Co Tolkien nedokázal číst bez slz v očích – Konzervativní noviny

Co Tolkien nedokázal číst bez slz v očích – Konzervativní noviny


Naděje přetrvává ne proto, že jsou šance dobré, ale proto, že Vypravěč je dobrý.

Profesor Peter Kreeft vydal novou knihu, což je tvrzení, které je platné téměř kdykoliv. Blíží se k devadesátým narozeninám a zůstává jedním z nejplodnějších křesťanských spisovatelů současnosti, který se může rovnat úžasné tvorbě G. K. Chestertona a dalších. Jeho nejnovější kniha se zaměřuje na to, co nazývá dvěma nejvýznamnějšími romány, jaké kdy byly napsány: Pán prstenů a Bratři Karamazovi.

Pán prstenů od J.R.R. Tolkiena a Bratři Karamazovi od Fjodora Dostojevského jsou obecně považovány za skvosty literatury. První z nich, původně vydaný v angličtině v polovině padesátých let, je epickým fantasy příběhem odehrávajícím se v mýtickém starověkém světě s kosmologickým rozměrem, zatímco druhý, původně vydaný v ruštině v roce 1880, je drsným mysteriózním příběhem s psychologickou hloubkou, odehrávajícím se v moderním světě. Oba rozsáhlé příběhy však i stále sklízejí vysoké ocenění a inspirují nesčetné množství čtenářů po celém světě.

Profesor Kreeft tvrdí, že nejde jen dva z nejlepších románů, ale prostě dva úplně nejlepší (pokud je možno něco takového na poli literatury vůbec tvrdit). Navzdory odlišným postavám, zápletkám, prostředí a stylu, je spojují metafyzická, antropologická a morální témata. Kreeft zkoumá, jak autoři zacházejí s dobrem a zlem, silou a slabostí, ctností a neřestí, a ukazuje, jak Tolkien i Dostojevskij, díky tomu, že oba píší s „myslí Kristovou“, byť každý po svém, daří se jim odhalit nejhlubší pravdy skutečnosti.

Jako dlouholetý obdivovatel obou děl (Dostojevského mistrovské dílo jsem loni četl znovu, asi už po šesté) nemohu s jeho výběrem nesouhlasit. Byl jsem tedy zvědavý, jaké nové poznatky je ještě možno z těchto románů vytěžit.

Obyčejná naděje vs. hluboká naděje

Zejména jedna kapitola stojí za to, abych se u ní zastavili. Kreeft uvažuje o povaze naděje a porovnává obyčejnou naději s tím, co nazývá hlubokou nadějí. Obyčejná naděje je často zakořeněna v kalkulaci, v jakémsi odhadu. Je to sázka na dobré šance. Je to naděje, která vzniká, když je úspěch stále možný, bez ohledu na to, jak nepravděpodobný je.

Ale hluboká naděje je jiná. Je to druh naděje, který vzniká poté, co obyčejná naděje zemře. Naděje proti naději. Taková, o které Chesterton řekl, že „existuje pouze při zemětřesení a zatmění“. Je to důvěra, která není založena na statistikách nebo okolnostech, ale na základním řádu věcí, na přesvědčení, že život nakonec zvítězí nad smrtí a že je dobré a správné toužit po dobru a chtít ho.

Obyčejná naděje může přicházet a odcházet v závislosti na okolnostech nebo na tom, jaké podle nás jsou šance. Ale hluboká naděje je těžká, tak těžká, že může učinit srdce lehkým.

Hvězda, která proráží temnotu

Aby ilustroval tento druh naděje, Kreeft se obrací k památné scéně z Pána prstenů. Frodo a Sam jsou hluboko v Mordoru a přibližují se k jádru zla. Všechny zbytky běžné naděje jsou pryč. Frodo spí. Sam drží stráž. A v tom okamžiku naprosté beznaděje něco upoutá Samův zrak.

Tam, mezi mraky nad temnou skalní věží vysoko v horách, uviděl Sam na chvíli bliknout bílou hvězdu. Její krása zasáhla jeho srdce, když vzhlédl z opuštěné země, a naděje se mu vrátila. Jako jasný a chladný paprsek ho napadla myšlenka, že Stín je nakonec jen malá a pomíjivá věc: za jeho dosah se navždy rozprostíralo světlo a vysoká krása.

Kreeft říká, že Tolkien kdesi napsal, že tuto scénu nikdy nedokázal číst bez slz.

Co činí tento okamžik tak silným? Je to náhlé probuzení hluboké naděje. Naděje, která není založena na sobě samém, náhodě nebo pravděpodobnosti, ale na něčem metafyzickém. Kosmickém, objektivním základu, který je základem všech věcí. Dobrý a živý Bůh je tady. Kreeft to vyjadřuje takto:

Slzy, které roníme, když čteme pasáže jako ta výše (Samova hvězda), pocházejí z lidského (nebo hobitího) srdce, které nedokáže unést nadpřirozenou velikost a váhu své naděje, jako mrak, který nedokáže unést déšť.

Tim Keller tuto pasáž také miloval. Oceňoval Tolkienův kontrast mezi Samovým vzdorem (když se ještě díval na sebe) a nadějí, kdy jeho odvaha pocházela z toho, že se přestal dívat na sebe a vzhlédl k nebesům. Hluboká naděje pomohla Samovi upadnout do „hlubokého, klidného spánku“.

Když je situace zoufalá, svět nám říká, abychom se podívali do svých srdcí. Abychom sebrali odvahu. Abychom zahnali své obavy. Ale křesťanská naděje je jiná. Pochází zvenčí. Je to radost, která strach tlačí na jeho místo a brání mu, aby nás zcela pohltil.

Když je stín malý a pomíjivý

Když Kellerovi poprvé diagnostikovali rakovinu, podstoupil riskantní operaci. A přesto v okamžiku plném nebezpečí a strachu zažil něco pozoruhodně podobného tomu, co Tolkien popsal, že Sam viděl v Mordoru. Napsal o tom v knize Hope in Times of Fear (Naděje v časech strachu):

V okamžicích před podáním anestetika jsem se modlil. K mému překvapení jsem najednou získal nový, jasný pohled na všechno. Zdálo se mi, že vesmír je obrovská říše radosti, veselí a vysoké krásy. Samozřejmě že ano – nevytvořil jej snad trojjediný Bůh, aby byl naplněn jeho vlastní bezmeznou radostí, moudrostí, láskou a potěšením? A v této velké sféře slávy byla jen jedna malá skvrna temnoty – náš svět –, kde dočasně panovala bolest a utrpení. Ale byla to jen jedna skvrna a brzy ta skvrna zmizí a všechno bude světlé. A pomyslel jsem si: „Nezáleží na tom, jak dopadne operace. Všechno bude v pořádku. Já, moje žena, moje děti, moje církev – všichni budeme v pořádku.“ Usnul jsem s jasným pocitem pokoje v srdci.

Když nastane temnota, potřebujeme víc, než jen optimismus. Potřebujeme víc než vzdor. Potřebujeme – to, co viděl Tolkien, čeho se držel Keller, o čem píše Kreeft – hlubokou naději. Naděje přetrvává ne proto, že jsou šance dobré, ale proto, že Vypravěč je dobrý .

Nakonec světlo a vysoká krása přetrvají stín. A i ten nejmenší záblesk toho světla – viděný hobitem v Mordoru nebo pastorem v nemocniční posteli – nás může rozplakat radostí.

Publikováno na autorově blogu

° ° °

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme





100 Kč200 Kč500 Kč