univerzitě Karla Marxe v Lipsku. Vlastně jsem chtěla jet do Itálie, ale nakonec mi nabídli krátký výlet do Düsseldorfu. Samozřejmě jsem neodmítla a sbalila si kufry. Nakonec mne cesta vedla do do Hamburku, nikoli do Düsseldorfu.
Podezřívali všechny a všechno
Toto bylo preventivní opatření vedení NDR, aby zabránilo komukoli předem zorganizovat útěk z republiky. Ti, kteří měli cestovat do Hamburku ve stejný den jako moje skupina, odjeli do Düsseldorfu. Destinace byly jednoduše prohozeny. O změně plánů jsme se dozvěděli těsně před naším odjezdem na Západ na nádraží Friedrichstrasse, známém jako „Palác slz“.
V Hamburku jsem si koupila džíny, desku Neila Younga, walkman a knihu „1984“. Po návratu do NDR mě jeden univerzitní profesor konfrontoval s otázkou, co ta zakázaná kniha dělá na mém stole. Zažila jsem šok. Samozřejmě jsem si tuto knihu do hodiny nepřinesla. Byla zakázaná. Ale skutečně tam byla kniha s čísly 1984. Nebyla to však vůbec Orwellova kniha, ale obyčejný kalendář s daným rokem.
Zábavné i hořké zároveň, protože „třídní nepřítel“ číhal všude. Podezřelý byl každý, zejména ti, kteří Západ již dříve navštívili, což v té době znamenalo důchodce, celebrity, politiky a úspěšné sportovce. Ti, kteří měli na Západě příbuzné, tam mohli cestovat při zvláštních příležitostech, nejpozději po úmrtí příbuzného, tedy na jeho pohřeb. Na konci existence NDR umožňovala organizace Jugendtourist v určitých případech mladým lidem cestovat do kapitalistických zemí. Měla jsem štěstí, že jsem se tam mohla vydat. Možná proto, že jsem byla těhotná se svým nejstarším synem a předpokládalo se, že se nebudu chtít oddělit od rodiny.
Ale nikdy bych neutekla, jak se tehdy říkalo. Necítila jsem se utlačovaná, i když se mi spousta věcí nelíbila. Navíc jsem se příliš bála. Pak přišly „změny“, zeď padla a s ní zmizela i omezení cestování do zahraničí.
Procestoval jsem půlku světa, navštívila téměř všechny kontinenty a mnoho zemí. Byla jsem v Moskvě a Leningradu v postsovětském Rusku. Nyní je však s těmito cestami konec, protože nové 20. kolo sankcí USA a EU proti Rusku zakazuje cestovním kancelářím a organizátorům cest prodávat zájezdy do Ruska. Cestování do této země je však dlouhodobě obtížné. Ti, kteří tam chtějí odjet, jsou nuceni cestovat oklikou, například přes Turecko nebo jiné země. Důvodem je konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou.
Nenávist a podněcování k nenávisti – tehdy a dnes
Takže ta vychvalovaná svoboda pohybu Západu je opět minulostí. Připadá mi to jako déjà vu, jako něco, co se děje teď, ale patří do hluboké minulosti.
Ano, tím vším jsem si už prošla. Jenže teď je nepřítel na druhé straně: místo zákazu cestování na Západ teď nemám cestovat na Východ. Tehdy jsme my, východní Němci, neměli plýtvat drahocennou měnou na Západě, ale dnes Rusko nemá z mých peněz profitovat. Tehdy jsem neměla vidět, jak skvělé se údajně na Západě daří ve srovnání s NDR. Dnes se zdá, že nemám vidět, že Rusko vzkvétá – se sankcemi i bez nich – a že tam lidé nežijí o nic hůř než my tady na Západě, včetně bývalého Východu, tedy NDR. Dříve jsem čelila třídnímu nepříteli; dnes politici naší země mluví o Rusku jako o nepříteli. Nenávist a podněcování k nenávisti – stejné tehdy i teď.
To všechno mi způsobuje velkou bolest. Jásot nad „změnou“ a pádem zdi před více než 30 lety se změnil v pláč a válečný pokřik. Samozřejmě, že do Ruska nemusím, i když teď po tom toužím. Pravděpodobně ze vzdoru – stejně jako tehdy v NDR.
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Tenhle článek by si povinně měl přečíst každý, kdo se odvažuje psát pohrdlivé komentáře o výsledcích volen v nových spolkových zemích, tedy teritoriích bývalé NDR! Místo blábolů o dřevní zaostalosti a nevděčnosti dederonů, co nechápou úžasné přednosti liberální demokratury, by mohl popřemýšlet o tom, co mu sděluje autorka!
Třeba by také přišel na to, proč fiala Obludárium prohráli volby a proč voliči s e zkušenostmi z obou režimů, tedy jak toho před , tal po listopadového masově volili proti Fialovi! Rozhodně ne kvůli nějaké svojí demenci!
Ale dávat to číst dětem a vnukům s makovicí vymytou Pánkovým Člověkem v tísni? Ano, potřebné? Ale jak toho dosáhnout, když by je před tím člověk nejspíš musel svázat a pak jim to na sílu předčítat nahlas, protože dobrovolně to prostě do svého zorného pole nepustí? Protože … no protože proto!
Ano, v mnohém ohledu už jsme poměry za bolševika dohnali a v některých dokonce předehnali. Ale sociální standardy to rozhodně nejsou!
