Pepe Escobar / 15. dubna 2026
Íránci se nemohou dočkat boje – pro případ, že by přestalo platit příměří.
Všichni vzdejte hold všemocnému návratu „Piráti z Karibiku“, nyní vylepšeným na „Piráti z Perského zálivu“.
Po spektakulárním kolapsu islámábádských diktátů – Barbaria přišla diktovat, nikdy vyjednávat – následovala psychická operace nátlaku na steroidech: Ježíši! (doslova, jak to zveřejnil na Truth Social) vyhrožující každé lodi, která nyní platí mýtné v Hormuzském průlivu.
Jak už ví každé zrnko písku od Gobi po Saharu, jde tu výhradně o Čínu.
Je tedy třeba znovu položit otázku. CENTCOM se nyní sloučil s INDOPACOM, novou pirátskou hydrou. Bude mít INDOPACOM odvahu obtěžovat čínský supertanker, který proplul Hormuzským průlivem poté, co zaplatil mýtné v juanech?
Ve svém typickém bludném režimu nadřazenosti americký ministr financí Bessent prohlásil, že Čína již nebude moci získávat ropu z Íránu.
Tento trik „paviána z Barbarie“ ve skutečnosti znamená ekonomickou válku nejen proti Číně, ale proti celé řadě převážně asijských zemí, což narušuje globální energetické toky, obchod a hlavní námořní dopravu přepravující nejrůznější zboží ze Západu na Východ a z Východu na Západ. Ropná blokáda zaměřená nejen na Čínu, ale také na velkou část multipolárního světa.
Před zahájením americké blokády mohly Hormuzským průlivem proplouvat lodě pouze z pěti zemí: Čína, Rusko, Indie, Irák a Pákistán. Ještě jednou: odváží se INDOPACOM zadržet nebo potopit lodě ze čtyř jaderných mocností?
Jižní Korea šla o krok dál a vyslala zvláštního vyslance k přímým jednáním s Teheránem, aby zajistila bezpečný průjezd Hormuzem a nakoupila více levnější ropy a plynu. V současné době zůstává uvězněno nejméně 26 jihokorejských tankerů.
Porovnejme nyní Bessenta s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem v Pekingu poté, co hovořil s čínským ministrem zahraničí Wangem Yi a byl osobně přijat prezidentem Si:
„Rusko bezpochyby dokáže nahradit vzniklý nedostatek zdrojů.“
Přibližně 13 % čínského dovozu ropy pochází z Íránu – zhruba 1,38 milionu barelů denně. Souběžně s tím dodává Power of Siberia-1 – provozovaný na plnou kapacitu – 38 miliard kubických metrů plynu ročně a ropovod ESPO dosahuje rekordních maxim.
Projekt „Power of Siberia-2“ bude zprovozněn pravděpodobně až příští rok. Rusko již nyní dodává až 20 % čínské ropy. „Kompenzovat“, jak to formuloval Lavrov, znamená vytěžit volné kapacity na maximum. To je však proveditelné.
Írán se zase může spolehnout na alternativní ropovod a ropný terminál Jask s kapacitou 1 milionu barelů denně, který Hormuzský průliv zcela obchází.
Od oznámení blokády proplulo Hormuzským průlivem zatím 8 čínských tankerů. Čína navíc má ve svých zásobách až 1,3 miliardy barelů, což stačí na to, aby po několik měsíců tlumila některé ztráty z Íránu. A Čína bude – teoreticky – i nadále přijímat ropu z tankerů vyplouvajících z jiných, neíránských přístavů v Perském zálivu (stále však bude muset platit mýtné).
Velkou otázkou je, jak dlouho bude Írán – a v tomto případě i Čína – tolerovat, že stínová flotila je zadržována INDOPACOMem, aniž by došlo k balistické reakci.
Čekání na blokádu trojúhelníku Al-Aksá
Blokáda všech íránských přístavů – a nikoli přímo Hormuzského průlivu – může brzy narazit na svého soupeře: blížící se blokádu trojúhelníku Al-Aksá (Bab-al-Mandeb, přístav Yanbu v Saúdské Arábii, Suez, ve spojení s Hormuzem), jak ji kvalifikovala jemenská Ansarallah. Húsíové jen čekají na ten správný strategický moment, aby se přidali do hry. To nevyhnutelně povede k tomu, že cena ropy překročí 200 dolarů za barel – a bude dále stoupat.
Překlad: nenapravitelný, systémový šok v dodávkách.
Zbabělá administrativa Baboon of Barbaria to rozhodně nedomyslela – protože je posedlá tím, že chce Čínu připravit o ropu a americké dolary a zároveň teoreticky zničit klíčové uzly Nové hedvábné stezky/BRI.
To, čemu všichni ostatní věnují pozornost, je to, jak blokáda vynucená INDOPACOM zničí desítky národů mimo Čínu.
Což nás přivádí k prostému, ale docela proveditelnému výpočtu – v souladu s takovými psiskami, jako je Bessent: připravme všechny o ropu a americké dolary, aby byli zoufalí a prodali své americké státní dluhopisy zpět USA hluboko pod nominální hodnotou, pokud za to dostanou ropu a/nebo americké dolary.
Toto je Grifter Central: Američané vyřadí svůj dluh z oběhu – s obrovskou slevou – a jednoduše vymažou ty obrovské úrokové platby z dluhu, které nejsou schopni splácet.
Neexistuje žádná záruka, že administrativa „Paviána z Barbarie“ dostane, co chce. Teherán není závislý na námořních trasách. Po desetiletích sankcí vyvinuli řadu alternativních pozemních koridorů, kanálů pro barterový obchod a mechanismů výměny, například přes Turkmenistán.
Čína již opět není vězněm Malackého dilematu – mezi Malajsií a Sumatrou v Indonésii – protože pečlivě diverzifikovala své zdroje, počínaje čínsko-ruskými plynovody.
Navíc čínsko-myanmarský plynovod Malack zcela obchází.
Dlouhý čínsko-středoasijský plynovod procházející Turkmenistánem, Uzbekistánem a Kazachstánem – financovaný Čínou a obcházející americkou talassokracii – je v provozu od počátku roku 2010.
Pak je tu hlubokomořský přístav Gwadar v Arabském moři, klíčový uzel čínsko-pákistánského ekonomického koridoru (CPEC) a opora BRI. Gwadar leží jen 80 km východně od přístavu Chabahar v íránském Sístánu a Balúčistánu: tedy daleko od Perského zálivu. To znamená pozemní trasu z Arabského moře do Sin-ťiangu.
Čína nezemře hlady, pokud přijde o íránskou ropu. Čína je lídrem téměř ve všech odvětvích energetiky a výroby elektřiny. Má průmyslovou kapacitu – mluvíme-li o produktivním kapitalismu –, suroviny, dodavatelské řetězce a dostatek kvalifikované pracovní síly k výrobě technologií a infrastruktury nezbytných pro každý relevantní energetický systém: solární panely, turbíny, baterie, přenosové sítě, vše v oblasti solární, větrné, vodní a jaderné energie nové generace. Přesně to jsem viděl loni při cestách po Sin-ťiangu, když jsem natáčel dokument.
Zjevně krátkozrací přisluhovači Baboon of Barbaria nemohou pochopit, jak čínská strategie totální dominance v oblasti elektromobilů, solárních baterií a exportu elektřiny chrání Říši středu před umělými ropnými a plynovými šoky, jako je blokáda.
V současné době zůstává Nepřemožitelná armáda na vnějším okraji Ománského zálivu, mimo dosah mnoha – ale ne všech – íránských raket a dronů, ale jistě je terčem pro balistické střely dlouhého doletu a hypersonické zbraně. Američané budou i nadále využívat své ISR k sledování lodí; poté se malé čluny a vrtulníky zapojí do „zákazového“ postupu.
Zatím se nic nestalo. No, vlastně se stala jedna velká věc: sankcionovaný, neíránský supertanker schopný přepravit 2 miliony barelů ropy, plul do Íránu přes Hormuzský průliv s zapnutým AIS, aby ho viděl každý sledovač. INDOPACOM se ho neodvážil dotknout.
Íránci mezitím jen čekají. Asymetricky. Ale nenechte se mýlit: už se nemohou dočkat boje – pro případ, že by přestalo platit příměří.
V takovém případě se ocitneme přímo uprostřed napínavého momentu, jaký nemá obdoby. Íránu stačí potopit jediný americký torpédoborec a/nebo „vyřadit“ jednu z těch miliardových „snadných terčů“ salvou raket či dronů, naváděných čínskými zpravodajskými údaji.
Celá planeta pak uvidí, o co jde: o definitivní, názornou strategickou porážku Impéria chaosu, lží, drancování, pirátství a „když se mi nelíbíš, zabiju tě“.
Jen do toho.
Překlad Deepl
