Írán | Pravý prostor

Írán | Pravý prostor

proxyLeave a comment

MONIKA ČÍRTKOVÁ

S odstupem několika dní se dostávám k tomu nejdůležitějšímu, co se dnes ve světové politice děje: k útoku na Írán.

Zde několik poznámek k věci.

1) Upachtěné snahy vysvětlit útok jako souladný s mezinárodním právem jsou předem odsouzeny k neúspěchu. Ne, ten zásah není v souladu s mezinárodním právem, je to klasická demonstrace síly a projev práva silnějšího. Momentálně bohužel zjišťování, kdo je silnější, resp. zda je ten silnější o tolik silnější, o kolik si myslel, že je.

2) Není to nic nového, podobných akcí za hranicemi tzv. mezinárodního práva jsme se účastnili v minulosti i my, tedy Česká republika. Teď bych spíš ocenila, že hlavní aktéři (USA a Izrael) si to hrají jako svou vlastní hru a nevyžadují participaci ostatních, například z titulu členství v NATO. Je to jejich hra a jejich bude také vítězství.

3) Nemá rovněž význam halit to do vzletných slov o demokracii a svržení zlého režimu. V Íránu demokracie není a nebude. Politické zřízení a způsob správy té země ostatně není naše věc, je to věc Íránců, a my jim do toho nebudeme zasahovat. Všichni také víme, jak dopadly snahy „vyvážet demokracii“ v minulosti – přinesly další utrpení a vedly k rozvratu dotčených společností.

4) Když to není vývoz demokracie, co to je? Preventivní úder proti nechutnému režimu, ovšem nikoliv z důvodu jeho interního řádění (to je jen sekundární důvod, případně berlička pro morální ospravedlnění zásahu), ale proto, že nás ohrožuje. Íránci by nás, nevěřící psy, a také své úhlavní nepřátele Židy, nejraději vyhladili z povrchu zemského.

Naštěstí na to nemají dost zbraní a dobré technologie, nemají také spolehlivé a silné spojence a celkově tahají za kratší konec provazu. Ale vymazat by nás chtěli, kdyby mohli.

Není divu, že Izrael a USA si to nechtějí nechat líbit, to zcela odpovídá logice moci, viz bod první.

5) Příliš se o tom nemluví, ale situace je také střetem naší, židovsko-křesťanské civilizace, s islámem, který má v případě Íránu revoluční charakter a nejraději by se šířil, kam až to jde.

V této souvislosti není od jinak velmi chytrých Íránců příliš prozíravé dělat si ještě větší nepřátele ze sunnitských států v Perském zálivu a útočit i na ně. Na druhou stranu, tyto státy se v posledních letech přiklonily na stranu USA a zklidnily i vztahy s Izraelem, a tak si asi ajatolláhové řekli, že nemají co ztratit.

Zajímavý příklad situace, kdy vnitřní konflikt dvou větví islámského světa převažuje nad nenávistí k západní židovsko-křesťanské civilizaci. Doufejme, že to Arabům vydrží. Ale nevsadila bych si na to.

A poslední poznámka. Když o tom přemýšlíme, musíme si nutně položit otázku, jestli oni nemají ti ajatolláhové ohledně bezbožnosti a dekadence západního světa tak trochu pravdu?

Ovšemže mají. Náš odklon od hodnot, na kterých stojí naše civilizace, je očividný a některé snahy západních liberálů (například zakotvit právo na potrat do ústav), jsou naprosto trestuhodné.

Ale každý hříšník se může napravit, i bezbožný člověk může seznat své chyby, a především – tohle je zase naše věc.

Možná si nějakou lekci zasloužíme a třeba by nám i prospěla. Ale určitě ne od Íránu.

Nuže, věřme, že vyhrajeme nad nepřítelem i sami nad sebou.

 

FB

RedakceRedakce


72 přečtení

Loading…