MICHAEL SVATOŠ
USA Iránu k smíchu! Irák už vře – bude odveta za okupaci!? Iránská odvetná strategie globálního hladomoru děsí analytiky! Putin hrabe!
Válka o Irán se rychle posunuje na další level, a zdá se, že Američané s ní budou mít obrovský problém. Včera večer nejvyšší představitelé Iráku, který je defacto okupován USA už od války proti Saddámovi, demonstrativně navštívili v nemocnici americkými nálety zraněné příslušníky tzv. Lidových mobilizačních sil Iráku, (anglicky PMF), (arabsky: Quwwāt al-Ḥashd ash-Shaʿbī).
Irácký vzdušný podmaršálek Tahseen Ibrahim Sadiq včera v nemocnici navštívil americkými nálety zraněné válečníky iráckých lidových milicí PMF, které začaly proti Američanům v zemi útočit válečnými drony. Air vice Marshal Sadiq všem Američany zraněným válečníků slíbil veškerou podporu, a pozdravy od iráckého prezidenta.
Tyto Lidové mobilizační síly Iráku disponují na území Iráku až 230 000 po zuby ozbrojenými válečníky, a je o nich známo, že jsou pod přímým vlivem iránských ajatolláhů, a při rozsáhlých protestech proti iránskému režimu v minulém roce bylo dokonce několik set těchto iráckých milicionářů vysláno na pomoc iránským revolučním milicím Basídž “pomáhat činit pořádek v iránském pohraničí”.
V posledních dnech začaly mezi americkými vojáky umístěnými v Iráku a jednotkami iráckých milicí PMF propukat otevřené přestřelky pomocí dronů, a ty zatím skončily vybombardováním velitelství 15. brigády PMF americkým letectvem, a vypálením řady vojenských budov na amerických základnách v zemi. Nejvyšší vedení Iráku má nyní značné obavy, že milice PMF a armáda USA spolu brzy vstoupí do otevřeného pozemního konfliktu, a celý Irák se tak opět stane prostorem nového protiamerického povstání. Milice PMF mají krom Iránu blízko také k ruským tajným službám. A ruští agenti SVR (třeba Michail Zvinčuk alias Rybar) po Iráku v posledním roce rejdili ještě častěji, než před kdy tím. Zatáhnout USA do pozemní války s iráckými milicemi PMF je pro Irán i Rusko zcela zřejmě výtečná proxy válečnická strategie.
Včera irácké ministerstvo vnitra vydalo v souvislosti s americkým bombardováním iráckých milicí PMF, (jsou v Iráku legální vojenskou státní silou), následující prohlášení, a to hovoří jasně, ačkoli se v něm o USA přímo nehovoří:
„Vyjadřujeme důrazné odsouzení a odmítnutí brutálních a do očí bijících útoků spáchaných na statečných členech PMF, kteří plní svou národní povinnost po boku svých bratrů v našich hrdinných bezpečnostních silách. Tato systematická a opakovaná agrese proti jedné z formací našeho aparátu národní bezpečnosti představuje jasné porušení irácké státní suverenity a nepřijatelné překročení zákonů a norem. Tyto akce nesníží odhodlání našich bojovníků, ale spíše posílí jejich odhodlání pokračovat v práci na nastolení bezpečnosti a stability v každém kousku naší vlasti. Krev našich synů v Lidových mobilizačních silách a bezpečnostních silách je jednou krví, která brání posvátnost Iráku. Zdůrazňujeme potřebu respektovat prestiž státu a jeho vojenských institucí. Kéž Bůh ochrání Irák ve slávě a kéž je našim spravedlivým mučedníkům dopřáno milosrdenství a věčnost a našim statečným zraněným brzké uzdravení.”
Zde vidíte fotografii Putinova oblíbeného rozvědčíka “Rybara” na jednom z jeho loňských osobních setkání s prezidentem Iráku as-Súdáním. (Viz podrobně MAP 2255) Už tehdy jsme spekulovali, že Putin v Iráku něco proti Trumpovi chystá. Nyní se to zdá být zřejmější. Z Iráku tehdy Zvinčuk zamířil do Venezuely, a do Afriky. A to má, jak ukážeme, hlubokou logiku proč.
Podle amerického plukovníka speciálních sil David Witty irácká vláda nyní balancuje na tenké hraně mezi USA a Iránem, a současně odsuzuje své milice PMF za jejich útoky raketami a drony na americkou armádu rozmístěnou v Iráku, a současně odsuzuje odvetné útoky amerického letectva proti těmto tzv. “teroristům PMF”. Sabah al-Numan, mluvčí premiéra Muhammada Šíá as-Súdáního, ve čtvrtek dokonce prohlásil, že americké letecké útoky na lokality a velitelství PMF „představují zoufalý pokus o vytvoření zmatku, podkopání stability a bezpečnosti v Iráku”, a řada amerických vojenských analytiků, kteří se osobně účastnili někdejších litých bojů proto iráckému povstání, nebo teroristům ISIL, se nyní obává, že irácké milice PMF brzy přejdou do otevřené války proti USA, a Irán je v ní bude všemožně podporovat.
Tyto obavy jsou dokonce už i silně slyšet i z Jižní Ameriky, protože i tam by se prý mohly brzy rozšířit proti-severo-americké nepokoje. Tamní stoupenci politiky vlád pro-severo-amerických diktatur mají strach, že válka USA proti Iránu vyvolá v zemích tzv. Globálního Jihu celosvětový hladomor, a chaos, a návrat stoupenců levicových diktatur na jihoamerické politické výsluní. Tamní čelný stoupenec autokratických režimů a války Ukrajiny proti Rusku až do vítězného konce, Ignacio Montes de Oca, k tomu dokonce sepsal vynikající analýzu. A ta stojí rozhodně za přečtení, neb náhlé aktivity ruské rozvědky v těch částech světa, které by byly hladomorem vyvolaným válkou USA a Izraele proti Iránu zasaženy nejvíce, odhalují kam se Putinovi myšlenky, jak konfliktu využít k oslabení USA a Západu, obecně ubírají.
Ignacio Montes de Oca: Konflikt na Blízkém východě a riziko hladomoru: hnojiva v centru pozornosti:
Katar, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Kuvajt se podílejí na světové produkci hnojiv 10 až 15 %, ale vyvážejí značné množství dusíkatých hnojiv, a ta jsou nezbytná pro 50 % světové produkce potravin. Hormuzský průliv je výstupní branou pro 30–33 % celosvětového obchodu s tímto typem dusíkatých hnojiv, a putuje přes něj směrem do světa přibližně 16 milionů tun těchto hnojiv ročně. Pokud Írán ponechá Hormuzský průliv uzavřený, lodě v něm uvíznou, dodávky hnojiv budou přerušeny a to spustí řadu kaskádových efektů.
Saúdská Arábie produkuje přibližně 20 milionů tun těchto hnojiv, Katar 10 až 12 milionů, Omán 2 až 3 miliony, Spojené arabské emiráty až 2 miliony, a Bahrajn a Kuvajt po jednom milionu tun. Nízké náklady na energie v zemích Perského zálivu vysvětlují celkovou výši této výrobu, až 40 milionů tun dusíkaté močoviny. Uzavření Hormuzského průlivu navíc zvyšují cenu ropy a plynu, a tak zdražuje energie, která se používají k výrobě hnojiv po celém světě. Cena močoviny proto za pár dní vzrostla o 20–35 %, a pokud válečná situace přetrvá, mohla by její cena ještě dále růst.
Pokud je na Blízkém východě něco hojného, je to zemní plyn. Je to primární vstup pro Haber-Boschův proces, který přeměňuje dusík ze vzduchu a vodík ze zemního plynu na amoniak, a poté na močovinu. Dříve se zemní plyn získával z guana, což jsou v podstatě zvířecí exkrementy. Získával se také z ledku, a konflikt o guano podnítil několik válek, jako například válku o Chinchaské ostrovy mezi Španělskem a Peru v roce 1865, a válku o Pacifik mezi Chile na jedné straně a Peru a Bolívií na straně druhé v roce 1879, a také menší konflikty, jako například ty, které se týkaly ostrovů Howland, Jarvis, Midway a Navassa.
Umělá dusíkatá hnojiva pomohla zvýšit produkci potravin. Omezení dostupnosti guana a ledku byla překonána vytvořením syntetických sloučenin dusíku díky objevům Fritze Habera v roce 1909 a Carla Bosche v roce 1913. Vraťme se tedy k plynu. V Perském zálivu se cena za BTU plynu pohybuje mezi 1 a 3 americkými dolary a lze jej vyrobit za čtvrtinu nebo třetinu této ceny, což je levněji než v USA, kde BTU stojí mezi 3 a 6 americkými dolary, nebo v Evropě, kde stojí mezi 8 a 15 americkými dolary, nebo v Indii a Číně, kde BTU stojí mezi 6 a 12 americkými dolary.
To vysvětluje, proč nedostatek hnojiv na Blízkém východě zvyšuje ceny po celém světě. Pokud je plyn primárním vstupem pro dusíkatá hnojiva, pak uzavření 20% vývozu tohoto vstupu přes Hormuzský průliv ovlivňuje další producenty. USA se spoléhají hlavně na břidlicový plyn a ropu. Jedná se o levnou energii, ale neprodukují dostatek hnojiv a musí je dovážet. Od začátku krize platí o 140 USD více za tunu hnojiv. A toto zvýšení ceny se shoduje s klíčovým začátkem jarní secí sezóny.
Brazílie je největším světovým dovozcem hnojiv, spotřebovává 7,7 milionu tun, z čehož 35 % pochází z Blízkého východu. Její produkce pokrývá 12 % jejích potřeb. Argentina produkuje 1,7 milionu tun, z čehož 68 % pochází na bázi dusíku. Dováží 56 % své poptávky, přičemž 35 % až 63 % pochází z Perského zálivu.
Některé plodiny, jako například kukuřice, vyžadují více dusíku. Úrodnost půdy se liší region od regionu a s ní i spotřeba hnojiv. Čína je dalším významným producentem hnojiv, ale používá je pro vlastní plodiny, takže nemůže kompenzovat nedostatek v jiných zemích. V jiných produkčních regionech je dopad dvojí. V Evropě se cena plynu zvýšila o 45 % až 70 %, což zvýšilo náklady na výrobu hnojiv. Kromě toho se producenti museli vyrovnat s 20% až 30% nárůstem ceny močoviny. Dopad se liší region od regionu. Například v Brazílii nejistota paralyzuje uzavírání exportních obchodů. Prozatím dochází k mírnému nárůstu cen potravin: globální index FAO ukazuje nárůst o 0,9 %. Ceny pšenice vzrostly o 1,8 %, rostlinných olejů o 3,3 % a obilovin o 1,1 %. Plný dopad zvýšení cen hnojiv se však může projevit až po určité době. Aplikují se během jarní výsadby v roce 2026 na severní polokouli, ale ovlivňují výnosy v letní/podzimní sklizni a promítají se do cen potravin se zpožděním 6 až 9 měsíců.
Pokud letošním výsledkem války proti Iránu bude, že zemědělci budou používat méně hnojiv, pak sklidí méně, a to povede k vyšším cenám potravin, a zvýší rizika hladomorů ve zranitelných oblastech, a to opět vytvoří scénář ještě horší než ten, který následoval po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Súdán dováží 54 % svých hnojiv z Perského zálivu, Somálsko a Pákistán 30 %, Tanzanie 31 %, Etiopie 26 %, Nigérie i Mosambik jsou také vysoce závislé, a v Indii pocházejí dvě třetiny dovážených dusíkatých hnojiv z Blízkého východu. Neúrod v těchto zemích postihne 2,057 miliardy lidí.
Súdán má 26 milionů obyvatel, kteří čelí potravinové nouzi, a již vygeneroval 5 milionů uprchlíků do jiných zemích. Etiopie má dalších 22 milionů lidí, kteří trpí potravinovou nejistotou, a Mosambik a Tanzanie tento scénář opakují, přičemž všechny tyto země zažívají vysídlování svého obyvatelstva. Stojí za zmínku, že toto vysídlování může skončit v zemích s vyššími příjmy, se zjevnými důsledky politického napětí, které migrace dlouhodobě vyvolává. Odtud je to jen krůček k podněcování extrémní rétoriky a postojů. Toto je nejdramatičtější aspekt, který je umocněn zvýšenými náklady v nejsilnějších produkčních regionech, jako je Čína, Indie, Indonésie, Mexiko, Argentina, Brazílie, USA a Evropa, kde to spolu s klesajícími výnosy může vést k menším sklizním v budoucnu. Pokud zemědělci použijí méně hnojiv, klesne celosvětová sklizeň, což následně zvýší ceny potravin, a odtud se přímo dostáváme k riziku nedostatku a hladomoru ve zranitelných oblastech, podobně jako se to stalo s válkou na Ukrajině v roce 2022, ale horší kvůli energetické krizi.
Při té ukrajinské krizi vzrostly ceny hnojiv o 30 % a hodnota močoviny se zdvojnásobila na 800 USD za tunu. To spolu s blokádou vývozu z Ruska vedlo k 14% nárůstu globálního indexu cen potravin FAO. To je pesimistický výhled pro tuto krizi. Tato invaze ovlivnila obchod s živinami v určité oblasti Ukrajiny a Ruska a menší část hnojiv na celém světě.
Odhaduje se, že pokud ceny hnojiv vzrostou o 20 až 30 %, jako v současné krizi, výnosy by u plodin závislých na dusíku mohly klesnout o 20 až 50 %. Podobně by zvýšení ceny močoviny o 100 USD na tunu mohlo v některých oblastech zvýšit výrobní náklady a cenu o 10 až 20 %. Je třeba zvážit i další faktor. Rusko produkuje až 20 % světových hnojiv a Bělorusko 20 % celosvětové nabídky potaše. Kvůli sankcím a vyloučení ze systému SWIFT je však jejich příspěvek k řešení problému poptávky snížen.
Potaš navíc nenahrazuje dusíkatá hnojiva; je doplňkem pro zemědělství. Tyto produkty nepodléhají omezením, a přesto kvůli politickým a praktickým problémům ztratily podíl na trhu a jejich dopad na globální scénu je minimální. Nemělo by se to ani zaměňovat s hnojivy na bázi fosfátů, která mají jiné využití. Hnojiva na bázi močoviny, amoniaku a dusičnanů ze Zálivu jsou v krátkodobém horizontu nenahraditelná, a toto varování se týká více než poloviny potravin produkovaných na celém světě.
Vývoz zastavený zeměmi Blízkého východu v milionech tun: Katar, 3,5 milionu; Írán, 4,6 milionu; Saúdská Arábie, 3,6 milionu; Spojené arabské emiráty, 1,9 milionu; Omán, 1,8 milionu; a zbývajících 29 % bylo rozděleno mezi ostatní producentské země v regionu. Stručně řečeno, nejde o to, kolik hnojiv Blízký východ vyprodukuje, ale o to, kdo kontroluje klíčovou exportní trasu, a o to, aby bylo jasné, že když je zablokována, dopad je cítit po celém světě. Pokud se to brzy nevyřeší, mohlo by to vést k vyšším cenám potravin a vážné potravinové krizi. Proto se zdůrazňuje, že délka trvání války může mít větší dopad, než by se dalo předpokládat, vezmeme-li v úvahu pouze cenu za barel nebo krychlový metr plynu. Konflikt, který se mnohým zdá vzdálený a dokonce exotický, má nepředvídatelné dopady na každodenní život po celém světě. (Zdroj textu)
Jihoameričtí “fašisté” v této své analýze krásně popsali, jak je politika EU Green Deal pro Evropany smrtonosná. Máš ve své zemi drahý plyn a ještě ke všemu zatížený poplatky ETS-1 a ETS-2? Tak potom budeš mít i extrémně drahá hnojiva, a v jejich důsledku velkou neúrodu, drahotu, a hladomor. A to je ta nejlepší cesta pro revolucionáře a nebo diktátory, aby se chopili moci. Ostatně proto soudím, že současné Bruxelae musí být zničeno!
Ostatně asi určitě žádnou náhodou mají podle nejnovějšího plánu komise EU naši farmáři zkrachovat, protože prý produkují příliš velké množství drahého mléka – jak jsme psali včera – že?
