Máme parlamentní zřízení, nebo už tu vládne duo Pavel–Kolář? Dnešní glosa o marnění času v politice, o lidech, kteří by kvůli kauzám měli raději mlčet, a o prezidentovi, který se chová jako umíněné dítě v cukrárně. Říkám nahlas to, co si vláda z diplomatických důvodů dovolit nemůže.
Volíme si poslance proto, aby pracovali ve prospěch naší země a nás, jejích obyvatel. Rozhodně je neplatíme za zbytečné řeči. Mají projednávat zákony, ne žvanit hlouposti, chodit pozpátku nebo se oblékat jako pionýři.
Zbytečně promarněným časem je například další volba Víta Rakušana. Nemá šanci projít a STAN tím jen blokuje drahocenný čas. Může tam přece usednout kdokoliv jiný z jejich hnutí, ale ne Rakušan. Vláda zřídila komisi na vyšetření kauzy Dozimetr, a on by měl být povýšen? To postrádá jakoukoli logiku.
A pak je tu kompetenční žaloba. Pořád se touto hloupostí mává, ale proč?
Petr Pavel opakovaně vyzývá k podání kompetenční žaloby na svou osobu s urputností fracka, který v obchodě svírá lízátko, jež mu matka nechce koupit. To se mu to žvaní, když jsou všichni soudci na jeho straně! Apolitičnost je dávno mimo hru.
Vláda naopak tvrdí: nikdy nepodáme kompetenční žalobu, musí se to vyřídit bez soudu. Jistě, nemohou napsat to, co já můžu říct „na plnou hubu“: nemají šanci vyhrát u soudu, který straní Petru Pavlovi. Tím by docílili jen rozšíření jeho vlivu, a to vláda opravdu nechce ani nepotřebuje. Hlavně jsme si vybrali parlamentní zřízení a nikdo nemá právo ho měnit na systém prezidentský. Představa, že by tu neomezeně vládlo duo Pavel–Kolář, mě upřímně děsí.
Autor: Milena Doušková
