Včera jsem si šla do lesa vyčistit hlavu. Chyba. Místo relaxace jsem absolvovala casting na hlavní roli v hororu „Smrt v legínách“. Vážně, co je to za novou diagnózu? Jakmile si tihle exoti narvou prdel do vypolstrovaných kaťat a nasadí helmu, která jim zřejmě odkrvením vypne mozek, začnou se chovat jako absolutní hovada.
Sedmnáct. Sedmnáctkrát jsem během hodiny skoro chcípla, protože se kolem mě prohnal nějakej zpocenej pumpičkář, co si plete turistickou stezku se závodní dráhou. Ty jejich karbonový nesmysly stojí víc než ledvina na černým trhu, ale investovat padesát korun do zvonku? To ne. To by jim asi ten odpor vzduchu utrhal ty jejich vyholený lýtka. Místo toho radši volí taktiku „ninja na pervitinu“, zezadu se k tobě přiřítí tichý přízrak a ty máš buď uhnout pomocí teleportace, nebo se nechat rozstříknout o nejbližší smrk. Dámy a pánové, vzkaz od nás, co v lese používáme nohy k chůzi: My nemáme oči na prdeli. Fakt, kontrolovala jsem to. Takže pokud nemíníte cinkat, tak aspoň držte hubu a nebuďte překvapení, když vás někdo pošle do patřičných míst.
Dialog s „Mistrem světa v cyklistice“
Vrcholem dne byl borec číslo dvanáct. Prosvištěl mi kolem ucha tak blízko, že mi jeho pot ohodil obličej (fuj tajbl, smrděl jak týdenní guláš).
Já: (vyškrábu se z příkopu a plivu jehličí) „Ty kreténe! To neumíš aspoň zařvat, že jedeš?!“
Cyklista: (brzdí tak agresivně, až zlikvidoval kus mraveniště, a otáčí se s výrazem ublížené primadony) „Co startuješ, ty krávo? Snad slyšíš řetěz, ne? Máš jít při kraji!“
Já: „Při kraji?! Jsem na lesní cestě, ty vypatlaná pumpičko! Kdybys měl zvonek, nemusela bych tu metat salta do křoví!“
Cyklista: (pohrdavý pohled na moje tenisky) „Zvonek si vozej lidi na nákup, tohle je trailový kolo. Prostě čum, kam šlapeš, a nezacláněj lidem, co fakt sportujou.“
Já: „Sportuješ? Vždyť vypadáš jako kondom naplněnej vlašákem! Jestli mě ještě jednou takhle lízneš, narvu ti tu tvoji helmu tak hluboko, že budeš mít kšilt místo mandlí!“
Cyklista: (zamumlá něco o hysterických fůriích a odšlape dřív, než po něm stihnu hodit šišku)
Příště si do lesa neberu hůlky, ale rovnou pořádnou větev. A budu ji nosit hezky vodorovně. Chcete adrenalin? Budete ho mít. Pokud je pro vás zvonek moc velká zátěž na ego, tak se připravte na to, že lesní zen končí a začíná partyzánská válka.
Jo a milí cyklisti, ty legíny vám fakt nesluší. Vypadáte v tom jako barevný jitrnice s ambicemi. Nazdar!
