Propagace komunismu je zakázána, co na to říkáte prezidente Petře Pavle?

Češi jsou příšerný národ. Pohrdají Poláky, Madaři ji nejsou dost dobří, Slováci jsou nedospělí, Rumuni a Bulhaři hloupí a Rusy nenávidí. Přitom milují Ukrajince a obdivují všechno ze Západu. To je na posrání
Co mě však doslova šokuje? Nenávidí komunisty, ale milují komunistu na hradě a vůbec si neuvědomují kolik komunistů nám od roku 1989 vládla. Kolik z nich sedělo ve vládě. V těch vládách, co dovedlo naši zemi tam, kde je. V prdeli.

I u soudu ještě pořád sedí komunisté. Tak se nemusíme tak moc divit, že Petr Pavel by chtěl žalobu, která by pravděpodobně rozhodla v jeho prospěch a jen by navýšila jeho kompetence. Jsme snad parlamentní demokracie a ne prezidentská.

Každý šestý současný státní zástupce byl před listopadem 1989 členem KSČ

První náměstek nejvyššího státního zástupce Igor Stříž je jedním z dosud aktivních žalobců, kteří byli před rokem 1989 v KSČ.

Z 1252 současných státních zástupců jich nejméně 204 bylo před rokem 1989 členy KSČ. I třicet let po pádu komunistického režimu tedy působí na státních zastupitelstvích 16 procent žalobců, kteří se k totalitnímu režimu aktivně přihlásili a vstoupili do komunistické strany, ačkoli to nebylo nutnou podmínkou pro výkon jejich povolání. Podíl bývalých komunistů mezi žalobci je o něco vyšší než mezi soudci.

Kdo měl v kapse rudou knížku?

Tady je výběr těch nejvýraznějších postav našich polistopadových vlád, které prošly KSČ (nebo aspoň kandidaturou):
Marián Čalfa: To byl ten první „porevoluční“ premiér. Členem KSČ byl od roku 1964 a v době revoluce byl dokonce ministrem v Adamcově komunistické vládě. Pak plynule přešel do čela vlády „národního porozumění“.
Vladimír Dlouhý: Symbol ekonomické transformace a miláček davů z 90. let. V KSČ byl od roku 1978 do roku 1989.
Jan Stráský: Poslední federální premiér a ministr v několika vládách Václava Klause. Členem KSČ byl v letech 1964–1969 (vyloučen po srpnu 1968, což byl častý osud mnoha pozdějších demokratů).
Pavel Rychetský: Dlouholetý ministr, místopředseda vlád a později šéf Ústavního soudu. V KSČ byl v letech 1966–1969.
Miloš Zeman: Náš bývalý premiér i prezident. V KSČ byl v letech 1968–1970, pak ho vyloučili.
Andrej Babiš: Toho netřeba představovat. Do KSČ vstoupil v roce 1980 a byl tam až do revoluce.
Jan Fischer: Předseda úřednické vlády. V KSČ byl celou dekádu, od roku 1980 do roku 1990.
Jiří Rusnok: Další premiér úřednické vlády a později guvernér ČNB. Byl kandidátem KSČ na konci 80. let.

Jak to vypadalo v číslech?

Analýzy ukazují, že v těch prvních vládách po roce 1989 (včetně federálních) byla víc než polovina ministrů s komunistickou minulostí.

Dokonce i v první vládě Václava Klause (1992–1996), která se tvářila jako ta nejpravicovější a nejvíce protikomunistická, sedělo několik bývalých členů KSČ. Často se to omlouvalo tím, že „jsou to odborníci“ nebo že „ze strany vystoupili už v roce 1969“.

Proč se to „ztrácí“?

Ztrácí se to proto, že se po revoluci vytvořil tichý konsenzus: kdo nebyl v STB nebo nebyl vysloveně „zlý“ komunista, tomu se to odpustilo, pokud se přidal na tu „správnou stranu“. Jak jsi psala v tom článku o Klausovi – „chybička se holt vloudila“.