Dostala jsem dopis. Pán v něm zevrubně rozebral můj ‚zpackaný život‘, neexistující mindráky a diagnózu završil termínem, že jsem ‚macinkovitá‘. Když totiž dojdou argumenty, nastupuje psychoanalýza z obýváku. Je fascinující, co všechno o mně lidé vědí lépe než já sama – prý jsem zlostná a rozdávám otrávené bonbony jen proto, že nejásám nad současným Hradem i podhradím. Pojďme si tedy promluvit o tom, proč některé lidi tak děsí starší žena s jasným názorem a co se stane, když tu pánovu krabici s diagnozami otevřeme naplno.
Titulek: Jsem prý „macinkovitá“. Beru to jako kompliment
Dostala jsem komentář, který by se dal shrnout jako rychlokurz lidové psychoanalýzy. Pán mě v něm rozebral od dětství až po mé (prý nepovedené) děti a dospěl k závěru, že můj život je jedna velká katastrofa, kterou si léčím psaním na blog. A korunu tomu nasadil termínem, že jsem „macinkovatá“.
Předpokládám, že pán měl na mysli Petra Macinku. Toho pána, co se v politických debatách nenechá jen tak opít rohlíkem a na panu prezidentovi nenechá nit suchou.
Inu, milý pane pisateli, pokud tím chcete říct, že se nebojím jasně formulovat svůj názor, že nejdu s proudem a že mě zrovna dvakrát nedojímá současná politická „elita“, tak máte pravdu. V tom případě jsem Macinkovitá až do morku kostí! A víte co? Docela mě to těší. V mých letech se už člověk nemá zapotřebí se schovávat za zdvořilé fráze, když vidí, že se věci hroutí.
Fascinuje mě ale ta vaše diagnóza mého „zpackaného života“. Je zajímavé, jak lidé, kterým dojdou argumenty k politice, okamžitě začnou útočit na soukromí. Moje děti jsou v pořádku (Honza, co mi spravuje tenhle web, by mohl vyprávět), můj život je plný psaní a názorů, za kterými si stojím.
Možná vás děsí, že se starší žena nespokojí s pletením svetrů, ale má tu drzost glosovat politiku. Že nečekám v koutě, až mi někdo dovolí promluvit. Že místo sladkých řečí servíruju realitu, která vám nechutná.
Takže díky za tu nálepku. Budu ji nosit hrdě. Protože být v dnešní době „macinkovitá“ v podstatě znamená mít vlastní hlavu a nebát se ji používat. A ty vaše „čoko bonbóny“? Ty si nechte pro ty, co se bojí kousnout do něčeho tvrdšího.
Autor: Milena Doušková
Komentář od Kar.Marsal
Vážená paní Doušková, spoluobčanko,
v podstatě, sice jakoby skrytě, ale ve Vašem textu nejednou, ale tak aby to bylo zřejmé, ne že jen provokujete, ale i vyhrožujete.
Co z toho vyplývá? Vy a Vám podobní v názorech a myšlení, se cítíte nadřazeně, Nemlčíte, což je v naprostém pořádku. Avšak do stavu ve společnosti, kdy mlčet bylo nejen výhodné, ale i bezpečné, toužíte se po lávce nynějšího babišismu vrátit.
Snažíte se jevit jako pokorná. Ovšem z Vašich slov plyne namyšlenost, útočnost a zlost. Snad taková nejste v reálu? Nebo ano?
Může to být důsledek něčeho velmi nepříznivého ve Vašem životě, dětství, dospívání, partnerství, nepovedené děti, Osobní nepohodu neúspěchy, zklamání – v podstatě neradostí z Vašeho evidentně zpackaného života si vyřizujete s lidmi, kteří se s něčím takovým, protože v životě nikoho nejsou jen neděle, umí žít. Vytváříte divadlo tím jak jak kolem sebe kopete, ve snaze rozdávat čoko bombóny, ale s náplní Vašich vlastních sraček.
Svou vládu budete mít brzy – tj. jakou? Ta která je dnes Vám nevyhovuje? Ta minulá také ne? A prezidenta? Myslíte pořád pana Skálu?
Já, ačkoliv jsem tuto vládu nevolil, nikoho z té party, a nejsem na tuto vládu pyšný a vůbec s kroky, které dělá, spokojen např, zatím !!! poslední povedený kousek této vlády zrušení NERVu. Volil jsem současného prezidenta pana Petra Pavla, a jsem na takového prezidenta pyšný.
Respektuji, že tato země má nyní svoji vládu, má svého prezidenta, tj. respektuji výsledky svobodných demokratických voleb.
Jenže Vy, paní Doušková hrotíte. Stále jen hrotíte. A vyhrožujete!
Jste taková micinkovatá!
