Společnost
historie, Německo, propaganda, rozhovor, válka, video
Nacisté si z nás za protektorátu udělali taková hospodářská zvířata, byli jsme pro ně užiteční, proto nás nestříleli na potkání jako králíky. Silná protičeská propaganda z let 1939-1945 přetrvala až do dneška. Burácet začala hlavně od 90. let, kdy ji pomáhal dotvořit i tehdejší prezident Václav Havel. Lži, podvratná svědectví i manipulace s fotkami vzbuzují dojem, že se tu za protektorátu vlastně zase tolik nestalo. Proč je zavádějící mluvit o odsunu Němců jako o genocidě?
Tento rozhovor s panem Vojtěchem Šustkem by se měl objevovat co možná nejčastěji. Většina z nás totiž skutečně uvěřila nechutné propagandě, která se na nás účelově od roku 1989 valí ze všech stran a mainstreamových kanálů i vzdělávacích zařízení. Cílem není nic jiného, než srazit naše sebevědomí, vzbudit pocit viny a méněcennosti, a z Československa/České republiky vyrobit ČEZko… jakési území kdesi v Evropě.
Dobrý den, já jsem Pavel Štrunc a mým dnešním hostem je Vojtěch Šustek, archivář z Archivu hlavního města Prahy. Pane doktore, dobrý den.
Dobrý den.
Nejtemnější období české historie, tak to bývá přisuzováno 15. březnu 1939. Platí to?
Já se domnívám, že to je velmi výstižné, protože německá okupace znamenala pro český národ takový teror, jaký ve svých moderních dějinách nezažil. Takže myslím si, že to je velmi přiléhavé.
Za ta léta, která uplynula, změnil se nebo nějak doplnil se, řekni mi těch penzum informací, které máme o té době pro archiváře, pro historiky?
Vzhledem k tomu, že vlastně teprve před přibližně třiceti lety, kdy došlo ke změně režimu, tak začaly být archivní historické prameny jaksi plně přístupné, tak se domnívám, že přes veškeré úsilí našich skvělých historiků před převratem, jako byl třeba Zdeněk Jelínek, jako je doktor Oldřich Sládek, jako byl profesor Jan Kuklík, tak že pořád ještě, jaksi to téma dějin okupace a našeho odboje není dostatečně prozkoumáno.
Nechci, abychom procházeli úplně vše, co chybí, ale je něco, co byste vypíchal, že nebylo dostatečně prozkoumáno?
Já si myslím, že především není dostatečně prozkoumaný náš odboj. Počínaje odbojovou organizací Obrana národa, přes Sokolský odboj až po ty další odbojové organizace, jako byl PVVZ, Petiční výbor, Věrní zůstaneme, jako jsou osudy jednotlivých paraskupin. Ale oni nebyly mimo jiné tady tato témata prozkoumána, protože před převratem ty historické prameny byly jenom dílčím způsobem přístupné. A ze těch uplynulých 30 let nebylo vykonáno tolik práce, jak se já domnívám, že by tato témata zasluhovala, protože veškeré tohle bádání a zkoumání je velmi zdlouhavé.
Jak si to vysvětlujete? Mimochodem přece jenom vládl autoritativní komunistický režim. Ten znemožňoval nahlížet do historie, řekněme, okupace československé.
Ano. Bohužel tak to bylo, že ti naši historici, kterých já si velice vážím, už které jsem jmenoval, tak ti bohužel se nemohli k různým historickým pramenům dostat.
A co byl ten důvod? Protože tak ta zjednodušená formulace, kterou všichni známe ze školy, je prostě, že by ten, řekněme, sovětský svaz napomohl k porážce fašismu.
Ten důvod byl, si myslím, jednak politicko-ideolovický, ale ono tam možná ani v těch zemích demokratických třeba nebylo moc lepší. To já přesně nevím, o tom nejsem tak informován, protože vlastně ještě v té době mnoho lidí žilo, takže těch účastníků války, takže možná, že i to hrálo určitou roli, že pořád to bylo takové politicky živé téma, které se týkalo mnoha lidí, kteří ještě v té době žili v roce 1989.
Průběh 2. světové války potom měl vliv na zkoumání i v osmdesátých letech. Promiňte, že to řeknu úplně zjednodušeně, že někdo z té doby, někdo velmi vlivný byl ještě na světě a to znemožňovalo zkoumání třeba toho období?
Já se domývám, že ještě třeba v osmdesátých letech, jak jsem říkal, že u nás ta situace byla specifická třeba tím komunistickým režimem, ale i na tom západě byly stanoveny lhůty zpřístupňování archivních pramenů a například v Německu je to dodneška všechno přísnější než u nás, takže tam se historici k různým pramenům nedostali.
Promiňte, jenom němečtí historici, když chtějí zkoumat…
Já jsem se zmínil o Německu, protože něco málo vím o Německu, protože v německých archivech jsem bádal.
Ale že němečtí historici ještě mají, řekněme, nějaké úřední překážky k tomu, aby mohli naplno zkoumat období nacizmu?
Ano, tam jsou stanovené lhůty k některým dokumentům, které se týkají jednotlivých osob a ty lhůty jsou, pokud si dobře vzpomínám, 30 let od úmrtí a je to všechno náročné a složité se tam dostat k historickým pramenům. Myslím si, že určitě badatele v německých archivech nemají takový komfortní přístup, jako mají badatele v českých archivech.
Když se vrátíme jenom k tomu období, které odstartoval právě ten 15. březen 1939, můžeme pane doktore říct, nějak to zabalit, jak v tom období protektorát obstáli Češi?
Obstály velice dobře a obdivuhodně. A já souhlasím s názorem mého spolupracovníka a kamaráda Jaroslava Čvančary, který říká, že období okupace bylo období mravního vzepětí našeho národa.
Morální vzepětí?
Ano, že se ve velké většině chovali čestně a mnozíji velmi statečně.
Řekněte mi, pro časopis Téma jste řekl toto, „Už Reinhardu Heidrichovi a K.H. Frankovi šlo o to vytvořit obraz národa, který je zastrašený, poslušný, loajální a k té loajalitě patří i udávání.“ Jaký byl ten nápor na tehdejší českou psychiku?
Tady ta situace v českých zemích, tak byly takzvané autonomní území Německé říše a Němci tady provozovali takovou politiku, ze které vyplývalo, že na nás nahlíželi jako na užitečná hospodářská zvířata, protože jim se byly vyspělá společnost, hospodářsky velice produktivní. Naši dělnici byly vysoce kvalifikovaní, takže Němci vlastně nechtěli tu českou společnost rozbít takovým tím bezhlavým terorem, jako to třeba dělali v Polsku, nebo v Bělorusku, nebo v Srbsku, kde místní lidi stříleli na potkání jako králíky. Nás spíš chtěli využít jako takové nevolníky, nebo jako takové otroky. Od toho se odvíjela potom ta okupační politika, kde Němci mezi sebou mluvívali o tom, že by nebylo vhodné zatlačit Čechy do situace, kdy mají pocit, že už nemají co ztratit. Že už by potom se tady jenom, kdyby tady provozovali politiku jako v Polsku nebo v Srbsku, tak už by se tady nevyrábělo, už by se jenom střílelo. A to si oni nepřáli.
Donášelo se tedy tady? Protože vy to pro Aktuálně kritizujete, ty zmínky o zbabělosti, o tom, že se neustále jako donášelo, že Češi byli proradný národ, že souseda nahlásili za něco, co třeba vůbec nespáchal. Je to pravda?
To samozřejmě pravda není, to je naprosto vylhané. A já při svých výzkumech k dějinám Heidrichiády nebo ke germanizaci Prahy, tak jsem opakovaně narazil na to, že si úřednici německého represivního aparátu mezi sebou stěžují, že Češi nejsou ochotní se navzájem udávat. A také Němci zavedli trest smrti za to, že někdo věděl o odbojové činnosti a nenahlásil to. Za to se běžně popravovalo. Být třeba kolikrát ten Čech, který nenahlásil odbojovou činnost, tak to nenahlásil třeba na svého bratra nebo syna, ale i za to byl trest smrti a oficiálně se za to vykonávali popravy. Němci k tomu měli výraz jako spoluvědoucí nebo bychom to mohli přeložit jako zasvěcenec. To znamená, že ve chvíli, kdy byste věděl o něčí odbojové činnosti a nešel jste to udat gestapu, tak vám za to hrozila buď přímo poprava nebo deportace do vyhlazovacího koncentračního tábora.
Kde se vzal ten obraz? Ten obraz toho průměrného českého člověka, který za protektorátu je těžce zkoušen a dost často to nevydrží a jde někam za gestapem. Říkáte, že to není pravda.
Kde se to vzalo?
Začala s tím nacistická propaganda už v době okupace, kdy vlastně takový ten obraz pro nepřátelskou cizinu právě měl být tak, jak jste popsal, že Češi jsou rezignovaní, poraženečtí, vlastně se mají dobře. To jsem třeba zažil, když jsem žil v Německu, tak mi to někteří starší Němci, bývalí nacisté, říkali přímo tady toto, že Češi se vlastně měli dobře. No a vlastně…
V jakém ohledu, promiňte…
No, že jsme se měli dobře, že nás nestříleli jako Poláky a Srby na potkání a že vlastně bychom jim měli být vděční. To jako mnozí tady ti bývalí, ti takzvaní sudečtí Němci, tak to běžně vykládali, to jsem slyšel nejenom jednou. Ale teďka ještě se vracím k té propagandě.To jsem slyšel přesně, toto jsem slyšel přesně od nacistů, jako tady toto, že Češi se vlastně měli dobře, to jako… To je známé takové klišé, jako jo, to velice rozšířené.
A jak si to, promiňte, pane doktore, jak si to vysvětlujete tady?
Možná moc tak rozbíhavě to říkám. Už prostě například v době heydrichiády, kdy si Gestapo stěžovalo, jak si Češi málo udávají a vyhlásili trest smrti za to, že kdo má informace a nepředá je, Gestapem bude popraven se svojí rodinou. Stěžovali si, jak ti Češi nejsou ochotní spolupracovat, tak zároveň uveřejňovali v novinách hlavní úřadovny Gestapa v Praze, že děkují za spolupráci občanům na pátrání po vrazích Obergruppenführera.
A jako je to takové zcela pochopitelné, protože oni když chtěli přimět lidí k udávání, tak na straně jedné se je snažili přesvědčit, že to přeci dělá každý a to je logické a správné a sebezáchovné. A pak na druhé straně zastrašovali. To byly ty popravy celých rodin. A potom to pokračovalo dál. Když jsem si pročetl trestní spisy desítky úředníků Gestapa a úředníků Sicherheitsdienstu, tak každý z těchto lidí se choval tak, jako běžný kriminální zločinec. To znamená, že když byl dopaden policií, tak se snažil ty vyšetřovatele přesvědčit, že ne, to já jsem ten viník, ale ty oběti jsou těmi viníky. Takže běžně si třeba ty úředníci Gestapa vymýšleli a obviňovali různé odbojáře, nejlépe ty mrtvé, protože nejlepší je vždycky všechno svádět na mrtvé, ze zbabělosti, z nezodpovědnosti, z takové hlouposti.
Takový obzvlášť jako fantaskní mi přijde případ jedné německé udavačky, nějaké Obrhalové z Plané u Mariánských Lázní. Ta za heydrichiády udala 20-letou manželku učitele Jarmilu Burešovou, že údajně schvalovala atentát. Tady ta Jarmila Burešová a její manžel byli popraveni a tady ta Obrhalová, to byla kamarádka jejich rodičů. Tak tady ta udavačka Obrhalová potom ještě vyhledala rodiče té popravené, a začala jim vykládat, že to udání udělala tam jedna Češka z Plané u Mariánských Lázní. A teprve po válce, když byli dopadení ti úředníci Gestapa, kteří tu Jarmilu Burešovou zatkli a zavraždili, a i ten úředník Sicherheitsdienstu, kterému ta davačka Obrhalová nahlásila, tak se ukázalo, že udavačka je Obrhalová a ne tamta žena, kterou ona označila.
Výročí českého hajlování 1939 vs 2025. Nejtemnější den v historii našeho státu.
Promiňte, pane doktore, vrátíme se ještě k té jedné věci. Řekněme, to je ten přesah do současnosti. To, co jsme se mluvili o tom přijímaném nějakém obraze, jak je to možné, že to tak přetrvává? Já chápu, že jste mluvil o tom, že plné to zkoumání těch pramenů bylo umožněno, řekněme, až po revoluci. Ale přesto ten sentiment, to, že to i velký, vysoký politický úředník opakuje, jak je to možné?
Tuto otázku si já kladu taky, ale v podstatě, jak si budu sledovat tu propagandistickou linku, tak tady v Německu existuje. Já navážu např. na ty úředníky gestapa, tady ty úředníci gestapa nebo vůbec Němci spjatí s okupačním režimem, tak ti, kteří přežili válku, odešli do západního Německa, tak tam založili nám všem dobře známé sdružení, vyhnanců atd. Ten sudetoněmecký Landsmannschaft, provozovala se jaksi taková propaganda podporovaná spolkovou vládou.
U nás byl 40 let komunistický režim, kdy vlastně vědecké bádání svobodné bylo velice zredukováno, no a vlastně ani ten komunistický režim neměl příliš zájem zdůrazňovat hrdinství našich vlastenců, na nejvíc třeba hrdinství příslušníků komunistického odboje. No a vlastně, když padl komunistický režim, tak tady vlastně najednou vykvetla taková zvláštní atmosféra, velice příhodná pro německou revizionistickou propagandu a myslím si, že jako velice dobře to popisují manželé Eva Hánova, historici Eva Hahnová a Hans-Henrik Hahn ve svých knihách, třeba Sudetoněmecké vzpomínání a zapomínání, anebo nejnovější kniha od paní doktorky Evy Hahnové, Češi o Češích.
Pane doktore, promiňte, ale řekněte mi, o co jde, protože je to zajímavá. Řekněme, že je to nějaká revize toho, co tady kdysi bylo. Co si pod tím mám představit?
Vlastně každá ta propaganda má určité teze, které si dá napsat za prvé, za druhé, za třetí. A tady taková ta propaganda, která začala burácet naplno někdy od poloviny 90. let v našich médiích, tak ta má přesvědčit veřejnost, že obnovení československé státnosti v roce 1918 bylo nějakým historickým omylem. Mají se zpochybnit nároky českého státu na jeho historická území. Potom období okupace a to utrpení, které německá okupace českému národu přinesla, tak se mají vykreslit tak, že Čechům se vlastně zas tak moc nedělo, jako to říkala paní ministryně Válková, ta to řekla výslovně, že Čechům se zas tak moc nedělo, no a že vlastně Češi se tady měli dobře a pokud vůbec někdo byl tou německou okupací zavražděn, tak si za to mohl sám a nebo za to mohly i Češi. Právě tím, že byli udavači, že kolaborovali, že donášeli a jako je pozoruhodné, jak mnoho lidí, já než bych to systematicky sledoval…
Ale mě to zajímá právě, kde se to bere a kdo to třeba prezentuje, protože téma Sudet je třeba velké i velké politické téma.
No a já si myslím, že je to jednak tahle propaganda dotovaná štědře z Německa různými nadacemi a fondy pro přeshraniční spolupráci. O tom právě píšou manželé Hahnovi ve svých knihách. To, co si myslím, že především jsou investovány velké peníze a pak je ještě tady takový další zdroj, takový ideový zdroj, o tom právě píše paní Hahnová ve své knize o Češích. A to jsou dvě knihy, které vytváří takový ideologický rámec a je to od Jana Patočky Co jsou Češi, to jsou vlastně vydané dopisy, které on asi ani nemyslel, že budou uveřejněny, které psal nějaké svoje německé přítelkyně ještě tady někdy před smrtí, protože filozof pan Patočka umřel. Pokud vím, v roce 1977. Ovšem tady ty jeho dopisy byly přeloženy z němčiny, protože to psal do Německa v němčině, do češtiny a byly vydány. A ten filozof Patočka tam píše dosti takovým dehonestujícím způsobem, to mě až zaráží, jaksi o českém národě, jaksi rozborem, který provedla paní Hahnová, která já jsem došel k názoru, že on vlastně ani naše dějiny neznal. A mě to tam, když on tam píše, píše o tom, jak Češi nebyli autentickými tvůrci kultury a jak prostě české obrození národní, že je vlastně dílem druhořadých duchů, nebo lidí druhořadého ducha. A pak mě teda přijde úplně šokující, že filozof Patočka tam píše, že Češi jsou národ osvobozených sluhů. Osvobozených sluhů? Národ z hora osvobozených sluhů.
Pane doktore, mě zajímá právě to. Když použiju takovou tu slavnou hlášku s filmu, nevím, jestli je to vhodné, ale komu tím prospějete? Co zatím mám hledat? Protože byste říkal, že ta historie začíná být nějak upravená i tím, že se chodí nějaké grantové řízení třeba z Německa. Komu to má prospět? Má to nějakým způsobem, když se zeptám, snížit vinu německého národa na tom, co se dělo v tehdejší Československu?
Samozřejmě. To má relativizovat vinu Němců na druhé světové válce a tady se používají metody, jaké používalo Německo už dávno před Hitlerem ve své revizionistické propagandě po první světové válce. Koho to zajímá, tak tomu bych doporučil knihu od Friedricha Wilhelma Foerstera Evropa a německá otázka. Takže oni používají takovou podobnou taktiku, takovou relativizaci, že sice možná Němci Čechům občas některému ublížili, ale Češi byli udavači, mohli si za to sami a potom ještě přichází ta další demagogie, že vlastně Češi se dopouštěli genocidy a těžkých zločinů na Němcích při odsunu. Tady ta známá demagogie, tady o té takzvané kolektivní vině a tady to všechno dokola, to je prostě…
To myslíte, že… Promiňte, že vyřešíme tuto otázku. Ano. To, co se dělo po válce, během toho poválečného odsunu, tak přece děly se křivdy, děly se ze strany, řekněme, českého obyvatelstva, asi věci, na který my asi nebudeme asi přimhouřit oči přece…
Ano, byly tady excesy spáchané jednotlivci, ale nebyla to prostě politika Československého státu, kdežto tady ta genocidní opatření a vyvražďování Čechů, tak to byla politika vlastně Německého státu, kterou tedy v naprosté většině její obyvatelstvo schvalovalo německé a vlastně tady některé excesy se děly také proto, že vlastně v jinou okupace byla ta československá státní moc rozbitá, ale ve chvíli, když se podařilo zavést pořádek, tak tyto excesy skončily.
V časopise Téma říkáte ještě právě k tomuto tématu jednu zajímavou věc. „Týká se to Václava Havla. Vydatně k tomu napomohl už prezident Václav Havel svým prohlášením z přelomu let 89-90 o tom, že Češi by se měli sudetským Němcům omluvit za odsun. Tím poskytl zdání legitimity nikoliv jen ideologickým termínům, jako jsou Sudety a sudečtí Němci, ale zejména nastupujícímu zkreslování dějí našeho státu.“ Havel se tedy zachoval jako Patočka?
Já jsem třeba v té knize právě od paní Hahnové četl, že Václav Havel jaksi obdivoval Jana Patočku jako filozofa. A vlastně takto si lze asi vysvětlit, že v řadě ohledů přebíral jeho názory, i když třeba Jan Patočka se v té svojí knize nebo v těch dopisech vydaných v knize Co jsou Češi přímo k odsunu ani nevyjadřuje.
Ale řekneme, že Václav Havel přijímal tu tezi, že Češi byli nárok osvobozených sluhů.
To nevím.
Nebo spíš mi jde o to, jestli on stál u to, jak Vy říkáte, u začátku té debaty, u té, řekněme, té změny pohledu na výsledky druhé světové války.
Já si myslím, že tomu poskytl zdání legitimity právě touto větou. A pak si myslím, že vlastně tímto, no já říkám, poskytl mu zdání legitimity, ale samozřejmě tady tahle propaganda, tak ta už tady jako byla z dřívejška. Že jo, tady právě tu propagandu už třeba Ján Mlynárik, slovenský komunista, rezident, který žil, byl nucen odejít do exilu, tak ten už tady s touto demagogií začal. Prostě už tady ti další autoři, z nichž tedy někteří, jako byl historik Milan Otáhal, jako je pan docent Petr Pithart a jako byl lékař Petr Příhoda, tak vlastně myslím si, že třeba to prohlášení pana prezidenta Havla, že vytvořilo takové příznivé ovzduší prostě pro tuto propagandu. Pak vyšla právě ta kniha Češi v dějinách nové doby pod pseudonymem Podiven, tedy ti tři autoři. A myslím si, že tady to to poskytlo takový ideologický rámec. A pak prostě tady byly desítky, jak bych řekl, publicistů, filmových dokumentaristů, nebo tvůrců hraného filmu, třeba jako Juraj Herc.
Ten Habermannův mlýn?
Ten Habermannův mlýn, tak to je úplně fantastická protičeská propaganda, velmi taková… To je úplně, jak bych řekl, nechutná.
Z jakého důvodu?
No, protože to je příběh německého mlynáře Habermanna. Skutečnost je taková, to je veřejně známé, už tehdy, když Juraj Herc ten film dělal, to bylo veřejně známé, že mlynář Habermann byl zavražděn jedním místním primitivem české národnosti, který na něho měl vztek kvůli penězům prohraným v kartách. Ale Juraj Herc natočil film, kde vlastně vrahy toho mlynáře Habermanna měli být Češi, kteří skutečně existovali, a kteří se této vraždy nedopustili a jaksi režisér Juraj Herc to věděl, že prostě oni ve skutečnosti těmi vrahy nebyli a přesto tam z nich ty vrahy udělal.
To mě vede, pane doktorek, otázce, proč má někdo… Proč se tak děje? Proč… Bavíme se tady o československých politicích, umělcích, filozofech. Proč by tedy měl docházet k té relativizaci toho německého, nacisticko-německého… Mimochodem, to je taky otázka, byli to nacisté nebo Němci…
Byli to Němci.
Doučování pro Danuši aneb jak to bylo s naším osvobozením. Americké mýty a omyly.
Tak jistá generace. Tak proč dochází k té relativizaci?
Tak já třeba tady ty lidi, kteří se tohoto dopouštějí, osobně neznám a nikdy jsem s nimi o tom nemluvil, ale myslím si, že oni by nám asi začali tvrdit, že jak si chtějí napomoci nějakému našemu mravnímu a morálnímu obrození nebo nějaké naší sebereflexi, ale já se spíš domnívám, že kdo toto dělá, takže spíš asi je veden nějakou averzí. Ale já nejsem odborník na psychopatologické společenské jevy, tak bych se zdráhal o tom trošku jako teď nějak spekulovat. Protože já ty lidi neznám, vlastně v tomto je vůbec nedovedu pochopit.
Neberete tedy ten argument, který jste sám zmínil, že je to prostě otevření nějaké otázky, třeba ten poválečný odsun Němců, kteří tady prostě byli doma a najednou museli odejít. Tak jestli prostě není to kapitola, která je nutná otevřít, aby jsme se nějakým způsobem dozvěděli všechny fakta, že i ta naše civilizace nebo ty naši obyvatelé…
Nebo naši předkové, že se nezachovali všichni ideálně? Já tomu nevěřím, že by tady šlo o nějaký návrat k pravdě a nějakou sebeočistu, protože kdyby to tak bylo, tak by ti lidi nepoužívali lži a polopravdy. A to oni tedy používají, třeba tady ten film Juraje Herce. A řada dalších věcí, kdy se prostě účelově manipuluje z fakty. Dokonce různí filmaři používají fotografie, třeba německý popularizátor Quido Knopp, tak ten třeba ve svém dokumentárním filmu Grosse Flucht používal fotografie českých dětí zavražděných jednotkami SS za povstání na Pankráci a vydával, že to jsou ti zavraždění němečtí civilisté od Čechů, od Poláků a podobně. Takže kdyby se tady jednalo o nějakou snahu kritického a pravdivého pohledu na vlastní dějiny, tak si myslím, že by ti lidi nepoužívali takovýchto metod.
Poslední věc, pane doktore. Ono užívání termínu nacistické propagandy dodnes. Mě překvapilo to, co říkáte právě pro ten časopis téma. I ono užívání termínu Sudety. Že to je ten pozůstatek. Protože ono je to prezentováno, když byla prezidentská volba, tak hned se objevila mapa, jak lidé volili a říká se politici, politologové, komentátoři, mluví prostě o Sudetech. A vy říkáte, že to je pozůstatek nacistické propagandy.
Ano, tohle vymyslel německý nacionalista Franz Jesser. Už v roce 1903 to začal zavádět. A pak to převzal Konrad Henlein. A vlastně tady je taková snaha vytvořit zdání, jako kdyby ty tzv. Sudety byly nějakým historickosprávným politickým celkem, jako je třeba Sasko, Slezsko nebo Morava. Protože to je možná takový další podpůrný argument pro odtržení. Jak to říká filozof Richard Weaver, že pojmenovávat věci znamená mít nad nimi moc. Já nemám doma televizi, ale soustavně poslouchám Český rozhlas a tam nikdo nepoužije jiného výrazu, když dělá reportáž našeho pohraničí, než jako Sudety.
Já si musím přiznat, pane doktore, že já tedy k tomu asi taky občas sklouznu, nebo mi to minimálně nepřijde, prostě divné. Takže já jsem tedy vinen.
Já si myslím, že spíš vinen je ten, kdo to tady zavedl počátkem 90. let. Spousta lidí byla uvedena v omyl a já bych se nedíval na každého, kdo používá výraz Sudet, tyhle sudečtí Němci, že tady chce prosazovat nějakou německou propagandu, to ne. Spousta lidí byla uvedena v omyl a právě to byly manželé Hánovy, kteří na to začaly ve svých knihách poukazovat. Například brněnská spisovatelka paní Tučková, když jsem četl její rozhovor na internetu, tak ta dokonce mluví o čtvrtích města Brna, které byly hodně osídlené Němci jako o brněnských Sudetech. Tak to už by zřejmě i Franzi Jesserovi připadalo legrační.
Pane doktore, moc vám děkuju za rozhovor.
Já děkuju za pozvání. Na shledanou.
Pro překlad originálních textů a přepis videí používá Nespokojený i automatické nástroje, to bohužel nemusí být přesné a někdy ani dobře čitelné. Původní informace najdete v uvedených zdrojích.
