Biblický, a tragický příběh dvou bratrů, je všeobecně znám. Stal se, nebo je to jen varování? Dá se podle něj vypočítat konstanta, která ukáže na potenciál závisti, chamtivosti, nepřejícnosti a zla?
Potenciál je jen možnost, předpoklad, ne ještě čin, ani životní postoj. Aby se rozvinul, a stal se skutkem, musí být k tomu vytvořeny určité podmínky. Ale i zde jde o souhrn takových determinantů. Když se zkoumají letecké nehody, nikdy za jejich příčinou nebyl jen jeden faktor. Zároveň, právě ten jeden, byl rozhodující. Dialektika nutnosti a náhody?
Člověk je tvor společenský, to se ví už od dob velikána Aristotela. Zóon politikon. Aby se v nás, jako u Kaina, probudilo zlo, závist a nenávist, až tak, že by se člověk rozhodl zabíjet, co se musí stát? V biblickém příběhu ještě nešlo o majetky, o ropu, plyn a Venezuelu, či dokonce Ukrajinu. Institucionalizovaná forma zabíjení byla vytvořena až později, kdy soukromé vlastnictví výrobních prostředků zaručovalo jejich majitelům, na úkor druhých, luxusní život a potěšení všech druhů. Moc a slávu. Ničeho si nevšímej, buď pokorný, modli se a pracuj, tak byla zneužita víra. Institucí. A tak vznikl i výrok, jako odezva, jako otisk, že náboženství je opium lidstva. Talentovaní jedinci tomu dali křídla. Neboť na každé hlouposti se dá slušně vydělat, minimálně na kariérním postupu. Na úkor druhého, bližního, i souseda svého.
Posuneme-li se v čase, od synů Adama a Evy, do dob dnešních, co vidíme? Změnilo se něco? Jak funguje tento svět,
jak funguje naše polistopadová společnost?
S dominancí kapitalismu se naplno, veřejně a bez zábran prosazuje zlo, války, zabíjení, masové vnucování experimentálních léků, ničení základů lidské společnosti v biologickém i duchovním smyslu. To, co někdy bylo, ještě před Marxem, pojmenované třídním bojem, když dělníci usilovali o důstojné podmínky pro život svůj, i svých rodin, je dnes překonáno.
Překonáno totálním úpadkem kapitalismu, kdy část společnosti vyznává válku, zabíjení a loupení – jako normu. Totální Kainizace! Zlatá WC mísa není jen výsměchem, ale také jejich třídním symbolem: kdo jsou, a kam směřují. A za koho nás mají. Euroatlantické hodnoty!
Bylo období, kdy se klaněli zlatému teleti. Nyní se ti samí, i se svými politiky, voliči a rodinami, médii, porobenou soudní a policejní mocí, klanějí této zlaté míse. Klanějí se jejího obsahu. Jak to může skončit? Pouhým spláchnutím? I k tomu třeba podmínek: vodu a odhodlání. Jako ve Slovenském národním povstání. A dál.
Socialismus nepotřeboval, ani nevyráběl zlaté WC mísy. Hodnotový systém byl založen na práci, na právu i povinnosti pracovat. Na ulicích nenabízeli bezdomovci, aby přežili, svůj luxusní časopis, ani kaviár. Neboť nebyli. Dvacet tisíc jich dnes máme, jen na Slovensku, a co roky předtím?! A stačilo tak málo: přeměnit křesťany na KDH-áky. Lásku k bližnímu zaměnit láskou k majetkům a penězům. Evangelium podle Kaina?
Zapomnělo se, že v bývalém režimu nebyli exekutoři, nebyli vykořisťovatelé, nebyly instituce, které by kryly a hájily (takový) darebácký a zločinecký režim. Příživnictví bylo trestným činem. Dnes je téměř nedotknutelné, a je nejlépe placenou pozicí. A nejen v parlamentu. A toto připomínat v sousedním Česku, bude od ledna jistou cestou do vězení. Kainové, a nejen na Hradě, jdou zabíjet historickou pravdu. Pokud budou úspěšní, časem dojde i na Mistra Husa. Neboť bojoval za pravdu.
Konstanta podle Kaina má společenský, ale také individuální základ. Ten první je determinován charakterem společenských vztahů: soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Vlastníci a vykořisťování. Je to nerovná hra, přičemž přesilovku hrají vykořisťování. Ale. Pokud v jejich výbavě bude dominovat hloupost, naivita, nevzdělanost, korupce a zaprodanost, a zbabělost, nikdy nemohou zápas vyhrát. K tomu jsou nastavena i pravidla. Alespoň dvě z nich.
- Svobodně si mohou vybrat, kdo je v dalším období bude ohlupovat a okrádat.
- Druhé je cílené na mládež.
Obyčejná hypotéka. Namísto bytu zdarma, i s bezúročnou novomanželskou půjčkou (na jeho výbavu), s odpisem splátek při narození potomka, koule na nohou. Není ji vidět, protože je virtuální, ale jen do chvíle, kdy nepřijde patřičná splátka. Strach a obavy je drží za nejcitlivější část těla, bez ohledu na pohlaví: muž, žena, polistopadový volič – jako jedno pohlaví. Žádná jejich volba v životě není a nebude svobodná, nevolí srdcem a citem, ale peněženkou. Neboť bude-li prázdná, vyplní místo na ulici. Jediná výhoda: nemusí k tomu letět do USA. Bez víz, a lidské důstojnosti. Kain už není bratrem, ale sousedem. Rozdíl? Jen v čase.
Konstanta podle Kaina má i individuální základ, je v nás, jako v tom mladém biblickém muži, rolníkovi? Je dědičná, jako hřích? Kolik příběhů o závisti je popsáno jen ve slovenských pohádkách či příslovích? Téměř celý svět nám to může závidět. Zkouška správnosti: kolik lidí z vašeho okolí se umí upřímně těšit z vašich úspěchů, předností; jen z obyčejné účasti na Olympijských hrách života? A opačně.
I tato konstanta, podobně jako Apoštolská, se dá vypočítat. Jen je ještě přísnější: dva dělené jednou. Každý druhý? Nám nedopřeje a závidí? Nevím, ale s tou Apoštolskou jsou jistě kompatibilní.
Hlupákům stačí kapitalismus. Moudří a čestní lidé chtějí víc.
„Hlas krve tvého bratra volá ke mně.“ Taková byla prvotní reakce Stvořitele na vraždu Ábela. A poslední? „Proletáři všech zemí, chcete skončit jako pastýř ovcí, Ábeli?“ A proklel všechny Kainy. A že víra s vědou nejsou kompatibilní?!
